Společenstvo, jehož členem se může státi každý pracující ať dělník neb živnostník, nemůže, třeba, si vymohlo od politické správy koncesi hostinskou, kavárenskou, divadelní a biografovou, opověděti k zápisu do společenstevního rejstříku změnu stanov v tom smyslu, že je oprávněno živnosti tyto provozovati.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 2. září 1925 R I 569/25. Vrchní
soud zem. v Praze R IV 243/25. Obchodní soud v Praze Firm 3073/25.)
Družstvo »Dělnický dům« opovědělo k zápisu do společenstevního rejstříku změnu svých stanov v ten rozum, že společenstvo jest oprávněno provozovati ve svém domě živnost hostinskou, kavárenskou, divadelní a biografickou.
Rejstříkový soud opověď tuto zamítl, poněvadž provozování oněch živností u společenstva, jehož členem může býti podle stanov každý dělník, řemeslník, obchodník atd. nemůže se díti společnou hospodářskou prací členů, a členové nemají ve své výživě a hospodaření podporováni býti přímo, nýbrž při živnostech oněch může býti zaměstnáno jen několik málo členů a členové mají býti podporováni jen nepřímo rozdílením případného zisku tak, že by tu, nešlo o svépomocnou činnost ve smyslu § 1 zák. o společenstvech č. 133 ai 1873 ř. z., podle něhož provozování živnosti hostinské a kavárenské jest u tohoto společenstva vzhledem k ustanovení § 15 stanov a provozování divadelní a biografické živnosti u společenstva vůbec nepřípustno, ježto v posledních případech nejde o účel hospodářský, nýbrž zábavný po případě kulturní, k jehož sledování forma společenstva přípustna není.
Rekursu vrchní soud zemský nevyhověl s poukazem na správné odůvodnění soudu prvého. Dovolacímu rekursu nebylo nejvyšším soudem dáno místa z těchto důvodů:
Podmínek § 16 cís. pat. z 9. srpna 1854 č. 208 ř. z. tu není a ke správným důvodům nápadného usnesení stačí dodati toto: Společenstva výdělková a hospodářská jsou podle § 1 zákona z 9. dubna 1873 č. 70 ř. z. spolky o neuzavřeném počtu členů, jichž účelem jest podporovati výdělek neb hospodářství svých členů buď společným provozováním podniku neb, o kterýž případ zde vůbec nejde, poskytováním úvěru.
Podstatným pojmovým znakem jejich jest tudíž v onom případě nejen společné provozování podniku členy družstva, nýbrž též podporování výdělku neb hospodářství členů družstva provozováním podniku těmito jeho členy.
Zákon předpokládá, sdružení osob ke společné hospodářské činnosti, podporující přímo jejich živnost neb provozují-li různé živnosti, sdružení jich ke společné hospodářské činnosti, podporující přímo tyto jejich živnosti, nikoli však sdružení ku provozování určitých podniků na opatření kapitálu a rozdělení zisku, což jest známkou čisté asociace kapitálové, pro kterou forma družstevní není přípustnou.
Již z různosti povolání a odborného zaměstnání osob, jež podle § 15 stanov mohou býti členy společenstva, plyne, že nejde ani o společnou výrobu, ani o společné provozování živnosti hostinské, kavárenské, divadelní a biografické, nýbrž právě jen o účast na zisku. Pokud jde o provozování divadla a biografu, tedy podniků sloužících k účelům vzdělávacím nebo zábavním, byla by forma společenstevní vyloučena již pro nedostatek účelu hospodářského.
Namítá-li se v dovolacím rekursu, že zápis obmýšlené změny stanov měl býti povolen již proto, poněvadž magistrátem hlavního města Prahy byla družstvu udělena koncese hostinská, stačí k tomu uvésti, že tím není ještě nijak praejudikováno samostatnému rozhodnutí rejstříkového soudu, jemuž podle § 3 nařízení ze 14. května 1879 č. 71 ř. z. výslovně je uloženo, aby dbal, by odpovědi k zápisu do obchodního rejstříku hověly zákonu. Není-li tedy obmýšlený účel družstva v souhlasu se zákonem o výdělkových a hospodářských společenstvech, jehož § 11 stanoví, že úchylky se dopouštějí jen potud, pokud to zákon výslovně připouští, čehož při § 1 zákona není, nesmí rejstříkový soud zápis povoliti. (Viz k tomu také nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 17. ledna 1900 č. 4 věstníku z roku 1900.)
Dovolací rekurs není odůvodněn a nemohlo mu býti proto vyhověno.
—er.

Citace:

Společenstvo, jehož jménem se může. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1925, svazek/ročník 7, číslo/sešit 6., s. 55-56.