Čís. 3531.

Dopravní řád železniční.
Každé vyřízení reklamace, nechť byl nárok z formelních důvodů odmítnut nebo věcně zamítnut, má účinek, uvedený v zákoně.
(Rozh. ze dne 26. února 1924, Rv I 1480/23.)
V zásilce, dodané dne 12. června 1920 žalobci, byl místo klihu písek. Žalobce podal dne 30. prosince 1920 reklamaci, již dráha dne 1. dubna 1921 odmítla pro nedostatek žalobcovy legitimace. Žalobu o náhradu škody, zadanou na soudě dne 26. října 1921 oba nižší soudy zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Promlčecí lhůta počala dnem 13. června 1920 a byla přerušena reklamací ze dne 30. prosince 1920. Tato reklamace však byla vyřízena již záporným výměrem ředitelství státních drah ze dne 1. dubna 1921, který doručen byl žalobci nejpozději 5. dubna 1921, a od tohoto dne nejpozději opětně lhůta promlčecí pokračovala. Ježto od 13. června 1920 do 30. prosince 1920 uplynulo 6 měsíců 18 dnů a od 5. dubna 1921 do 26. října, t. j. do podání žaloby dalších 6 měsíců a 21 dnů, celkem 13 měsíců 9 dnů, jest žaloba promlčena. Na právním stavu věci ničeho nemění vzhledem k jasnému ustanovení §u 98 (3) poslední věta žel. dopr. ř. ta okolnost, že na novou žádost, podanou žalobcem po prvním zamítavém vyřízení ze dne 1. dubna 1921, podal novou žádost ze dne 5. dubna 1921, kterou ředitelství státních drah opětně vyřídilo záporně z téhož důvodu jako poprvé, totiž pro nedostatek legitimace žalobce k reklamaci. Zahájí-li dráha z obchodní slušnosti k zakročení strany nové šetření a vydá nové vyřízení, nestaví se tímto novým administrativním nařízením promlčecí lhůta, již jednou řádně započatá a běžící. Zákon také nerozeznává, zda záporné vyřízení reklamace stalo se formálně nebo věcně. Zamítnutí reklamace z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobce k jejímu podání jest také zamítavým výměrem, který železniční dopravní řád má v §u 98 (3) druhá věta na mysli.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.

Důvody:

Rozhodující spornou otázku, zda výměr řiditelství státních drah ze
dne 1. dubna 1921: »Podání nelze projednati, ježto nákladní list byl vyplacen a dle §u 99 žel. dopr. ř. jest k reklamaci oprávněn pouze příjemce. Přílohy (podací list, hlášenka a převzetí zboží) se vracejí,« je zamítajícím vyřízením ohlášení nároku (reklamace) ve smyslu §u 98 (3) žel. dopr. ř., je zodpověděti kladně. Stačí v tom směru poukázati na správné důvody odvolacího soudu a dodati: Nemůže býti o tom pochybnosti, že oním výměrem byl reklamovaný nárok žalobcův zamítnut. Vyvolal-li žalobce další korespondencí a pak nový zamítající výměr, nebylo tím ničeho změněno na promlčecí účinnosti prvého výměru, hledíc k jasnému ustanovení §u 98 (3) poslední věta žel. dop. ř.. Tomu nasvěd- čuje i úmysl zákonodárce, stanovením zvláštní zkrácené lhůty promlčecí pokud možno nejdříve skončiti nejistý poměr nároků ze smlouvy dopravní. Kdyby byl náhled dovolatelův správným, neměla by ve mnoha případech jednoroční promlčecí lhůta významu, ježto by její pokračování po podobném vyřízení reklamace bylo vyloučeno, čímž by povstala úplná právní nejistota v podobných případech. Tomu zákonodárce zajisté nechtěl a mluví proto o vyřízení zamítajícím vůbec, aniž by je blíže určoval. Každé takové vyřízení reklamace, ať formelní, ať hmotné, má účinek, uvedený v zákoně.

Citace:

Rozhodnutí č. 3531. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 285-286.