České právo. Časopis Spolku notářů československých, 7 (1925). Praha: Spolek notářů československých, 62 s.
Authors:

Ze souboru legislativy a judikatury.


Nákl. knihtiskárny Štursa, Kraut a spol. v Brně, Kopečná 4.
Oddělení judiciální.
Nabyvatel nemovitosti jest oprávněn domáhati se na odstupiteli, by provedl výmaz knihovního dluhu, jenž nebyl nabyvatelem převzat. Není třeba, by nepřevzetí dluhu bylo výslovně ve smlouvě uvedeno, jen když dluh nebyl vyúčtován v odstupní ceně. Tím, že se nabyvatel hypotéky nepřesvědčil z knih o hypotečním dluhu, nepomíjí osobní dluh posavadního držitele a nepřechází na nabyvatele.
Uveřejněno: Sb. nejv. soudu sv. VI. čís. 4193.
(Rozh. ze dne 30. září 1924, Rv. II. 370—24.)
Předpisu § 452 obč. zák. není vyhověno, označen-li předmět, nedopouštějící odevzdání z ruky do ruky, nápisem francouzským, stalo-li se tak v Kolíně. Zástavní právo tu nevznikne.
Uveřejněno: Právník 1925, str. 443.
Odevzdání listiny, prokazující zastavení, nestačí zpravidla k symbolickému odevzdání zastavených věcí. Připevnění známek není pouhou opatrností, nýbrž podmínkou vzniku zástavního práva, nestalo-li se odevzdání žádným znamením jiným a to nejen v poměru k třetím osobám, nýbrž i v poměru k zastaviteli.
Úpadková podstata není týmž právním podnětem jako úpadce.
Uveřejněno: Sb. nejv. soudu sv. VI. čís. 4181.
(Rozh. ze dne 24. září 1924, Rv. II. 440—24.)
Vykonavatel poslední vůle nemá vlivu na zjištění pozůstalostního jmění v pozůstalostním řízení (inventurou). Ani odkazovníku nepřísluší v zásadě účast při řízení inventáře. Vykonavatel poslední vůle nemůže učiniti návrh na oddělení pozůstalosti dle § 812 obč. zák.
Ku oddělení pozůstalosti ve smyslu § 812 obč. zák. nestačí, že dědici jsou největšími dlužníky pozůstalosti a že spravují pozůstalost neobezřetně. Okolnost, že pozůstalostní jmění nevystačí ku krytí všech odkazů, není na závadu, by pozůstalost nebyla odevzdána dědicům.
Potvrzení ohledně knihovního převodu odkázané nemovitosti (§ 178 nesp. říz.) lze vydati teprve po odevzdání pozůstalosti.
Uveřejněno: Sb. nejv. soudu sv. VI. čís. 4179.
(Rozh. ze dne 24. září 1924, R I. 278—24.)
Byla-li komu povolena zápůjčka s ujednáním, že mu vyplacena bude v dluhopisech moučné půjčky počítané v ceně nominální, při čemž se vypůjčitel zřekl námitky nevyplacené valuty, nemůže se na zapůjčiteli domáhati zrušení smlouvy o zápůjčku a zástavního práva pro ni zřízeného jen ohledně částky, rovnající se diferenci kursu dluhopisů s jejich nominelní cenou, poněvadž pro nicotnost lze zrušiti jen smlouvu celou.
Uveřejněno: Česká advokacie 1925, č. 452.
(Rozh. ze dne 8. dubna 1925, Rv. I. 267—25.)
Dala-li při bezdůvodném odporu otcově proti dceřině sňatku věno a výbavu sňatek uzavírající dceři matka sama, může tato podle § 1042 obč. zák. polovici vynaložené sumy požadovati náhradou na manželi svém (otci nevěstině).
Uveřejněno: Soudcovské listy 1925, č. 561.
(Rozh. ze dne 11. února 1925, Rv. I. 1884—24.)
Vlastník domu ručí za poranění způsobené pádem zvětralé cihly z řimsy domovní.
Uveřejněno: Juristenzeitung, 1925, čís. 518.
(Rozh. ze dne 17. března 1925, Rv. I. 241—25.)
Firemní dodatek »doktor« lze připustiti jen tehdy, nabyla-li ho osoba, jejíž jméno jest součástkou firmy, na některé tuzemské vysoké škole, neb byl-li její titul doktorský, dosažený v cizině, nostrifikován.
Uveřejněno: Sb. nejv. soudu sv. VI. čís. 4203.
(Rozh. ze dne 1. října 1924 R. I. 790—24.)
Společenstva Výdělková a hospodářská (zákon ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.).
Uveřejněno: Sb. nejv. soudu sv. VI. čís. 4273.
(Rozh. ze dne 15. října 1924. Rv. I. 1071—24.)
Jednatelem tuzemské společnosti s r. o. nemůže býti, kdo bydlí v cizině, třebas se přechodně zdržoval, v tuzemsku.
Uveřejněno: Sb. nejv. soudu sv. VI. čís. 4204.
(Rozh. ze dne 1. října 1924, R. I. 793—24.)
Přijali-li jednatelé společnosti s ručením obmezeným směnku na tuto společnost vydanou, svými podpisy za tuto společnost, ačkoli táž, nejsouc ještě protokolována, právně neexistuje, ručí osobně a sice směnečně každému směnečnému věřiteli, na kterého směnka indosací přešla, nikoli jen svému kontrahentu obecnoprávně.
Uveřejněno: Česká advokacie, 1925 č. 450.
(Rozh. ze dne 8. dubna 1925, Rv. I. 493—25.)
Citace:
Ze souboru legislativy a judikatury. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1925, svazek/ročník 7, číslo/sešit 7. a 8., s. 66-67.