Čís. 3970.

V tom, že byly koupeny cenné papíry za účelem spekulačním, nelze ještě o sobě spatřovati diferenční obchod.
(Rozh. ze dne 11. června 1924, Rv II 230/24.) Žalovaný přikázal žalující bance, s níž byl v obchodním spojení, by pro něho koupila 50 akcií. Banka příkazu vyhověla a domáhala se na žalovaném zaplacení kupní ceny. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalovaný rozhodl se podle svého skutkového přednesu k sjednání differenčního obchodu o sporných 50 akciích. Toto tvrzení samo o sobě nestačí, ježto právní otázku, zda jde o diferenční obchod, lze posouditi jedině podle skutkových okolností. K posouzení tomu stačí skutkový přednes žalovaného, že akcie byly mu nabídnuty žalující bankou ke koupi, a skutkové zjištění, že mu akcie ty byly skutečně prodány a pro něho uloženy, tak že může s nimi ještě dnes nakládati. Nezáleží na tom, že žalovaný nezaplatil ihned kupní ceny, což není podle §u 1063 obč. zák. překážkou platné kupní smlouvy, ani na tom, že žalovaný prohlásil státní půjčku svobody, uloženou u žalující banky, za úhradu pro případ kursovního rozdílu, ježto žalovaný netvrdí, že půjčku tu ponechal nadále v úschově u žalobkyně k naznačenému účelu. Ostatně byla půjčka ta podle přiloženého výpisu z knih žalující banky složena u ní teprve v roce 1921, kdežto koupě akcií stala se roku 1920. Uvedené skutečnosti nestačí, by mohlo se z nich souditi na povahu diferenčního obchodu, zejména nevyplývá ze skutkového přednesu žalovaného, že úmysl stran nesl se k tomu, by žalovaný nenabyl vlastnictví akcií, nýbrž měl jedině nárok na případný rozdíl kursů. Je možno, že žalovaný koupil akcie ty skutečně za účelem spekulačním, chtěje jednou získati prodejem jich za vyšší cenu, avšak ani to nestačí k podstatě diferenčního obchodu.

Citace:

č. 3970. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 940-941.