Právní úprava t. zv. »obchodních domů s jednotnými cenami«. Během poslední doby vznikly u nás t. zv. »obchodní domy s jednotnými cenami«. V těchto obchodních domech prodává se zboží za určitou jednotnou pevnou cenu (1 Kč, 5 Kč, 10 Kč) v různých skupinách a konsumentovi .je dána možnost výběru ve zboží. Po stránce právní (právo platné) jest podnikání těchto obchodních domů živností obchodní podle § 38 živn. řádu (§ 53 živn. zák.) a to svobodnou, pakliže nezahrnuje v sobě prodej zboží vázaného na zvláštní povolení (koncesi). Opověd' takové živnosti obchodní, obmezené na určité zboží neb na určitý druh zboží, opravňuje obchodovati pouze s tímto zbožím (na př. střižním, koženým, atd., ost. 2 §u 38 ž. ř.). Jiných ustanovení v živnostenském řádě (zákoně), jimiž by se mohly v praxi postihnouti obchodní domy s jednotnými cenami, není.
Obchodnictvo pociťuje neblahý vliv těchto prodejních metod, zejména v dnešní hospodářsky těžké době a vymohlo si proto — nejdříve v Německu — úplný zákaz těchto obchodů s jednotnými cenami. Nařízení říšského presidenta o hospodářství a financích ze dne 23. prosince 1932 zakázalo zřizování těchto domů až do 1. dubna 1934. Také Rakousko vydalo podobný zákaz (nařízení spolkového ministra obchodu a dopravy ze dne 12. března 1933, č. 54 B. Gl Bl.). U nás brání se obchodnictvo a živnostnictvo tomuto způsobu prodeje, ač obchodů s jednotnými cenami jest dosud málo. Ve výtkách a stížnostech proti těmto obchodům uváděných se uvádí zejména, že v obchodech s jednotnými cenami se prodává zpravidla zboží, sériové výroby, zboží partiové, tedy zboží pravidelně kvalitně horší. Stanovená jednotná cena.jest proto na úkor kvality. Tímto způsobem jest obyvatelstvo, podle tvrzení obchodnictva, vedeno к odběru zboží levného a méně cenného, což odporuje národohospodářským zásadám. Výroba kvalitnějšího zboží i obchoď s tímto zbožím byly by takto postiženy. Všeobecně se tvrdí, že výhody levných cen v těchto obchodech pro odběratele jsou jen zdánlivé. Prodej za jednotné ceny jest umožňován, nehledě na horší kvalitu zboží, také poměrně· nízkou režií obchodních domů, jež ovšem nakupují zboží sériově vyráběné ve velikém množství. Také velkoobchod jest dotčen tímto způsobem obchodu, který jej z hospodářského distribučního procesu vyřaďuje, aniž by přinesl velkoobchodu a také průmyslu nějaké podstatnější hospodářské výhody.
Proto v poslední době v důsledku shora uvedených intencí byla konána celá řada porad o právní úpravě t. zv. »domů s jednotnými cenami« a veškeren tisk tuto otázku pečlivě studoval. Účelem porad jest úpiava de lege ferenda t. zv. prodeje za jednotné ceny. Jednalo by se tudíž o prozatímní úpravu po vzoru říšskoněmeckém neb rakouském asi na určité období, avšak nelze dosud přesně postihnouti právnicky pojem »prodeje za jednotné ceny«. Jedna z definicí, jež se vynořily, mluví o »nabízení a prodeji zboží několika, dle obchodních zvyklostí к sobě nepatřících druhů, a to buď výlučně nebo převážně v jedné nebo několika pevných cenových stupnicích, po způsobu tak zvaných obchodů s jednotnými cenami«. Ani tato definice neobsahuje přesné vyznačení pojmu »prodeje zboží za jednotné ceny«, nýbrž mluví pouze o »nabízení« a prodeji zboží po způsobu t. zv. obchodů s jednotnými cenami«.
Řešiti tuto otázku jest dosti obtížné, bude proto záviseti na odborných kruzích, jak dalece nutno provésti právní úpravu tohoto podnikání a zda úprava tato jeví se býti žádoucí. Veřejnost sleduje otázku tuto také se zájmem, jelikož vidí v ní také část všeobecného zlevňovacílio procesu. Jisto však je, že snaha o úpravu prodeje za jednotné ceny nenachází všude porozumění a jest otázkou blízké doby, jak věc bude upravena. Dr. Miloslav Horka.