Čís. 3888.

Obchod uhlím (zákon ze dne 9. dubna 1920, čís. 260 sb. z. a n.).
Poukaz příslušných orgánů ministerstva veřejných prací k dodání
uhlí nenahrazoval ani nabídky ani jejího přijetí.
(Rozh. ze dne 21. května 1924, Rv I 375/24.)
K žádosti žalovaného družstva dalo ministerstvo veřejných prací žalující uhelné firmě příkaz, by dodala žalovanému družstvu uhlí. Žalobě na družstvo o zaplaceni kupní ceny a dovozného procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud ji zamítl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody: Dovolání, ve kterém žalující spolek uplatňuje důvody čís. 2, 3 a 4 §u 503 c. ř. s., jest neoprávněno. Pokud jde o důvod čís. 4 v příčině pohledávky žalující firmy 8789 Kč 50 h s příslušnými úroky, žalující firma má za to, že vzešla mezi ní a žalovanou stranou trhová smlouva o uhlí, zaslaném žalovanému družstvu z dolu K. a že tedy toto družstvo jest povinno, zaplatiti jí tuto pohledávku, záležející z trhové ceny 6224 Kč a z neuhrazeného zbytku dovozného ve výši 2565 Kč 50 h, jakož i příslušných úroků. Tomuto mínění nelze přisvědčiti, neboť mezi stranami nevzešla smlouva o tomto uhlí a žalujícímu spolku nepřísluší tudíž proti žalovanému družstvu ani nárok na zaplacení trhové ceny za ně, ani nárok na náhradu zbytku dovozného. To plyne z této úvahy: Podle §u 1 zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 260 sb. z. a n., náležela ministerstvu veřejných prací úprava hospodaření uhlím, tedy zejména též úprava obchodování jím. Obchodování uhlím samo však ministerstvu veřejných prací nenáleželo. Ministerstvo nebylo oprávněno obchodovati uhlím a neobchodovalo jím ani bezprostředně samo, ani podřízenými orgány. Obchod uhlím zůstal obchodem soukromoprávním; orgány, jimiž ministerstvo vykonávalo úpravu hospodaření uhlím, zprostředkovaly mezi výrobci a spotřebiteli tím způsobem, že nebylo dovoleno, uhlí dodávati, leč se svolením nebo na poukaz těchto orgánů a to za tím účelem, aby při nedostatku uhlí spotřeba jeho byla kryta stejnoměrně. Podle prvého odstavce §u 3 uvedeného zákona čís. 260 veškeré, v území republiky Československé těžené uhlí a. zásoby jeho u výrobců, jakož i uhlí z ciziny dovážené, byly pod závěrou; závěra měla ten účinek, že tímto uhlím nebylo dovoleno nakládati bez poukazu orgánů, kterým náležela úprava hospodaření uhlím. Závěra uhlí a poukazy uvedených právě orgánů nevylučovaly tedy soukromoprávní nakládání uhlím, nýbrž jen omezovaly jeho platnost. Poukazy, dávané příslušnými orgány v určitých případech k tomu kterému nakládání uhlím, byly pouze úředním svolením k němu, nebo předchozím schválením jejím. Z toho následuje ovšem, že nakládání uhlím bez takového poukazu bylo neplatno a po případě — podle §u 26 uvedeného zákona — i trestno; ale poukazy tyto nebyly samy již nakládáním uhlím; právo, nakládati jím, zůstalo jeho majiteli. Aby tedy vzešla mezi dvěma fysickými nebo právnickými osobami (stranami) trhová smlouva o uhlí, po případě dodávací smlouva, kterou podle čl. 338 obch. zák. posuzovati jest jako smlouvu trhovou, bylo třeba podle §u 861 obč. zák. nabídky jedné strany a přijetí této nabídky stranou druhou; poukaz, daný příslušnými orgány ministerstva veřejných prací k dodání uhlí podle zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 260 sb. z. a n., nemohl nahraditi ani nabídky, ani jejího přijetí. Žalující strana mohla tudíž, obdrževši poukaz za účelem dodání uhlí žalovanému družstvu, učiniti tomuto družstvu prodejní nabídku buď výslovně, nebo mlčky dodáním uhlí podle poukazu; smlouva mezi stranou žalující a stranou žalovanou byla by přišla k místu přijetím nabídky žalovaným družstvem, kteréž přijetí mohlo se státi opět buď výslovně, nebo mlčky přijetím dodaného uhlí. Uhlí z dolu Κ., o které v tomto sporu jde, nebylo žalovaným družstvem u žalujícího spolku objednáno a nebylo tímto spolkem žalovanému družstvu výslovně nabídnuto, nýbrž bylo bez takovéto nabídky a bez objednávky žalovaného družstva tomuto posláno prostřednictvím dráhy. Trhová smlouva byla by tedy mezi stranami vzešla pouze a teprve, kdyby a až by bylo žalované družstvo dodané uhlí přijalo. Přijetí uhlí se však nestalo, nýbrž družstvo odepřelo přijmouti uhlí. Z toho následuje, že k trhové smlouvě o uhlí z dolu K. mezi stranami nedošlo, a žalující spolek odeslal uhlí po dráze, na své nebezpečí, pročež nemůže na žalovaném družstvu žádati ani trhovou cenu za uhlí toto, ani náhradu neuhrazeného zbytku dovozného. Tím, že žalované družstvo objednalo u ministerstva veřejných prací uhlí, neučinilo kupní nabídku a nevešlo v soukromoprávní závazek, neboť tato objednávka byla v podstatě jen žádostí za příděl uhlí. Kupní nabídku bylo by musilo, aby byla podle §u 861 obč. zák. platna a závazna, učiniti určité fysické nebo právnické osobě jako prodateli nebo dodavateli. Kdyby bylo u ministerstva objednalo uhlí od žalujícího spolku, kdyby bylo žádalo za příděl uhlí u tohoto spolku, bylo by ovšem nutno uvážiti, zda v tom obsažena byla kupní nabídka žalovaného družstva žalujícímu spolku a zdali ministerstvo zprostředkovalo dodání této nabídky spolku žalujícímu; ale ani dokázáno, ani tvrzeno není, že žalované družstvo uvedlo ve své objednávce, že žádá uhlí od žalující firmy. Žalující strana uvedla, že žalovaná firma objednala u ministerstva uhlí, že uhelný inspektorát pověřil vyřízením zakázky důl ústecké montánní společnosti a vyúčtováním žalující stranu, jakož i, že žalovaná firma obdržela od ministerstva vyrozumění, že uhlí bude dodáno z dolu Κ., patřícího ústecké montánní společnosti. Přídělem uhlí, učiněným ministerstvem (uhelným inspektorátem) a vyrozuměním žalované firmy o tom, kdo jí uhlí dodá, nebyla tudíž uzavřena trhová smlouva, pro žalovanou firmu závazná; naopak žalované družstvo nebylo tím vázáno ani v příčině osoby, uhlí toto prodávající nebo dodávající, ani v příčině uhlí, touto osobou pro- dávaného nebo dodávaného. Žalované družstvo právě tak, jako žalující spolek, byly jen oprávněny, použiti přídělu a uzavříti podle něho smlouvu trhovou nebo dodávací.

Citace:

Rozhodnutí č. 3888. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 816-818.