Čís. 3858.

Používání pozemků k rozvodu elektrické síly jest služebností.
(Rozh. ze dne 13. května 1924, Rv II 797/23.)
Žalovaný, zařídiv si ve svém závodě v S. elektrárnu, poskytoval
mimo jiné i pro osvětlování žalující obce S. elektrický proud za plat
a to tak, že rozváděl elektrickou energii po síti a elektrickém vedení,
skládajícím se z části z věcí, které si obec svým nákladem byla opatřila.
Žalující obec odepřela napotom odebírati od žalovaného elektrický
proud, usnesši se na tom z různých důvodů (najmě, že žalovaný zvyšoval cenu proudu, nesvítil pravidelně atd.) a zástupci obce chtěli z elektrického vedení některé věci, zejména počítadlo, dráty a isolátory odebrati, což žalovaný nedovolil. Žaloba obce, jež domáhala se — kromě jiných plnění žalovaného, jež tu v úvahu nepřicházejí, — by žalovaný byl uznán povinným, zdržeti se dalšího používání pozemku čís. kat. 1026 atd. v S. pro účely svého elektrárenského podniku, odstraniti nosné sloupy z pozemků těch a dráty nad nimi natažené, byla
zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Pro rozhodnutí sporu jest směrodatno rozřešení otázky, jaký právní
poměr ujednáním smlouvy mezi stranami vznikl, pokud jde o postavení
sloupů k rozvádění elektrického proudu po obcí na pozemcích obecních,
pokud se týče veřejných. Odvolací soud zjistil, že postavení sloupů bylo
povoleno za tím účelem, aby elektrický proud byl rozváděn po obcí
»mimo jiné i pro osvětlování obce«, tudíž nejen pro obec, nýbrž i pro
občany. Postavení sloupů se stalo na pozemcích čís. kat. 1026 atd. a
bylo ponecháno používání těchto pozemků, pokud se týče vzduchového
prostoru nad nimi, žalovanému k uvedenému účelu bezplatně. Obec tedy
měla, pokud účel tohoto zařízení trval, trpěti používání pozemků v uvedeném rozsahu a jde tu proto o domnělou, zdánlivou služebnost, o níž
platí rovněž ustanovení zákona o služebnostech. Že tu jde o služebnost, tomu svědčí i § 12 (1) zákona ze dne 22. července 1919, čís. 438 sb. z. а n., o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace, kde se uvádí, že se pro díla tato povoluje pravidelně zřízení služebnosti (kromě vyvlastnení). Platí pak ovšem pro pominutí těchto služebností ustanovení
§§ 524 a násl. obč. zák. a zejména pominutí jich následkem zániku služebného nebo panujícího pozemku. Ovšem v tomto případě nejde o takový zánik, avšak, uváží-li se, že podle §u 484 obč. zák. nesmí býti služebnosti rozšiřovány, nýbrž že musí, pokud to povaha a účel ujednané služebnosti připouští, býti omezovány, rovná se zániku pozemku, kdy účel ujednané služebnosti pominul, kdyby tedy vzhledem k tomuto případu přivádění proudu elektrického jak obci, tak občanům za účelem
osvětlení přestalo a tím trvání služebnosti se stalo bezpředmětným. Tomu nevadí, že podle zjištění žalovaný řekl náměstku starosty jako takovému, že svítiti nebude, neboť z toho nelze usuzovati, že proud vůbec nikomu již nechce dodávati, nýbrž týkalo se to jen samotné obce, jak vyplývá z té skutečnosti, že dodával a posud dodává elektrický proud některým občanům, takže účel postavení sloupů a používání pozemku posud trvá. Právem proto uznaly nižší soudy, že smlouva v tomto bodu po právu trvá. Nepadá na váhu, zda výslovně uvedly v důvodech, o jakou smlouvu jde; stačí, když z důvodů lze bezpečně tvrzený poměr
právní pod určité zákonné ustanovení podřaditi a tomu tak jest i v
tomto případě.

Citace:

Rozhodnutí č. 3858. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 772-773.