Authors:
= Váž. civ., 6 (1924), sv. 1
PDF

Čís. 3810.


Usnesení, jímž schvaluje soud jménem nezletilců právní jednání, nutno písemně vyhotoviti a účastníkům doručiti. Lhůta k opravnému prostředku počítá se od doručení výměru, třebas usnesení bylo stranám ústně prohlášeno.

(Rozh. ze dne 6. května 1924, R I 330/24.)
Ústně prohlášeným usnesením ze dne 20. prosince 1923 schválil
poručenský soud smír nezletilé nemanželské matky s otcem o odbytném. Při ujednání smíru nebyla nemanželská matka zastoupena poručníkem. K rekursu poručníka, vznesenému dne 19. února 1924 rekursní soud napadené usnesení zrušil a nařídil prvému soudu další jednání. Dovolacímu rekursu nemanželského otce, vytýkajícímu, že rekurs poručníka měl býti odmítnut pro opožděnost, Nejvyšší soud nevyhověl.
Důvody:
Dle §§ 11 a 187 nesp. říz. musí usnesení, jimiž schvaluje soud jménem nezletilců právní jednání nebo smlouvy, býti vždy písemně vyhotovena, důvody opatřena a stranám doručena (Ott, Rechtsfürsorgeverfahren str. 229 a 230). Zákonná 14 denní rekursní lhůta proti těmto usnesením počítá se podle §u 11 nesp. říz. ode dne písemného doručení soudního usnesení. Ústní prohlášení usnesení nemá právního účinku a nelze proto čítati lhůtu k rekursu ode dne protokolárního prohlášení. Dle protokolu ze dne 20. prosince 1923 byl poručenským soudem sice protokolárně schválen smír, uzavřený jménem nezletilého dítěte mezi jeho tehdejším poručníkem a nemanželským otcem, avšak usnesení o tomto schválení nebylo nikomu, tedy ani poručníku dítěte doručeno a není protokolem tím zjištěno, že se byly strany vzdaly nároku na písemné vyhotovení a doručení onoho usnesení. Lhůta k rekursu proti usnesení tomu nepočala tudíž dosud ani běžeti a proto dlužno považovati rekurs, podaný nynějším poručníkem dne 19. února 1924 za včasně podaný a to bez ohledu na to, zda nezletilá matka děcka při onom smíru byla řádně zastoupena, čili nic. Není tedy správným náhled dovolacího stěžovatele, že usnesení nabylo pravoplatnosti a že rekurs bylo jako opožděný zamítnouti (správně odmítnouti).
Citace:
č. 3810. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 695-696.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).