Čís. 3586.

V tom, že poznamenána byla spornost vlastnictví (§61 knih. zák.) ku dražené nemovitosti po té, kdy bylo poznamenáno zahájení dražebního řízení, nelze spatřovati důvod k odložení exekuce vnucenou dražbou.
(Rozh. ze dne 5. března 1924, R I 175/24.)
Návrhu Adely K-ové, by odložena byla dražba polovice domu čp. 193 v K., vedená Josefem C-em proti Václavu H-ovi, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Návrh Adely K-ové v její žalobě proti dlužníku Václavu H-ovi, že vklad vlastnického práva pro dlužníka na polovině domu čp. 193 v K. je neplatný, že tato polovice domu jest jejím vlastnictvím a že má býti toto její vlastnické právo do pozemkové knihy vloženo, není právem, jež by nedopouštělo výkonu vnucené dražby této polovice domu dle §u 37 odstavec prvý ex. ř., poněvadž poznámka zavedení dražebního řízení ve příčině této dlužníkovy polovice domu zapsaná ve vložce čís. 833 pozemkové knihy K. sub pres. 19. září 1923 má dle §u 133 ex. ř. účinek, že může býti povolená dražba provedena proti každému pozdějšímu nabyvateli této polovice domu, tedy v tomto případě i proti Adéle K-ové, kdyby v uvedeném sporu zvítězila. Tomuto stanovisku nasvědčuje i ta okolnost, že jde o ukojení hypotekárního věřitele z výtěžku za hypotéku, při čemž osoba vlastníkova ustupuje do pozadí. Tomuto správnému posouzení případu není na odpor pozdější poznámka sub. pres. 20. září 1923, že podána je výše uvedená žaloba o neplatnost vkladu vlastnického práva pro Václava H-a. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursními vývody nebylo vyvráceno správné věci i zákonu vyhovující odůvodnění napadeného usnesení. Pro pořadí úkojového práva vymáhajícího věřitele, vnucenou dražbu provádějícího, jest arci rozhodujícím okamžik, ve kterém dojde ke knihovnímu soudu žádost o poznámku vnucené dražby, tedy, když je povolující soud zároveň knihovním soudem, okamžik, ve kterém návrh, povolení vnucené dražby dosáhnuvší, byl podán u příslušného soudu. Táž zásada platí pro poznámku spornosti vkladu vlastnického práva, neboť i tu jest rozhodujícím okamžik, ve kterém dojde ke knihovnímu soudu žádost o poznámku spornosti. Leč sluší uvážiti, jakého významu jest podle §u 61odstavec druhý knih. zák. tato poslednější poznámka pro povolení vnucené dražby. Nijak jiného, nežli že o žalobě vydaný rozsudek účinkuje také proti osobám, které po poznámce spornosti nabyly knihovních práv. Když tedy podle rozsudku dojde k výmazu sporného práva vlastnického, budou vymazána všechna práva zástavní, žalovaným za rozepře třetím osobám poskytnutá, poněvadž tyto osoby nemohou se s právním účinkem dovolávati důvěry v pozemkovou knihu, byvše na spornost vkladu upozorněny dotčenou poznámkou. Pro pohledávku věřitele, dražbu vedoucího, bylo však zástavní právo na nemovitost, vzatou do dražby, vloženo již dne 26. ledna 1923, poznámka vykonatelnosti tohoto pohledávání a poznámka zavedení dražebního řízení byly učiněny dne 19. září 1923, kdežto poznámka žaloby o neplatnost vlastnického práva dlužníkova dne 20. září 1923. Z toho plyne, že poznámka zahájeného řízení dražebního, jejíž účinky spočívají dle §u 135 ex. ř. také v tom, že povolená dražba provádí se i vůči každému pozdějšímu majiteli nemovitosti, učiněna byla proti dlužníku dříve, nežli poznamenána byla spornost jeho vlastnictví, ale že, i kdyby bylo lze považovati, že žádost o poznámku spornosti došla ku knihovnímu úřadu dříve, než žádost o vnucenou dražbu, tedy že se sběhl omyl, stěžovatelkou v jejím rekursu tvrzený, nemělo by to pro vymáhanou pohledávku právního významu, poněvadž její pořadí předchází pořadí poznámky spornosti. Pokud tvrdí stěžovatelka, že její žaloba, kterou uplatňuje vůči dlužníku vlastnické právo k polovině nemovitosti vzaté do dražby, je žalobou podle §u 35 ex. ř., nelze jí dáti za pravdu, poněvadž žaloba dle §u 35 ex. ř. je žalobou, příslušející výhradně dlužníkovi, nikoli třetím osobám, a nad to se může tato žaloba opírati jedině o okolnosti, nárok v exekučním titulu určený zrušující nebo stavící, tedy musila by se tato žaloba dotýkati existence vymáhané pohledávky. Když navrhovala stěžovatelka odložení exekuce z důvodu §u 42 čís. 5, § 44 a § 35 ex. ř., rekursní soud uznal právem, že její návrh o tyto předpisy nemůže se opírati.

Citace:

Rozhodnutí č. 3586. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 357-359.