Čís. 3842.

Pro prozatímní opatření zájemným popsáním svršků (§ 1101 obč. zák.) stačí k osvědčení nároku, že podána byla žaloba na zaplacení činže. K otázce, zda zažalovaná pohledávka jest činží a zda jest po právu, nelze přihlížeti ani při povolení prozatímního opatření, ani při rozhodnutí o odporu. Postupem pohledávky na placení činže převádí se na nastupitele i zákonné právo zástavní ve smyslu §u 1101 obč. zák.
(Rozh. ze dne 7. května 1924, R II 147/24.)
V žalobě, jíž vymáhal Andělín Š. na Anežce D-ové kromě jiných nároků také 480 Kč, jakožto dlužné činže, navrhl žalobce zároveň pro tuto pohledávku zájemné popsání movitých věcí žalované, jež soud prvé stolice povolil. Žalovaná podala odpor, tvrdíc, že zažalovaná pohledávka 480 Kč není činži, nýbrž domnělým nárokem žalobce za používání bytu, který však byl dán žalované do užívání bezplatně a se závazkem, že obdrží po uplynutí tří měsíců byt jiný, dále že žalobce jakožto postupník Jana V-a, s nímž žalovaná právě uvedené smlouvy uzavřela, a který zůstává dále vlastníkem domu, nemá zákonného zástavního práva na vnesených věcech. Soud prvé stolice odporu vyhověl a povolující usnesení zrušil, přikloniv se k stanovisku žalované. Rekursní soud odpor zamítl. Důvody: Všechny zákonné náležitosti prozatimného opatření (Glaser-Unger n. ř. 3603) jsou splněny, a) Dle dvorního dekretu ze dne 3. listopadu 1819, čís. 1621 sb. z. s. má pronajímatel bytu právo, by po podání žaloby k jeho žádosti hned byly popsány movité věci, jež jsou v době podání žaloby v pronajatém bytě. Žaloba o zaplacení činže pokládá se tedy za »osvědčení nároku« ve smyslu předpisů ex. ř. o prozatimném opatření (§ 389 ex. ř., Ehrenzweig: soustava 1/2 str. 453). b) Postupem pohledávky na placení činže převádí se i zákonné právo zástavní na nastupitele (kniha judikátů čís. 247 úř. sbírka čís. 1769). с) O platnosti zažalované pohledávky na placení nájemného má býti rozhodnuto ve sporu hlavním. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací stížnosti nelze přiznati oprávnění. Napadené usnesení odpovídá úplně věci a právu, jeho odůvodnění, na něž se poukazuje, je správné. Na vývody stížnosti sluší uvésti toto: Popírání činžovní pohledávky a upírání jí vlastnosti pohledávky činžovní nemůže míti účinku na otázku, zda lze povoliti zájemné popsání čili nic, poněvadž pro toto popsání je rozhodným jedině podání žaloby o zaplacení činže. Postupem činžovní pohledávky přecházejí s postupitele na postupníka nejen pohledávka, nýbrž i zákonné zástavní právo na movitostí, které v době podání žaloby do najaté věci byly vnesené. Práva postupníkova jsou totožná s právy postupitele (§ 1394 obč. zák.), přecházejí proto na postupníka všechna vedlejší práva s pohledávkou související, vyjma čistě osobní práva postupitelova, právo zástavní na nemovitosti a na ruční zástavě, poněvadž zákon k přenesení těchto práv vyžaduje zvláštního úkonu. Názor stěžovatelky, že při odporu proti prozatímnímu opatření je nutno řešiti otázku, zda je zažalovaná pohledávka činží a po právu, je mylným. Na základě odporu jest jednati jen o přípustnosti a přiměřenosti povoleného prozatímního opatření. Přípustnost je dána, byla-li podána žaloba o zaplacení činže. K pravé vlastnosti pohledávky а k její oprávněnosti nelze hleděti, poněvadž je povoliti zájemné popsání na základě údajů žaloby. Přiměřenost vztahuje se na rozsah povoleného prozatimního opatření; o té netřeba zde uvažovati. O vlastností pohledávky a jejím oprávnění muže býti rozhodnuto jen v hlavním sporu.

Citace:

Rozhodnutí č. 3842. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 744-745.