Čís. 3502.

Výdělková daň požívá za ostatních podmínek zákonného zástavního práva na celé nemovitostí, i když poplatník jest vlastníkem jen její ideální části.
(Rozh. ze dne 13. února 1924, R II 51/24.).
Exekuční soud přikázal z nejvyššího podání za exekučně prodanou nemovitost, naleževší polovicí Josefu V-ovi a polovicí Františce V-ové, výdělkovou daň k zaplacení z celé vydražené nemovitosti, rekursní soud pouze z polovice Josefa V-a. Nejvyšší soud
obnovil usnesení prvého soudu.

Důvodу:

Podle §u 76 zákona o přímých osobních daních ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. zák. přísluší výdělkové dani zákonné zástavní právo k nemovitostem osoby daní povinné, za dalších, tam uvedených podmínek, které zkoumati zde není třeba, poněvadž odpor proti přikázání výdělkové daně z dražebního výtěžku se jich netýká. Zodpověděti jest pouze otázku, zdali výdělková daň, kterou dluhuje Josef V., požívá zákonného zástavního práva pouze na jeho polovici usedlosti, či na celé usedlosti. Odpověď zní v ten způsob, že ručí celá usedlost a nikoli pouze polo- vice Josefa V-a. V uvedeném §u 76 je totiž řeč o nemovitostech osoby daní povinné proto, poněvadž zákonodárce předpokládal při tomto zákonném ustanovení, že poplatník jest vlastníkem celé nemovitosti; ale zákonodárce klade při tom v §u 76 důraz na věcné ručení celé nemovitosti, i kdyby věnována byla jen částečně živnosti, podléhající výdělkové dani. Z toho následuje, že, když poplatník jest jen vlastníkem ideální části a nikoli celé nemovitosti, ručí za výdělkovou daň celá nemovitost a nikoli pouze poplatníkova ideální její část, neboť jsou možný případy, že ideální podíl poplatníkův na nemovitosti jest jen nepatrným, ale celá nemovitost jest určena k výdělkovým účelům a poskytuje spoluvlastníkům skoro celý výnos ze živnosti, na nemovitosti provozované. Slovy, že ručí jen nemovitost poplatníkova, chce zákonodárce vyjádfiti, že ručení nemovitosti nastává pouze tenkráte, jest-li živnostník skutečným vlastníkem nemovitosti, na rozciil od pouhého nájemce jejího, nebo poživatele, prekaristy a pod., nikoli však, že nemovitost ručí jen v případech, když živnostník jest vlastníkem celé nemovitosti, a nikoli v případech, když mu náleží toliko ideální její část. Při posouzení otázky věcného ručení nemovitosti za výdělkovou daň tedy nerozhodují ideální podíly spoluvlastníků, nýbrž za tuto daň ručí, jsou-li zde ostatní zákonné podmínky, celá nemovitost, i když poplatník jest jen vlastníkem polovice nebo jiné ideální její částky. Správnosti toho nasvědčuje úvaha, že není možno, provozovati živnost na ideální části nemovitosti ve smyslu §u 10 knih. zákona, nýbrž pouze na celé nemovitosti, nebo na fysické části její, tato fysická část však nepatří žádnému ze spoluvlastníků výhradně, nýbrž jen všem spoluvlastníkům společně podle §u 361 a §§ 825 i násl. obč. zák.

Citace:

Rozhodnutí č. 3502. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 246-247.