Čís. 3882.

Sudiště podle §u 99 j. n.
Byla-li původní žaloba na cizozemce u tuzemského soudu pro místní nepříslušnost odmítnuta a žalovanému přisouzeny útraty mezisporu, nejsou útraty ty »jměním« žalovaného, o něž bylo by lze opříti místní příslušnost pro novou žalobu o touž pohledávku.
(Rozh. ze dne 21. května 1924, R I 400/24.)
Dřívější žaloba žalující firmy proti žalovanému bytem ve Vídni podaná u krajského soudu v Hradci Králové jakožto sudiště podle §u 88 odstavec druhý j. n., byla pro místní nepříslušnost dovolaného soudu v prvé i druhé stolici odmítnuta a byly žalovanému přiznány náklady tohoto mezisporu. Krátce po rozhodnutí rekursního soudu podala táž firma proti témuž žalovanému u téhož soudu žalobu na zaplacení téže pohledávky, opírajíc místní příslušnost o sudiště jmění podle §u 99 odstavec prvý j. n. z toho důvodu, že dluhuje žalovanému onu útratovou pohledávku. Soud prvé stolice zamítl námitku místní nepříslušnosti, rekursní soud námitce vyhověl a žalobu odmítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Pohledávka, o niž žalobce opírá místní příslušnost dovolaného soudu, nemůže býti pokládána za »jmění« ve smyslu §u 99 j. n. Každý zákonný
předpis musí býti vykládán v duchu a úmyslu zákonodárcově tak, by k platnosti přišla pravá vůle zákonodárce. Kdyby výsledek slovného výkladu nesouhlasil s výkladem logickým, přísluší tomuto přednost, protože slova jsou jen prostředkem projevu vůle zákonodárcovy. Bylo by
obcházením zákona, kterému zákonodárce jistě nechtěl, kdyby ze slovného výkladu §u 99 odstavec prvý j. n. bylo vyvozováno, že odepření
příslušnosti jest důvodem pro založení příslušnosti, ať již žalobce takový výsledek hned od původu zamýšlel, nebo důsledků takového odmítnutí teprve dodatečně využil. Tím by se zvrátilo vítězství žalovaného z prvního podružného sporu v jeho porážku ve druhém podružném sporu, ačkoliv obě žaloby jsou jen formálně různými žalobami, kdežto v podstatě jest to žaloba táž. Nutno tedy v duchu zákonodárcově setrvati při dosavadní praxi, že útratová pohledávka, vzniklá žalovanému proti žalobci v dřívějším mezisporu, není způsobilá, by založila sudiště jmění pro obnovenou žalobu.

Citace:

Rozhodnutí č. 3882. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 809-809.