Složil-li společník do pokladny společnosti s r. obm. určitou částku peněz ku zvětšení kmenového vkladu s výhradou vypověditelnosti, může, pokud právoplatným usnesením valné hromady nepřevzal povinnost zvýšiti svůj kmenový vklad, přeměniti zálohmo složený obnos v zápůjčku a stalo-li se tak, nesmí pak započísti tuto pohledávku na zvětšený závodní podíl.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 13. května 1925 Rv I 476/25.
Krajský soud v Litoměřicích Cg III 83/24.)
Společníci společnosti s ručením obmezeným, v níž měl každý kmenový vklad 100000 Kč, ujednali všichni souhlasně ač v nikoli ve formě předepsané, dne 18. května 1920, že zvýší každý svůj kmenový vklad o dalších 100000 Kč. Jeden ze společníků В složil těchto dalších 100000 Kč ihned vyhradil si ale při tom vypověditelnost tohoto dalšího vkladu a jeho zúrokování. Za nějaký čas později, totiž dne 12. srpna 1920 vida, že jiný společník zdráhá se zaplatit i ujednaný další kmenový vklad, prohlásil В oproti ostatním společníkům a jednateli společnosti, že svůj další vklad považuje za pohledávku a jednatel společnosti potvrdil mu skutečně příjem zmíněných 100000 Kč jako pohledávku společnosti, z níž se mají platiti bankovní úroky a kterou lze vypověděti. Na to ale společníci na valné hromadě dne 25. listopadů 1920, osvědčené notářským spisem učinili usnesení, jímž každý z nich převzal zvýšený kmenový vklad částkou 100000 Kč a usnesení to bylo napsáno do obchodního rejstříku. Dne 21. února 1921 vyhlášen byl na zmíněnou společnost s ruč. ob. konkurs a správce úpadkové podstaty žaloval Ba. na zaplacení 100000 Kč s úroky od 21. února 1921 do konkursní podstaty. Žalovaný odpíral placení jednak proto, že ujednání o vkladu dalších 100000 Kč už splnil, poněvadž přeměna jeho na zápůjčku není platna a kdyby i platila, byl vklad další, touto pohledávkou uhrazen, takže nově platiti povinen není.
První soud a v souhlase s ním i druhý žalobu zamítly. Nejvyšší soud odsoudil žalovaného ve smyslu žalobní prosby. Důvody:
Žalobní nárok opřen je o usnesení společníků učiněné na valné hromadě společnosti dne 25. listopadu 1920, osvědčené notářským spisem, jímž převzal žalovaný zvýšený kmenový vklad částkou 100000 Kč jakožto podíl na něho připadající za účelem zvýšení kmenového jmění. Usnesení to stalo se účinným podle § 49 zák. ze 6. 3. 1906 č. 58 ř. z. odst. 2., jakmile bylo zapsáno do obchodního rejstříku. Váže tudíž usnesení z 25. 11. 1920 právně účinné žalovaného k splnění převzaté povinnosti a je vzhledem k § 83 konk. ř. oprávněn správce konkursní podstaty vymáhati na místě dřívějšího jednatele společnosti ono splnění na žalovaném.
Jde tu jedině o otázku, zda žalovaný je oprávněn započísti na částku 100000 Kč, k jejíž složení jako kmenového vkladu se zavázal, částku stejně vysokou, kterou složil 18. května 1920, zejména zda započtení tomu není na závadu § 63 odst. 2. věta 2. zák.
Podle zjištění nižších soudů shodl se žalovaný s ostatními společníky společnosti X na jaře 1920 na zvýšení kmenového jmění, při čemž převzal povinnost složiti 100000 Kč. Tuto částku zaplatil do pokladny společnosti dne 18. května 1920 s výhradou zúročitelnosti a vypověditelnosti.
Odvolací soud upírá této výhradě účinnost dle § 63 odst. 6 zák., s tímto názorem ale nelze souhlasiti, ač právě tato výhrada je bez významu pro rozhodnutí sporu. Předpis ten vztahuje se totiž jedině na kmenové vklady, o nichž mluví § 6 zák., pokud pak jde o zvýšení kmenového jmění, § 52 zák. Ježto v tomto případě šlo právě jen o zvýšení, jest uvažovali o právním předpisu § 52 zák. Tento vyžaduje ke zvýšení kmenového jmění usnesení o změně smlouvy společenské, dále prohlášení o převzetí, osvědčeného notářským spisem, splacení a konečně přihlášky k zápisu do obchodního rejstříku (§ 53). Jedině částky tímto způsobem usnesené, převzaté a splacené je pokládati za kmenové vklady, na něž vztahují se předpisy §§ 63 a 82 zák., ne však částky dané předem jaksi zálohou na budoucí kmenové vklady, o nichž nestalo se ještě platné usnesení. Splacení takovýchto částek nemá jiného významu, než že za určitých okolností lze je započísti na kmenové vklady později ujednané. Zákon toho sice výslovně nepraví, ale vysvětlivky k vládnímu návrhu přiznávají za určitých podmínek započítatelnost předběžnému placení, na kmenový vklad do tohoto. Z toho jest usouditi jedině, že lze do vkladu započítati splátky činěné před usnesením výslovně, jako placení předem na kmenový vklad. Avšak ani z těchto vysvětlivek nelze vyčísti správnost názoru, že by na toto placení předem bylo vztahovati předpisy zákona určené jedině pro vklady, o nichž zákon mluví výslovně jako o kmenových vkladech. Započítatelnost a totožnost s vkladem jsou různé pojmy. Na tomto právním základě dojde se k jiným závěrům, než k nim došel odvolací soud. Částka 100000 Kč byla složena žalovaným s výhradou vypověditelnosti a zúročitelnosti. Tím vyhradil si žalovaný právo, nakládati s částkou tou aspoň v ten smysl, že mohl ji vypověděti. Výhrada ta byla úplně platná, ježto nešlo o kmenový vklad podle § 63 odst. posl., nýbrž jedině o peníz, jenž měl podle okolností býti započten do vkladu později usneseného. Ve skutečnosti byla, aspoň podle zjištění i nižších soudů, částka ta složena za tím účelem, by byla jednou započtena do vkladu, ale žalovaný zachoval si i jinou možnost pro případ, že by nedošlo v dohledné době k usnesení o zvýšení kmenového jmění odpovídajícímu zákonným předpisům, hlavně z toho důvodu, že by ostatní společníci nedostáli svým závazkům. Není třeba vyslovit i se přímo o správnosti náhledu dovolatelova, že výhradou vypověditelnosti a zúročitelnosti vyloučena byla již předem započítatelnost na budoucí kmenový vklad. Rozhodující skutečností jest jedině právní stav v čas usnesení z 25. listopadu 1920. Do této doby mohl žalovaný vždy odvolati uvedenou výhradu, po případě vyžádati si částku tu zpět a složiti ji znova bez oné výhrady, ale se zachováním ostatních náležitostí nutných k možnosti započtení. Z toho lze souditi, že výhrada ta nebyla nutně na úkor započítatelnosti, byly-li splněny další náležitosti předběžného placení, zejména výslovný projev vůle, že plat ten je placením předem na kmenový vklad.
Ve skutečnosti však došlo krátce po zaplacení ke změně původního úmyslu tím, že složená částka byla odňata původnímu účelu a určena k jinému, a sice shodou mezi žalovaným a tehdejším jednatelem, že částka ta má býti pokládána nadále za zápůjčku společnosti poskytnutou.
Ježto nešlo o kmenový vklad, neplatil pro tuto částku ani předpis § 82 zák., žalovaný byl vždy oprávněn požadovat i složenou částku zpět, a byl proto také oprávněn prohlásiti ji za souhlasu jednatele společnosti za zápůjčku, což mělo týž účin, jako kdyby byl žádal částku tu od společnosti, t. j. ji vypověděl a ji zapůjčil. Ovšem nastala tím značná změna v podstatě věci tím, že částka ta stala se zápůjčkou, t. j. pohledávkou žalovaného vůči společnosti, a nemohl ji proto žalovaný započísti na zvýšený vklad podle § 63 odst. 3 zák., když přece došlo k usnesení o zvýšení kmenového jmění. Pokud částka ta nestala se pohledávkou, nevadily po případě ani výhrada vypověditelnosti a zúročitelnosti tomuto započtení, neboť zákon vylučuje započtení na pohledávku; o tu však nešlo, šlo-li o plat o zvýšení kmenového jmění, k prohlášení žalovaného o převzetí vkladu, jakož i o započtení splátky předem učiněné. Ježto však částka ta stala se ještě před usnesením pohledávkou žalovaného ze zápůjčky a jí zůstala až do 25. listopadu 1920, nemohla býti započtena do kmenového vkladu.
Že šlo stranám skutečně dodatečně o zápůjčku, je patrno z nesporného přednesu stran opírajícího se o dopisy a zápis o valné hromadě konané 25. září 1920.
Pokud odvolací soud dovodil z § 82 zák., že nebylo možno z platu předem složeného učiniti dodatně zápůjčku, posoudil věc nesprávně po právní stránce. Tím však zbavena byla podstaty jediná námitka žalovaného vznesená proti žalobnímu nároku, a je proto oprávněn nárok ten opírající se o platné a účinné usnesení z 25. listopadu 1920, zavazující žalovaného jako společníka k zaplacení převzatého kmenového vkladu bez možnosti, započísti v něj částku předem zaplacenou ve stejné výši.
-er.

Citace:

Složil-li společník do pokladny společnosti. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1925, svazek/ročník 7, číslo/sešit 4., s. 38-39.