Čís. 3535.

Bylo-li za války umluveno plnění na určitou dobu »po skončení nynější války a úředním vyhlášení míru«, jest lhůtu počítati nikoliv již od uzavření míru, nýbrž od úředního vyhlášení mírových smluv republiky československé se všemi jejími nepřáteli.
(Rozh. ze dne 26. února 1924, Rv I 1752/23).
Žalobě, by bylo uznáno právem, že jest žalovaná povinna uznati, že zástavní právo, které je dle usnesení okresního soudu v S. ze dne 19. prosince 1917 podle snímku notářského spisu ze dne 3. prosince 1917 ve vložce čís. 7 pozemkové knihy katastrální obce L. na polovinu žalobci ve vložce té připsaných nemovitostí vloženo za doživotní roční důchod osobní žalované v částce 6 000 K s 5%ními úroky z prodlení a s jistotou do výše 3 000 K za vedlejší závazky, dle odstavce 6. téhož snímku převzaté, zaniklo, že je tedy žalovaná povinna svoliti ku vkladu výmazu tohoto zástavního práva, oba nižší soudy vyhověly, Nejvyšší soud ji zamítl.

Důvody:

Bylo zjištěno, že se žalovaná podle snímku notářského spisu ze dne 3. prosince 1917, odstavce sedmého, žalobci zavázala, že svoluje, aby zástavní právo pro její doživotní důchod ročních 6 000 K s příslušenstvím, podle tohoto notářského spisu knihovně vložené, bylo vymazáno v tom případě, kdyby do tří let od skončení nynější války a úředního vyhlášení míru nedošlo k soudnímu rozvodu jejího manželství s Josefem K-em a dále, že se zavázala vydatí v tomto případě Josefu K-ovi příslušné prohlášení výmazné. Odvolací soud kromě toho ještě zjistil, že při sepisování sedmého odstavce notářského spisu obě strany předpokládaly při tehdejších poměrech, že světová válka skončí zachováním bývalé říše rakouské, že tudíž bude mír úředně vyhlášen v rakouském říšském zákonníku. Odvolací soud, maje tuto smlouvu dle §u 914 obč. zák. vyložiti, neměl pochybnosti, že strany stanovily počátek tříleté lhůty ku poskytování ročního důchodu žalobcem žalované na dobu, kdy ve skutečnosti přestane válečný stav a považoval za tento okamžik, ve shodě se soudem prvé stolice, konec října 1918, kdy se rakousko-uherská říše rozpadla ve více nástupnických států a nastal klid válečných poměrů a válečných zbraní, také z toho důvodu, že konec října 1918 pokládá se všeobecně v této říši za zastavení válečného stavu a tudíž za ukončení války. Leč odvolací soud přehlíží, že ukončení války nebylo jedinou skutečností, na které učinily smluvní strany závislým počátek smluvního tříletí, nýbrž, že strany za takovou skutečnost považovaly také ještě »úřední vyhlášení míru«. K tomu přistupuje zjištění, že strany měly pří tom na mysli, že bude mír úředně vyhlášen v rakouském říšském zákonníku. Z toho plyne, je-li vykládacího pravidla §u 914 obč. zák. použito zákonitě, že strany položily váhu nikoli na zastavení válečného stavu, jak to činí odvolací soud, nýbrž na úřední vyhlášení míru, totiž takové, které by bylo bývalo vyhlášeno úředně v rakouském říšském zákoníku. V tom však byl by mohl býti úředně vyhlášen pouze diplomatický mír oficielní, súčastněnými státy ratifikovaný. Poněvadž strany měly na mysli, jak je zjištěno, poměry říše rakousko-uherské, může v této rozepři přicházeti v úvahu, jak to ze sdělení ministerstva zahraničních věcí ze dne 26. ledna 1922 vyplývá, jako den uzavření míru neboli den ukončení světové války pro Československou republiku, den ukončení válečného stavu s posledním ze států, s nímž Československá republika byla ve válečném stavu, totiž s Německem, Rakouskem, Maďarskem, Bulhar- skem a Tureckem, tedy den úředního vyhlášení mírové smlouvy (Neuilly 9. srpna 1920), ač i tu dlužno poznamená ti, že dle sdélení téhož ministerstva k míru s Tureckem dosud nedošlo. Je tedy bezpečno, že de jure válka pro Československou republiku dosud není skončena, a poněvadž v této rozepři měly strany na mysli takové úřední vyhlášení míru, které by bylo bývalo vyhlášeno v rakouském říšském zákoníku, je zřejmo, že žalobní nárok není po právu svým důvodem, poněvadž smluvní tříletí, ač-li začalo, určitě ještě neuplynulo.

Citace:

Rozhodnutí č. 3535. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 291-293.