Akciová společnost, jako každá jiná, třeba vznikla teprv po vydání zákona ze 17. února 1920 č. 134 sb., má k dobrovolnému zrušení svému usnesením všech společníků (akcionářů) na valné schůzi zapotřebí svolení berní správy, příslušné k zajištění dávky z majetku a musí, má-li býti toto její zrušení a likvidace zapsáno do obchodního rejstříku, svolení to při opovědi vykázati.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 2. října 1925 R I 404/25. Obchodní soud v Praze Firm 10032/25.)
Rejstříkový soud přijal opověď zrušení akciové společnosti a zapsal zrušení a likvidaci její firmy do rejstříku.
Vrchní soud vyhověl rekursu finanční prokuratury a uložil firmě zmíněné, aby do lhůty jí určené vykázala se osvědčením příslušné berní správy, že tato nenamítá ničeho proti zrušení společnosti, jinak by zápis povolený byl vymazán a původní stav obnoven.
Nejvyšší soud nedal místa dovolacímu rekursu.
Odůvodnění: Dle § 8 zák. ze 17./2. 1920 č. 134 sb. jest k dobrovolnému zrušení společnosti zapotřebí svolení berní správy, příslušné ku zajištění dávky z majetku. Společností takovou jest dle článku 1. prov. nařízení k cit. zákonu z 20./4. 1920 č. 259 sb. také akciová společnost. Zrušení společnosti jest dle téhož článku nařízení dobrovolným, děje-li se dobrovolným usnesením akcionářů (účastníků) a může býti zapsáno do obchodního rejstříku jen tehdy, vykáže-li společnost osvědčením příslušné berní správy, že tato proti zrušení nečiní námitek.
Akc. společnost, o níž jde, usnesla se všemi hlasy akcionářů, tedy dobrovolně na zrušení a byla proto povinna osvědčení zmíněného souhlasu berní správy vykázati.
Jest nerozhodno, že se rekurující společnost ustavila teprve v základě výnosu min. vnitra ze 19./8. 1920 tedy po vydání svrchu uvedených předpisů, neboť zákon nečiní rozdílu.
Rovněž nelze dovoditi z účelu zákona — zajištění dávky z majetku — že by společnosti vzniklé v této pozdější době nebyly povinny, aby si zjednaly souhlas berní správy ke svému zrušení, neboť může se na příklad státi, že jde o podnik, jehož nabyl nynější majitel od předchůdce, jemuž byla dávka z majetku předepsána a za kterou do jisté míry ručí nový nabývatel (§ 8 druhý odst. zákona č. 134/1920).
Musí proto býti berní správě v každém případě zrušení společnosti umožněno, aby zařídila čeho třeba k zajištění dávky. А k tomu směřuje právě zákonný předpis vytčený.
Usnesení rekursního soudu hoví tedy zákonu.
—r.

Citace:

Akciová společnost, jako každá jiná. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1925, svazek/ročník 7, číslo/sešit 7. a 8., s. 65-66.