Čís. 3507.

Předpis §u 6 nařízení ze dne 11. dubna 1917, čís. 162 ř. zák. netýkal se zápůjček líhu. Lhostejno, že při zápůjčce byl líh mezitím výše zdaněn.
(Rozh. ze dne 19. února 1924, Rv I 1568/23.).
Tvrdíc, že zapůjčila žalované v září a říjnu 1916 tři sudy líhu, domáhala se žalující firma jich vrácení. Oba nižší soudy žalobě vyhověly, odvolací soud mimo jiné z těchto důvodů: Neprá- vem uplatňuje odvolatelka, že nařízením ze dne 11. dubna 1917, čís. 162 ř. zák., které v §u 6 které prohlásilo veškeré, před vydáním nařízení uzavřené dodací smlouvy ohledně líhu, pokud nebyly před platností nařízení splněny, za neplatné, stala se i smlouva, o niž jde, neplatnou a nemohla již obživnouti. Ono ustanovení souvisí se stanovením nejvyšších cen pro čištěný zdaněný líh a lze je tedy vztahovati jedině na úplatné smlouvy ohledně líhu; zde však o takovou smlouvu nešlo, nýbrž byla tu pouze zápůjčka, z níž vyplýval nárok strany žalující na vrácení zapůjčeného líhu bez náhrady, jehož plnění na ceně líhu nezáviselo. Stalo-li se zapůjčení líhu, jak znalci potvrzují, proti tehdy plativšímu zákazu volného prodeje a odstupu líhu mezi obchodníky, nemůže se tohoto zákazu žalovaná strana dovolávati, poněvadž, přijavši líh, sama jednala proti zákazu; rozhodně však neměl zákaz v zápětí zánik jejího závazku ku vrácení vypůjčeného líhu a, nebyl-li splnitelným po dobu trvání onoho zákazu, obživnul uvolněním obchodu lihem, v říjnu 1922, takže nyní o nemožností plnění následkem zákonného zákazu řeči býti nemůže. Nehledě k tomu, jest žalovaný, i kdyby se za to mělo, že smlouva byla neplatnou, povinen k vrácení toho, co obdržel (§ 1431 obč. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.

Důvody:

V §u 6 nařízení ze dne 11. dubna 1917, čís. 162 ř. zák. prohlášeny za bezúčinné jen smlouvy kupní, prodejní a dodávkové o zdaněném čištěném líhu, byly-li před platností tohoto nařízení uzavřeny, předpis nevztahuje se tedy nikterak na zápůjčku, o jakou v tomto případě jde, a dovolání ani se nepokouší dovoditi, že zápůjčka spadá pod smlouvu kupní, prodejní neb dodavací, nýbrž zabývá se otázkou, zda souvisí předpis ten se stanovením maximálních cen, jak mínil odvolací soud, což však je vedlejší. Již nadpis nařízení praví, že se jím upravuje »obchod« líhem, a již z toho jde, že smlouvou dodávkovou, o jejíž pojem jedině se tu může jednati, ježto zápůjčka rozhodně není ani koupí ani prodejem, rozuměti sluší smlouvu, která právě v obchodě nazývá se smlouvou dodací, t. j. úplatnou smlouvou, tudíž pravidelně kupní nebo směnnou o nabytí věcí zastupitelných (ne individuálně poznačených), při níž odevzdání zboží jest odročeno na pozdější dobu (neděje se hned při smlouvě), pročež právě nazývá se dodáním (čl. 338, 271 čís. 2 obch. zák.), takže zápůjčka sem spadati nemůže, nejsouc ani smlouvou úplatnou, když se neplatí úrok, a ani dodavací, ježto se uzavírá odevzdáním věci (§ 983), bez něhož nebyla by ještě smlouvou samou, nýbrž jen předběžnou smlouvou. Byla-li však smlouva a tudíž závazek žalované účinný, odpadá otázka §u 1431 obč. zák., ač podotknouti dlužno, že nemůže býti řeči o tom, že vrácení možným není, neboť tuto nemožnost zakládá žalovaná jen na tom, že zdanění je nyní mnohem vyšší a že stejné množství jí nyní přijde mnohem dráže než přišlo žalobkyni. To však si žalovaná musí přičísti sama po rozumu §u 1311 obč. zák., dle něhož náhoda, jakou jest zde vyšší zdanění, v prosledu doby nastalé, ježto žalobkyně za ně nemůže, stihá toho, v jehož poměrech nastala. Nárok žalobkyně neodporuje tedy žádnému zákonnému předpisu, tím méně zákazu, i jest s podivem, jak dovolání může jej nazývati nemravným, když žalobkyně žádá jen to, co jí patří, co zapůjčila a § 992 obč. zák. výslovně stanoví, že nečiní rozdílu, zda cena v mezičasí stoupla či klesla, takže stoupnutí musí si přičísti žalovaná, jako by klesnutí byla si přičísti musila žalobkyně. Zvýšení daně neznačí nic jiného, než zvýšení nákladu na opatření zboží, tudíž obchodnicky vyjádřeno zvýšení ceny kupní.

Citace:

Rozhodnutí č. 3507. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 251-253.