Čís. 3952.

Žaloba o výmaznou kvitanci ohledně zaknihované pohledávky spadá pod výlučné sudiště §u 81 j. n.
(Rozh. ze dne 11. června 1924. R I 463/24.)
Žalující firma zadala žalobu, jíž domáhala se na žalovaném vystavení kvitance za účelem výmazu zástavního práva, váznoucího pro žalovaného na žalobkynině nemovitosti, u okresního soudu ve V., v jehož obvodu byla zavazená nemovitost. Námitku místní nepříslušnosti soud prvé stolice usnesením pojatým do rozsudku zamítl, odvolací soud námitce vyhověl a žalobu odmítl.
Nejvyšší soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že obnovil ohledně námitky nepříslušnosti usnesení prvého soudu a uložil odvolacímu soudu, by rozhodl ve věci samé. Důvody:
Rekursu nelze upříti oprávnění. Pro rozhodnutí tohoto sporu o příslušnost jest podstatnou otázka, zda žaloba jest žalobou, již domáhá se žalobkyně toho, že jest prosta zástavního práva za zbytek kupní ceny v knihovní vložce pro žalovanou firmu vloženého, pokud se týče toho, že toto věcné právo k nemovitému statku jest zrušeno (§81 j. n.).
Otázku tuto jest zodpověděti kladně. Žalobkyně navrhuje v žalobní žádosti, by uznáno bylo právem, že žalovaná strana jest povinna do 14 dnů pod následky exekuce jí vystaviti v řádné formě výmazní kvitanci na onu pohledávku s příslušenstvím. Výslovně v žalobě uvádí, že pohledávku tu žalované straně podle podmínek kupní smlouvy ze dne 30. října 1912 vypověděla, že žalovaná strana vzala výpověď na vědomí, a že jí také byla dlužná pohledávka řiditelstvím diskontní společnosti v Berlíně zaplacena. Nelze pochybovati o tom, že takto žalobkyně v žalobě tvrdí, že zástavní právo pro shora uvedenou pohledávku pominulo a že tato žaloba jest správně žalobou na uznání pominutí (zrušení, výmaz) zástavního práva, pro kterou jest podle §u 81 j. n. příslušným okresní soud ve V. Právem stěžovatelka dovozuje, že jde zde o žalobu ve smyslu §u 81 j. n., protože povinnost, vystaviti výmaznou kvitanci předpokládá, že ono knihovní právo, které má býti vymazáno, po právu již nepozůstává. I když žalobní žádost zní na vystaveni výmazné kvitance, tedy na určité plnění, jest v této žalobě mlčky obsažena také žaloba určovací a zakládá žaloba nárok na vystavení výmazné kvitance vskutku na tu skutečnost, že zástavní právo zaplacením pohledávky pominulo a má býti vymazáno (zrušeno); jde tedy o žalobu ve smyslu §u 81 j. n. Povinnost vystaviti výmaznou kvitanci jest již jen důsledek pominutí zástavního práva.

Citace:

č. 3952. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, číslo/sešit , s. 913-914.