Důležité rozhodnutí pro notáře.

K návrhu notáře X. upravil Zemský soud civilní v Praze usnesením ze dne 9. května 1923 Ne X. 355/23/2 účet notářský. Po nabytí právní moci žádal notář, aby upravené útraty (jež byly účtovány nikoliv za listiny nýbrž za podání, porady, intervence a dopisy) byly vymáhány ve smyslu § 180 not. ř. cestou oficielní. Zemský soud civilní v Praze, usnesením ze dne 23. listopadu 1923 Ne. X. 355/23/4 žádosti té vyhověl a oznámil stranám, že poplatek se vybéře u strany poplatkovým lístkem, jakmile usnesení vejde v moc právní. Návrh notáře na přisouzení útrat podání toho byl zamítnut.
Důvody.
Postup, dle něhož vybrati dlužno útraty notáři přisouzené jest odůvodněn ustanovením § 180 not. z. dle něhož vymáhání poplatků notářských, soudem upravených, provádí se dle předpisů daných pro vydobytí poplatků, jež za soudní úkony zapraviti jest (§ 104 násl. jedn. řádu). —
Především dlužno podotknouti, že řízení vztahující se k určení a vymáhání notářských poplatků je řízením nesporným, které žádných předpisů o náhradě útrat vymaháním nároků v tomto řízení zjištěných zásadně nestanoví. — Usnesením ze dne 9. května 1923 č. j. Ne. X 355/23-2, jímž se poplatky notářské pouze určují, neukládá se však stranám plnění (placení) a sice v určité lhůtě, není také exekučním titulem ve smyslu § 1 č. 6 a § 7 ex. řádu, takže návrh přítomný nelze pokládati za návrh na povolení exekuce, jenž by dle ustanovení § 74 ex. ř. přisouzení účtovaných útrat odůvodňoval a řízení exekuční k vymáhání poplatků soudních počíná dle ustanovení § 110 jedn. ř. s. teprve marným uplynutím lhůty, platebním příkazu stanovené. Na tomto stavu věci ničeho nemění okolnost, že usnesením ze dne 16. května 1923 č. j. Ne. X 355/23-3 bylo navrhovateli přenecháno žádati o to, aby zemský soud zařídil čeho jest třeba k vymožení jeho poplatků, při čemž poukázáno k ustanovení (§ 104 jedn. řádu). —
Stížnost strany dle tohoto usnesení zamítl vrchní zemský soud v Praze rozhodnutím ze dne 7. ledna 1924 R II. 3/24/1 z těchto důvodů:
Rekurs není odůvodněn a stačilo by vlastně poukázati ke správným důvodům usnesení v odpor braného, které vyvráceny nebyly. Notářský řád, ač výslovně povoluje notářům obstarávati stranám také jiné úkony než sepisovati notářské listiny nebo prováděti různá zjištění v notářském řádu výslovně uvedená, nečiní co do poplatků za práce ty a co do způsobu jich určení a vymáhání rozdílu. Naopak všeobecně ustanovuje, že veškeré poplatky stran za úkony notářské mají býti, nedojde-li k dohodě, určeny soudem a poplatky soudem určené pak cestou nespornou jako poplatky soudní vymáhány. Tím jest pro odměny notářů cesta sporná zásadně a všeobecně vyloučená úprava i vymáhání děje se řízením officiosním dle § 179 a 180 not. ř. Pro opačné mínění zastávané rekursem neposkytuje not. řád nikde opory a pouhé slovo poplatky (Gebühren) nemůže postačiti k tomu, aby činěn byl nějaký rozdíl mezi úkony, které předsevezme notář v mezích oněch zvláštních úkonů not. řádem vyjmenovaných a úkony jinými tam nejmenovanými. Každý úkon notářův jest jeho úkonem úředním, pokud nepřekročí meze působnosti jemu not. řádem propůjčené, rozdíl jest jedině ten, že listiny v not. řádu uvedené platí za veřejné listiny, kdežto jiné úkony této povahy nemají (§ 2 a 5 not. ř.). Leč i o odměně za tyto úkony mluví not. řád (§ 5) a ač naznačuje tu jakým způsobem má býti vyměřena, nečiní rozdílu co do způsobu jejího určení v případe neshody strany s notářem a naopak výslovně ještě odkazuje na předpisy jedenácté hlavy, tedy na §§ 171—184 not. ř. při listinách soukromých notářem sepsaných, tedy při úkonech, které dle mínění stěžovatelova nejsou úředními.
Nebylo proto možno rekursu vyhověti, zvláště když úprava útrat soudem nabyla v právní moci, takže proti výši účtu není již možno námitek uplatňovati, byť i prvý soud nebyl zachoval se dle předpisu § 179 not. ř. a nevyslechl druhou stranu o návrhu a účtu notářově.
Č.

Citace:

Důležité rozhodnutí pro notáře. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1925, svazek/ročník 7, s. 64-65.