Čís. 3513.

Dokud nesplnil dražebních podmínek nemůže se vydražitel domáhati na vydraženém, by mu odevzdal byt ve vydražené nemovitosti.
(Rozh. ze dne 19. února 1924, Rv II 94/24.).
Žalobě vydražitele, by dlužnici vyklidili byt ve vydražené nemovitosti, procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud ji zamítl. Důvody: Procesní soud, zjistiv, že žalobce vydražil dne 15. října 1923 v exekuční dražbě dům žalovaných, v němž žalovaní bydlí, že udělení příklepu stalo se právoplatným, ale že žalobce dosud nesplnil dražebních podmínek, je toho názoru, že vydražitel dle §u 156 ex. ř. nabývá příklepem podmíněného vlastnictví vydražené nemovitosti, že vlastnictví podmíněno jest jen potud, že vydražitel musí splniti dražební podmínky, že vzhledem k svému podmíněnému vlastnictví má dle zákona nárok na výtěžky vydražené nemovitosti a že právě z tohoto nároku vyplývá právo, podniknouti čeho třeba, by výtěžky mohl pobírati, by tedy nájemcům ve vydraženém domě mohl byty vypověděti nebo žádati vyklizení. Názor procesního soudu o nabytí vlastnictví k vydražené nemovitosti vydražitelem již příklepem je mylný. Dle §u 423 obč. zák. a násl. vyžaduje se k nabytí vlastnictví věcí, které již vlastníka mají, odevzdání. Odevzdání věcí nemovitých děje se dle §u 431 obč. zák. knihovním vkladem. Od tohoto ustanovení se exekuční řád neodchýlil. Tím, že vydražiteli byl udělen příklep, nabyl vydražitel pouhého titulu pro nabytí vlastnického práva, nikoliv však již vlastnického práva sama. Tento názor podporován je ustanovením §§ 158 a 159 ex. ř. Dle těchto ustanovení může vymáhající věřitel a každý věřitel, na nemovitosti právem zástavním zajištěný, před odevzdáním dražbou prodané nemovitosti vydražiteli u exekučního soudu navrhnouti, by byla nařízena prozatímní správa prodané nemovitosti. Pro tuto prozatímní správu platí obdobně předpisy o správě vnucené s úchylkami uvedenými v §u 159 ex. ř. pod čís. 1—5. Může totiž jmenován býti správcem také vydražitel, pokud není proti tomu námitek a jeví-li se toho třeba, nebo shoduje-li se to s účelem, může býti správa vydražiteli odňata a může býti jmenován správce jiný (§ 159 čís. 1 a 5 ex. ř.). Tím, že je, přípustno, by prozatímní správu mohl vésti také vydražitel jako správce soudem jmenovaný, je vyloučeno, že vydražitel již příklepem nabývá vlastnictví. Vydražiteli ovšem náležejí ode dne příklepu plody a důchody vydražené nemovitosti, ale tyto musí vydražitel vrátiti v případech právoplatného zrušení příklepu, nebo když příklep povolením opětné dražby nebo soudním přijetím předražku pozbude účinnosti. Teprve, když vydražitel splnil všecky dražební podmínky, má mu býti nemovitost odevzdána a má jeho právo vlastnické býti v pozemkové knize zapsáno. Až do té doby nemá nároku na odevzdání nemovitosti a v důsledku toho nemá ani nároku, aby mu byl odevzdán byt žalovaných, který je částí vydražené nemovitosti. Žalobce dosud dražebních podmínek nesplnil, proto mu vydražená nemovitost nebyla dosud odevzdána a jeho právo vlastnické k nemovitosti nebylo dosud v pozemkové knize zapsáno a proto není žalobce oprávněn, aby nájemníkům bytů ve vydraženém domě dával výpověď, nebo by od dlužníků vymáhal odevzdání bytu, který tito jako vlastníci vydraženého domu obývají.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.

Důvody:

Dovolatel domáhá se žalobou, by mu žalovaní odevzdali byt, tedy část vydražené nemovitosti, ačkoliv ani v době podání žaloby, ani v době vydání rozsudku prvého soudu nebyl splnil dražebních podmínek. Že dostál této své povinnosti, prokázal dovolatel, jak jest zřejmo z exekučních spisů, teprve dne 12. ledna 1924. Před tím neměl ani nároku, by mu nemovitost byla odevzdána ve smyslu druhého odstavce §u 156 ex. ř. výkonným orgánem dle §u 349 ex. ř., tím méně lze mu přiznati oprávnění, by žalobou docílil tohoto odevzdání a držby nemovitosti, což před splněním všech dražebních podmínek dle druhého odstavce §u 156 ex. ř. jest nepřípustno, ačkoliv dle prvního odstavce tohoto §u vydražiteli příslušejí veškeré důchody a plody z vydražené nemovitosti. Že vydražitel před splněním dražebních podmínek nemá za všech okolností ani nároku na detenci nemovitosti jako její prozatímní správce, odvolací soud v podstatě správně odůvodnil. Žaloba vydražitele na odevzdání nemovitosti nebo její části jest tedy vůči dlužníku nepřípustná před splněním dražebních podmínek a zbytečná po tomto splnění (§§ 156 (2) a 349 ex. ř.). Za účelem zajištění důchodů a plodů z vydražené nemovitosti může vydražitel žádati za povolení její prozatímní správy. Za tohoto stavu věci není potřebí, zabývati se otázkou, zda byl žalobce v době podání žaloby vlastníkem vydražené nemovitosti čili nic, neboť i jako vlastník byl by vázán předpisem §u 156 (2) ex. ř.

Citace:

Rozhodnutí č. 3513. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 258-260.