Čís. 3862.

Zákon o společnostech s ručením obmezeným ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák.
Odpovídati pravdě musí zápis v obchodním rejstříku i pokud se týče předmětu podniku a jeho rozsahu, najmě pak živnostenského oprávnění k provozování zapsaného podniku.
(Rozh. ze dne 14. května 1924, R I 364/24.)
Rejstříkový soud nevzal na vědomí živnostní list společnosti s r. o. a vrátil jej předkladatelce, ježto neprokazoval vůbec živnostenského oprávnění k činnostem, uvedeným jako předmět podniku v usnesení, kterým byla firma do obchodního rejstříku zapsána a uložil společnosti, by toto živnostenské oprávnění v další lhůtě prokázala, po případě provedla a pak opověděla změnu §u 2 společenské smlouvy stran o podniku, by stav rejstříkový odpovídal stavu skutečnému. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Dle §u 1 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. mohou společnosti s r. o. býti zřízeny ku kterémukoli zákonně přípustnému účelu, kromě účelů, jež jsou uvedeny v §u 1 odstavec druhý; předmět podniku musí býti ve společenské smlouvě vyznačen (§ 4 čís. 2 zákona) a do obchodního rejstříku zapsán (§ 12 čís. 3 zákona, nařízení ze dne 26. dubna 1906, čís. 89 ř. zák.). Dle §u 61 zákona jsou společnosti ty obchodními společnostmi a platí na ně předpisy obchodního zákona bez ohledu na výši výdělkové daně. Vzhledem na doslov §u 1 zákona jest tedy věcí společnosti, by po svém zápisu (§ 2 zákona) prokázala živnostenské oprávnění pro předmět podniku, totiž oprávnění ku jeho živnostenskému provozování (čl. 15 obch. zák.). Proto také napadené usnesení rejstříkového soudu, mající za účel, by vzhledem ku publicitě zápisů v obchodním rejstříku byl zjednán soulad mezi zápisem předmětu podniku a skutečným provozováním a to zvláště mezi živnostenským oprávněním společnosti, jest plně odůvodněno, poněvadž předložený živnostenský list ze dne 14. prosince 1923 již na první pohled nekryje se se zapsaným předmětem podniku.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel neuvádí sice výslovně, o který z důvodu §u 16 nesp. říz. opírá stížnost do usnesení nižších stolic, jimiž mu bylo uloženo, by buď předložil živnostenské oprávnění k činnostem, jež dle zápisu rejstříkového jsou předmětem podniku, neb aby opověděl změnu smlouvy společenské, ale patrně vytýká ve stížnosti zřejmou nezákonnost. Než nejvyšší soud plně sdílí názor nižších stolic, že v zájmu důvěry v obchodní rejstřík jest po rozumu čl. 15 a násl. obch. zák. třeba, aby i ten zápis obchodního rejstříku, jenž týká se předmětu podniku, odpovídal pravdě, čemuž zajisté není, neprovozuje-li stěžovatel a dokonce ani není dle předpisů živnostenského řádu oprávněn provozovati živnost v tom rozsahu, jak jest v obchodním rejstříku vyznačeno. Provozování svobodných a řemeslných živností jest dle §u 12 a 14 živn. ř. opověděti živnostenskému úřadu, načež tento vydá dle §u 13 a 14 f) živn. ř. tak zv. živnostenský list; jde-li o koncesovanou živnost, jest třeba, aby byla udělena koncese k provozu živnosti. Opověděl-li v tomto případě stěžovatel u živnostenského úřadu živnost užšího rozsahu, než jakého jest předmět podniku, uvedený v rejstříku, a dostal-li živnostenské oprávnění jen k provozu této omezené živnosti, neodpovídá zápis rejstříkový skutečným poměrům, a veřejnost mohla by býti uvedena v omyl zejména v tom směru, že jde o podnik větší, než jakým jest podnik vskutku provozovaný, což zajisté není srovnatelno s účelem obchodního rejstříku.

Citace:

Rozhodnutí č. 3862. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 776-777.