Ujednali-li veřejní společníci ve společenské smlouvě, že společnost po smrti některého společníka má trvati mezi ostatními dále, nemohou dědicové zemřelého společníka odporovati dalšímu trvání společnosti s nezměněnou firmou bez jejich účasti, nýbrž jsou povinni spolupodepsati opověď změny firmy vystoupením zemřelého společníka.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 2. dubna 1925 Rv I. 126/25.
Obchodní soud v Praze Cg IV. 165/23.)
Žalovaní dědicové společníka veřejné obchodní společníky byli k žalobě ostatních společníků ve všech stolicích odsouzeni k uznání, že veřejná společnost trvá dále s jeho pozůstalostí a že v obchodním rejstříku může býti vyznačeno vystoupení zemřelého společníka X.
Důvody 3. stolice: Nelze přisvědičiti dovolatelům, že by veřejná společnost mohla po smrti společníka X. trvati dále jen tehdy, kdyby na jeho místo jako veřejní společníci vstoupili do společnosti jeho dědicové. Je sice pravda, že úmrtím veř. společníka pravidlem veřejná společnost zaniká, leč, že by smlouvou bylo stanoveno, že má s jeho dědici trvat i dále (čl. 123, č. 2 obch. z.). Než z tohoto pravidla připouští zákon potud výjimku, že společníci mohou ujednati, že společnost má po odpadnutí jednoho trvati dále mezi ostatními. V tom případě zaniká společenský poměr jen vzhledem k vystouplému. A takový případ je zde.
Nastalou změnu úmrtím nutno ovšem οpověděti k zápisu v obchodním rejstříku. (Čl. 25 a 19; 129 obch. z.) A tu naskýtá se otázka, dostačí-li, aby příslušnou opověď podepsali jen dosavadní společníci, či je-li třeba také podpisu dědiců vystouplého X. Čl. 88 obch. z. ukládá opověď skutečností vytčených v čl. 86 a 87 obch. z., k nimž ovšem odpadnutí jednoho ze v společníků nenáleží, všem společníkům. Čl. 129 obch. z., který by zde přišel v úvahu, mluví jen o »účastnících«. Nemůže býti pochybnosti, že účastníky je v tomto případě rozuměti nejen dosavadní společníky, ale také dědice po X., ježto si tito osobují právo, aby souhlasně s výmazem X. bylo zapsáno další trvání společnosti za jejich účasti jako veřejných společníků. Při přísném výkladu zákona bylo tedy nutno, aby souhlas s výmazem zemřelého společníka bez dalšího opatření ve smyslu čl. 123, č. 2 obch. z. vykázán byl také podpisem opovědi dědici, aby tím bylo dokumentováno, že co do pokračování společnosti jen zbylými společníky není námitek. Odepřeli-li pak dědicové po X. podpis opovědi právě z důvodů, že nechtěli svoliti právě k výmazu zemřelého společníka bez současného zápisu pokračování společnosti s nimi jako veřejnými společníky, nezbylo dosavadním společníkům, než aby se podpisu toho popřípadě náhrady zaň rozsudkovým výrokem domáhali pořadem práva.
Bylo-li pak zjištěno, že dědicové po X. nemají podle společenské smlouvy nároku na přijetí do podniku jako veřejní společníci, jest i nárok žalobou, vymáhaný na prostý výmaz zemřelého společníka následkem úmrtí odůvodněn.
er.

Citace:

Ujednali-li veřejní společníci ve společenské smlouvě. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1925, svazek/ročník 7, číslo/sešit 3., s. 31-31.