Čís. 3846.

Prohlášení za mrtva.
Pro počátek dvouleté lhůty §u 1 zákona ze dne 31. března 1918,
čís. 128 ř. zák., není rozhodno, kdy poslední zpráva o nezvěstném došla,
nýbrž z které doby pochází.
(Rozh. ze dne 13. května 1924, R I 378/24.) Ve věci prohlášení státního zaměstnance Františka T-а za mrtva
stanovil soud prvé stolice 31. prosinec 1921 za den, jehož nezvěstný nepřežil. K rekursu manželky nezvěstného určil rekursní
soud za den, jehož nezvěstný nepřežil, 18. březen 1923. Důvody:
Svědectvím Rudolfa L-а a dopisem ze dne 18. března 1921 je zjištěno,
že Rudolf L. na cestě po Sibiři dne 24. prosince 1919 zvěděl, že František T. jest živ, a že to sdělil manželce nezvěstného dopisem ze dne
31. prosince 1919, který jí došel 18. března 1921. Za den úmrtí nezvěstného platí podle §u 8 zákona ze dne 16. února 1883, čís. 20 ř. zák.
konec dvouleté lhuty, stanovené článkem I. zákona ze dne 30. června
1921 čís. 252 sb. z. a n. Tato dvouletá lhůta má se podle téhož článku
čítati ode dne poslední došlé zprávy o tom, že nezvěstný jest živ, zde
tedy ode dne 18. března 1921, kdy o tom zvěděla manželka nezvěstného,
a nikoli ode dne 24. prosince 1919, kdy se to dověděl Rudolf L., který
nemá právního zájmu na prohlášeni Františka T-а za mrtva.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dlužno přisvědčiti rekursu, že dvouletou lhůtu §u 1 zákona ze dne
31. března 1918, čís. 128 ř. zák., nově upraveného zákonem ze dne
30. června 1921, čís. 252 sb. z. a n., jest čítati od poslední zprávy, že
nezvěstný jest na živu, jak to zákon výslovně praví, to jest od doby, ze
které ona poslední zpráva pochází, a že jinak nerozhoduje okolnost,
zcela nahodilá, kdy tato zpráva té které osobě doš1a a zda tato osoba
má právní zájem na prohlášení pohřešovaného za mrtva, jak mylně
za to má rekursní soud. Poslední zpráva, že nezvěstný Josef T. byl jako
válečný poškozenec v nemocnici v A. v Sibiři, pochází od vojína zdravotního sboru, který to sdělil dne 24. prosince 1919 Rudolfu L-ovi. Kdy
a jakým způsobem se onen vojín zdravotního sboru dozvěděl, že nezvěstný ještě žije, nebylo lze zjistiti, jisto však jest, že se to muselo
státi nejpozději dne 24. prosince 1919 a dlužno proto souhlasiti s rekursem, že jako den dvouletého úmrtí nezvěstného Františka T-а má
platiti den 25. prosince 1921. Když přes to vyhověno bylo dovolacímu
rekursu jen potud, že bylo v uvedeném směru obnoveno usnesení prvého
soudu, který stanovil jako den domnělého úmrtí 31. prosinec 1921,
stalo se tak proto, že čsl. erár do usnesení prvého soudu si nestěžoval
a tudíž změny usnesení v neprospěch manželky nezvěstného s úspěchem již domáhati se nemůže.

Citace:

Rozhodnutí č. 3846. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 749-750.