Notářská komora v Praze,

vykonávajíc usnesení valné schůze sboru notářů, konané dne 7. června 1925, dotázala se ministerstva spravedlnosti, jaké stanovisko zaujímá k otázce zápisu žen jako kandidátek do seznamu a bylo-li by ochotno jmenovati kandidátky notáři.
V té příčině došlo komory níže uvedené vyřízení ministerstva spravedlnosti ze dne 22. června 1925 čís. 29614/25:
Ministerstvo spravedlnosti sděluje k dotazu ze dne 12. června 1925, že již výnosem ze dne 25. ledna 1925 č. 3443, jehož obsah otištěn byl také v »českém Právu«, zaujalo stanovisko, že není dosud přípustno, aby ženy jako absolventky práv byly zapsány do seznamu kandidátů notářství.
Dlužno také poukázati na to, že kladné rozhodnutí předpokládalo by legislativní úpravu některých otázek s tím souvisejících. Příkladmo buď uvedeno: Podle zákona z 5. prosince 1896, č. 222 ř. z. § 10 obdrží notáři nastoupením notářského úřadu domovské právo v obci, v níž bylo jim vykázáno úřední sídlo. Platilo by ustanovení toto jen, kdyby zůstala žena jmenovaná notářem svobodnou? Zní všeobecně; bylo by třeba nové úpravy. Pozbyla by žena notářství, kdyby se vdala za cizince? (Odvislo od nové úpravy otázky prvé, protože jinak by došlo k rozporu, že by měla samostatné právo domovské, od muže neodvislé, a přece sdílela jeho státní občanství.) Nebo viz ustanovení § 33 not. řádu, jež mluví jen o manželce a vyžadovalo by změny, a j.
Důsledkem tohoto stanoviska nemohlo by ministerstvo spravedlnosti kandidátku notářství jmenovati, byly-li by splněny i veškeré jinaké zákonné náležitosti, notářem. Tolik de lege lata. Pokud, jde o otázku tuto de lege ferenda, notářská komora se žádá, aby znova uvážila, zda přístup žen k notářství může býti neobmezený a zda je žádoucno, aby ještě před uzákoněním unifikovaného notářského řádu byla otázka připuštění žen k notářství upravena zvláštním zákonem.

Citace:

Notářská komora v Praze. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1925, svazek/ročník 7, číslo/sešit 4., s. 40-40.