Čís. 3807.

Úkony nutné k usnesení obecního zastupitelstva podle §u 6 zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. na rok 1920 nemohou býti nahrazeny prostým mlčením jeho ke skutečnému stavu, zavedenému třetí osobou, byť i starostou obce.
(Rozh. ze dne 30. dubna 1924, Rv II 275/24.)
Žalobu na obec В. o zjištění, že jest žalobce definitivním zřízencem obce B. ve Slezsku a že se na jeho služební poměr vztahuje dle usnesení obecního výboru města B. ze dne 15. listopadu 1918 služební pragmatika pro úředníky a zřízence země Slezska, schválená usnesením zemského sněmu ze dne 7. ledna 1874 a ze dne 14. listopadu 1890, procesní soud prvé stolice zamítl, ježto žalobce nebyl přijat do obecních služeb usnesením obecního zastupitelstva, nýbrž pouze starostou obce. Odvolací soud uznal dle žaloby. Důvody: Žalobce konal službu nejprve měsíc na zkoušku, pak od srpna 1920 pobíral měsíční plat, přijat byl do služby již za platnosti zákona ze dne 17. prosince 1919, službu konal v přesvědčení, že jest trvalým zřízencem obecního podniku města B. a nejsa si toho vědom, že při jeho přijímání do služby a ponechání v ní nebylo šetřeno zákonných předpisů. Obecní zastupitelstvo a pak vládní komisař (správní komise), ačkoli o tom jistě věděli, že žalobce službu u obecního podniku konal, nepostarali se o to, by buď po šestinedělní výpovědi byl propuštěn, neb aby předepsaným způsobem ustanoven byl zřízencem trvalým. Toto opomenutí druhé smluvní strany nemůže býti žalobci na úkor. Dle §u 6 zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. z roku 1920 nesmí prozatimní ustanovení zřízence trvati déle jednoho roku. Žalobce, byv ustanoven starostou žalované obce zřízencem obecního podniku konal jako zřízenec obecního podniku službu déle než rok a stal se tím trvalým zřízencem obecního podniku města B. a to nejpozději po uplynutí jednoho roku ode dne nastoupení služby, tedy na počátku měsíce července 1921, nestal-li se jím dle zvláštního ujednání již dříve, kterou otázku není třeba v tomto sporu řešiti. Není sporno, že dle usnesení obecního zastupitelstva města B. ze dne 15. listopadu 1918 platí pro obecní zřízence a zřízence obecních podniků žalované obce služební pragmatika pro úředníky a zřízence země Slezské, a platí tedy i pro žalobce jako zřízence městské elektrické dráhy v B.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Odvolací soud posoudil věc nesprávně po právní stránce. V tomto
sporu šlo o rozhodnutí otázky, zda úkony, nutné k usnesení obecního zastupitelstva podle §u 6 zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. pro r. 1920, mohou býti nahrazeny prostým mlčením jeho ke skutečnému stavu, zavedenému třetí osobou, byť i starostou obce. Otázku tu je zodpověděti záporně. Jde tu o předpis veřejnoprávní, jejž jest zachovati přesně, má-li z něho vzejíti účinek, jejž s ním zákon pojí. Stranám není dáno na vůli, by veřejnoprávní předpisy libovolně měnily a zakládaly právní účinky, podmíněné určitou formou, beze zachování této formy. Předpisuje-li tudíž zákon v §u 6 již k zatimnému ustanovení zřízence obecního volbu po provedené veřejné soutěži, při čemž dále stanoví, kdo je vyloučen z hlasování, nemohou úkony tyto býti nahrazeny mlčením obecního zastupitelstva k tomu, že někdo přijat byl do obecní služby s opomenutím tohoto předpisu. Z jednání starosty obce nemohl žalobci vzejíti proti obci nárok, podmíněný veřejnou soutěží a volbou obecního zastupitelstva, k nimž nedošlo. Ježto žalobce neprokázal, že byl podle zákona přijat za zřízence prozatím na rok podle §u 6 zák., nelze mluviti o jeho nároku na trvalé ustanovení, podmíněné podle §u 7 a 8 přijetím prozatímným.

Citace:

č. 3807. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 692-693.