Čís. 3863.Zřízení akreditivu jest poukazem (asignací). Byla-li umluvena výplata akreditivu proti předložení duplikátů nákladních listů, nestačípředložení jich originálu. Zboží jest v nákladních listech označiti přesnědle úmluvy.Rozdíl mezi prvopisem a duplikátem nákladního listu.(Rozh. ze dne 14. května 1924, Rv I 1804/23.)Žalovaná banka odepřela vyplatiti žalující bance kupní cenu za dodanou naftu v podstatě proto, že nebyly splněny podmínky akreditivu.Žalobu o vyplacení akreditivu soudy všech tří stolic zamítly, Nejvyšší soud z těchtodůvodů:Jde o nárok z akreditivů, jež k poukazu firmy S. zřídila žalovanábanka dne 27. září 1920 a 18. prosince 1920 Walteru B-ovi v B. za do- dávku petroleje v onom případě ve váze 1,250.000 kg po 6 Kč, tudíž do 7,500.000 Kč, v druhém případě ve váze 250.000 kg po 6 Kč50 h za jeden kg, tedy do 1,625.000 Kč. Akreditivy byly neodvolatelnýdo 31. ledna 1921 a převodítelný. Nároky z obou akreditivů převedenybyly na žalobkyni. Žalobkyně domáhá se na žalované úhrady 4,577.219Kč 50 h, připadající na tři zásilky petroleje, totiž na zásilku 13 vagonů,35 vagonů a 3 vagonů, což žalovaná odepřela, poněvadž nebyly splněnypodmínky akreditivu. Jest řešiti otázku, zda žalovaná může své námitkyproti žalobkyni vůbec uplatňovati a, pakli ano, zda jsou námitky věcněodůvodněny. Akreditiv jest svou právní povahou poukazem po rozumu§u 1400 a násl. obč. zák. a čl. 300 obch. zák. Dle čl. 1402 obč. zák.může poukázce (žalovaná) proti příjemci poukazu (žalobkyni jako postupnici Waltera В-a) použíti jen takových obran, jež se týkají platnosti přijetí, nebo prýští z obsahu poukazu neb z osobního poměru poukázce k příjemci poukazu. Námitky žalované dlužno dle jich obsahuřaditi do skupiny druhé. Jde tedy ještě o to, zda námitky ty jsou takévěcně oprávněné. Dle zjištění obou nižších soudů obsahovaly oba akreditivy tyto podstatné podmínky: Žalovaná vyplatí příslušné částky postupně proti předložení duplikátů nákladních listů, železniční stanicí Dziedice úředně potvrzených. Walter В. jest povinen celé množstvív stanici Dziedice dáti firmě М. k disposici, a to s bezpodmínečnýmpolským vývozním povolením, žádným poplatkem nestiženým. Zásilkyjest adresovati na Čechoslavii v B. nebo na Štěpána K-a ve stanici Č.nebo Ž. Zaplacení jednotlivých zásilek nastane, jakmile zboží (petrolej)překročí hranice Československé republiky, t. j. jakmile dojde do Bohumína nebo do Čes. Těšína. Úkolem žalované bylo, by při výplatě akreditované částky pod vlastní odpovědností (§ 1016 obč. zák.) dbala toho,by veškeré tyto podmínky přesně byly splněny, a nestalo-li se tak, bylanejen oprávněna, nýbrž i povinna, by výplatu odepřela, po případě, bysi vyžádala od příkazce další pokyny. K samostatnému výkladu, zdaurčité úchylky od stanovených podmínek nejsou podstatě věci na závadu, žalovaná oprávněna nebyla. Bylo zjištěno, že při zásilce 13 vagonů předložené duplikáty nákladních listů ze dne 12. ledna 1921 vydány byly v Bohumíně a adresovány na tirmu M. expositura Č., při zásilce 35 vagonů nebyly předloženy duplikáty, nýbrž originály nákladních listů s podací stanicí Drohobycz a zboží označeno jako »nafta surowa«, při zásilce 3 vagonů pak rovněž předloženy originály nákladních listů s podací stanicí Dziedice a označením zboží »Petroleum unraf.«. Tedy ani při jedné z uvedených tří sporných zásilek nebylo vyhověno podmínkám akreditivu a byla žalovaná dle toho, co uvedeno,oprávněna, odepříti výplatu z akreditivů. Dovolatelka snaží se přes todovoditi, že ve všech těchto případech bylo učiněno zadost podmínkámakreditivu, a dodává ještě, že podmínky tyto byly dodatečně jednak výslovně jednak mlčky změněny. V onom směru uvádí: 1. K zásilce 13vagonů: že žalovaná sama zjistila, že zásilka byla naložena v Dziedicích, že zboží bylo v Bohumíně převzato Čechoslavií a zasláno firmě M.v Č. Dostalo se tedy zboží do rukou kupitele a nemohla žalovaná výplatu z akreditivu odepříti i kdyby jí nebyly předloženy duplikáty ná- kladních listů. Dovolatelka však přehlíží, že pro závazek žalované jakopoukázaného dlužníka nebylo rozhodným, zda zboží firmy M. dojde čilinic; ona měla jen zkoumati, zda předložené jí duplikáty nákladních listůvyhovují podmínkám akreditivu a zda tedy nárok žalobkyně na výplatuz akreditivu proti ní (§ 1402 obč. zák.) jest odůvodněn. Nebylo protojejí povinností, by pátrala, zda zboží, jež dle těchto duplikátů bylo podáno v Bohumíně, bylo ve skutečnosti naloženo již v Dziedicích. Zjistila-li to žalovaná přece, nebyl tím obsah jejího závazku nikterak dotčen. 2. K zásilce 35 vagonů a 3 vagonu uvádí žalobkyně především, žepředložení prvopisů nákladních listů nejen nahrazuje předložení duplikátů, nýbrž že jest i daleko účinnějším. V tom směru stačí poukázati kesprávným důvodům rozsudků obou nižších soudů jak co do právníhovýznamu a funkce duplikátu nákladních listů na rozdíl od prvopisů, taki co do názoru, že žalovaná nebyla oprávněna, aby podmínky akreditivu vykládala extensivně, zejména, aby na místě duplikátu nákladníchlistů připouštěla doklady jiné.Prvý soud uvedl v této otázce toto: Co se týče právního významu a rozdílu duplikátů a prvopisu nákladních listů, dlužno podotknouti,že ve smyslu §u 61 žel. dopr. ř. (čl. 391 obch. zák.) jest nákladní listdůkazní listinou o uzavřené nákladní smlouvě mezi drahou a odesílatelem. kteráž listina provází zboží na místo určené a vydá se příjemci, zaplatí-lj tento pohledávky podle nákladního listu (§ 76 žel. dopr. ř.).Naproti tomu duplikát nemá povahy nákladního listu (§ 61 (6) žel.dopr. ř.), jest to listina legitimační a průkazní vydávaná dráhou k žádosti odesílatele o tom, že a kdy bylo zboží k přepravě přijato, a zdabyla zásilka stižena dobírkou (§ 72 (2) žel. dopr. ř.), a má význam dle§u 73 (5) žel. dopr. ř. při dodatečných příkazech odesílatelových potud, že odesílatel má příkazní právo jen, předloží-li tuto listinu a zapíše příkaz do ní; má tedy duplikát nákladního listu ten význam, žedržitel jeho má jistotu, že v něm označené zboží na udanou adresu jestnaloženo a že se strany odesílatele nemůže býti se zbožím disponováno,pokud držitel duplikátu k tomu nesvolí.Ale také označení zboží »nafta surowa« na nákladních listech (přizásilce 35 vagonů) opravňovalo žalovanou, aby odepřela výplatu, neboť podle znění akreditivu šlo o »petrolej«. Dovolací soud sdílí právnínázor obou nižších soudů, že nebylo věcí žalované, aby zjišťovala, zdaje označení zboží »nafta surowa« totožným s označením »petrolej«. Nevyhovovalo-li toto přesně podmínkám akreditivu, měla si žalobkyně sama u firmy M. vymoci poukaz, aby žalovaná konala výplaty i na nákladní listy, v nichž zboží označeno jest jako »nafta surowa«, po případě měla sama prokázati bezpečně totožnost zboží, neboť také ona,pokud se týče B. musili věděti, že nákladní listy jest vyplniti ve státnímjazyce podací stanice (polském) a mělo býti na správné pojmenovánízboží v nákladních listech pamatováno již při zřízení akreditivu, to tímspíše, ježto, jak bylo zjištěno, výraz »nafta surowa« připouští různý výklad. Zdráhala-li se konečně žalovaná, vyplatiti akreditované částkyproto, že podací stanicí nebyly Dziedice, nýbrž Drohobycz (při zásilce35 vagonů), jest to odůvodněno obsahem akreditivů, jak již správně uvádí odvolací soud, neboť jen tento obsah byl pro žalovanou závazným. Dovolatelka neprávem vytýká, že odvolací soud z výpovědi Štěpána K-a zjišťuje, proč se podmínka »stanice Dziedice« dostala do akreditivu, ač sám důkazu neprováděl, převzav toliko zjištění procesníhosoudu, který o této okolnosti se nezmiňuje a když výpověď K-ova mimoto jest v rozporu s výpovědí B-ovou, který udal, že všem súčastněnýmbylo známo, že jde o nerafinovaný petrolej ze státní rafinerie z Drohobycze. Soudu odvolacímu stačilo úplně, že označení stanice podací nesouhlasí se zněním akreditivu, vždyť podotýká výslovně, »že v tomtosměru netřeba přibírati ještě výpověď svědka K-a o tom, jak se onapodmínka do akreditivu dostala«. Z toho jest patrno, že odvolací soudv tomto směru k výpovědi svědka К-a vlastně nepřihlížel.