Čís. 3819.

Zákon o ručení za škody z provozu automobilů ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák.
Koupěchtivého, jenž se svolením vlastníka jede s autem na zkoušku, nelze považovati za podnikatele vozby.
Lhostejno, že koupěchtivý svěřil auto řidiči nezkoušenému.
(Rozh. ze dne 6. května 1924, Rv I 208/24.)
Žalobce byl poškozen autem žalovaného. Proti žalobě na řidiče a
majitele auta o náhradu škody namítl žalovaný majitel, že v době úrazu měla auto vypůjčeno osoba třetí, jež je chtěla koupiti. Soudy všech tří stolic uznaly žalobní nárok co do důvodu po právu, Nejvyšší soud z těchto
důvodů:
Neúplnost odvolacího řízení spatřuje dovolatel v tom, že odvolací
soud nepřipustil důkazu svědky o tom, že žalovaný majitel jim půjčil auto k projíždce na zkoušku, že oni převzali nebezpečí provozu na sebe a on zodpovědnosti nenese. Ale okolnost tato je pro spor nerozhodna. Koupěchtivého, jenž se svolením vlastníka s autem jede na zkoušku, nelze považovati za podnikatele vozby, který ji převzal na své nebezpečí a účet, jak to správně dovodily soudy nižší. Nejde tu o smluvené převzetí nebezpečí provozu, ba ani o převzetí provozu vůbec. Provozem nelze rozuměti jednu zkušební jízdu koupěchtivého. V takovém případě provozuje se jízda jen za vlastníka a nepřejímá se žádný provoz, žádné podnikání. Jízda dála se také především v zájmu prodavatele a již proto i v jeho provozu. Nesprávné právní posouzení shledává dovolatel v tom, že odvolací soud nepokládá povolení zkušební jízdy koupěchtivému za převzetí provozu. Rovná prý se jízdě na černo, když koupěchtivý předá řízení auta nezkoušenému řidiči, on dopouští se tím také činu nedovoleného. V prvé řadě lze ohledně otázky převzetí provozu poukázati na to, co bylo shora řečeno. Tím je vyloučen omluvný důvod §u 1 (3) automobilového zákona. Také nejedná se o jízdu na černo, nejdeť o protismluvní použití auta řidičem proti vůli pánově. Ostatně by i při zajíždce na černo ručil vlastník také, jak blíže je dovoděno v důvodech repertoria nálezu čís. 227. Ve sporném případě dostal šofér, k řízení neoprávněný, příkaz od osoby, jíž bylo auto ke zkušební jízdě svěřeno, aby je zavezl na krátkou vzdálenost zpět do garáže. Toto zavezení (dokončení) jízdy na zkoušku nebylo protismluvní a nebylo také bezprávné. Bezprávným bylo ovšem svěření auta řidiči nezkoušenému. Ale na toto opatření nehodí se doslov zákona ani jeho tendence (§ 1 (4) aut. zák.). Vždyť se tu nestalo odnětí auta z disposice vlastníkovy postupem bezprávným. Ke zkušební jízdě dal vlastník svolení, nebylo tedy proti jeho vůli, auto mu za jízdy nebylo odňato z disposice, když použití jeho dálo se v mezích umluvené zkušební jízdy. Nebylo tu proto ani odnětí z disposice vlastníkovy, ani bezprávnosti tohoto odnětí. Bezprávnost svěření auta nezkušenému řidiči je nerozhodna.

Citace:

č. 3819. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 711-712.