Čís. 3511.

Přípustná jest exekuce vnuceným propachtováním výkonu dlužníkova požívacího práva k pozemku. Ustanovení §u 150 obč. zák., poslední věta, není na závadu povolení exekuce, nýbrž přichází v úvahu teprve při rozdělení výtěžků.
(Rozh. ze dne 19. února 1924, R II 30/24.).
Žádosti vymáhajícího věřitele, by byla povolena exekuce propachtováním požívacích práv, jež příslušela dlužníkům k pozemkům, náležejícím vlastnicky jich dětem, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud exekuční návrh zamítl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.

Důvody:

Nelze souhlasiti s názorem rekursního soudu, že exekuce vnuceným propachtováním požívacích práv, jež příslušejí dlužníkům k pozemkům zapsaným v knihovní vložce čís. 84 v D., není přípustná, poněvadž taková služebnost dle §u 485 obč. zák. nemůže býti přenesena na jinou osobu. Ze smluv ze dne 21. září 1910 a 25. října 1910, kterými bylo pro dlužníky zřízeno právo volného používání uvedených pozemků do fysické zletilosti nejmladšího dítěte, proti tomu, že sami budou platiti veškeré daně a veřejné dávky, plyne zřejmě, že požívací právo dlužníků nebylo omezeno jejich osobní potřebou dle §u 504 obč. zák. (užívání), nýbrž, že jim bylo vyhraženo právo užívati pozemků beze všeho obmezení (§ 509 obč. zák., požívání). Exekuce na takové právo jest dle §u 334 ex. ř. a § 150 obč. zák. poslední věta přípustná, zákaz §u 485 obč. zák. má tu jen ten význam, že předmětem exekuce není právo samo, nýbrž jeho výkon, takže trvání práva zůstává vázáno na osobu poživatele. Že jmenovitě nelze pokládati exekuční zpeněžení požívacích práv propachtováním dle §u 340 ex. ř. za nepřípustné, plyne z úvahy, že i dlužníci směli dáti pozemky po dobu svého požívacího práva do pachtu. Bezpodstatný jsou také námitky, které vznesli proti povolenému vnucenému propachtování dlužníci. Jejich požívací právo není výměnkem ve smyslu §u 330 ex. ř., neboť dlužníci si ho nevymínili náhradou za odstoupené nemovitosti a při jejich odstoupení, a nenáleží jim doživotně. Pozemky jsou vlastnictvím dětí dlužníků, pocházejí od výměnkářky Marie Š-ové, a ta, převádějíc je do majetku dětí, zřídila rodičům na nich právo požívací do fysické zletilosti nejmladšího jejich dítěte. Jde tu zřejmě o případ poslední věty §u 150 obč. zák., totiž o požívací právo, vyhražené rodičům na majetku děti, a právě dle tohoto zákonného předpisu mohou věřitelé rodičů vésti na takové požívací právo exekuci, arci jen s tím důležitým obmezením, že výnos pozemků ručí i na dále za přiměřenou výživu dětí, takže exekuce nemůže jim býti na újmu. Toto zákonné obmezení exekuce není však překážkou jejímu povolení, neboť musí zůstati podle §u 336 ex. ř. vyhraženo soudu exekučnímu, by vzal při rozdělení výtěžků pachtovních zřetel na přiměřenou výživu dětí a vydal na ni potřebné peníze.

Citace:

Rozhodnutí č. 3511. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 257-257.