Provozování kamenného lomu a výroba dlažebního kamene v něm jest prvovýrobou, třeba lom patřil vlastnicky i z části jiné osobě na výrobě nesúčastněné a proto nelze podnik takový opověděti jako obchod k zápisu do obchodního rejstříku.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 1925 R I. 81/25.)
Nejvyšší soud změnil k rekursu finanční prokuratury usnesení nižších soudů a zamítl návrh J. Ka, vlastníka realit a stavitele Ba za zápis firmy K. a B. do obchodního rejstříku. Odůvodnění:
Veřejnou společností ve smyslu obchodního zákona jest spojení se dvou neb více osob ku provozování obchodů pod společnou firmou na společný účet (čl. 85 obch. z.). Jednou z podstatných náležitostí jest tedy, aby provoz podniku byl obchodem ve smyslu čl. 271 a násl. obch. z.
V tomto případě jde o provozování žulových lomů, výrobu dlažebného kamene. Nehledíc ani k tomu, že podle obsahu opovědí bylo žádáno o vyznačení předmětu podniku jen jako »provozování žulových lomů«, nikoli také »výroba dlažebního kamene«, a že podle konaných zjištění jde o provoz lomu v Z, není provedený již zápis firmy K. a B. jako veřejné společnosti zákonem odůvodněn.
Podle stavu věci mohlo by se jednati jen o obchody ve smyslu čl. 271, č. 1 obch. z. t, j. o koupi neb jinaké zjednání věcí movitých za účelem jich dalšího zcizení.
»Zjednáním« jest rozuměti jakékoliv úplatné právní jednání mezi živými směřující k nabytí vlastnictví oněch movitostí, jež mají býti dále zcizeny. Naproti tomu není zjednáním v tomto smyslu nabytí bezplatné neb jednostranné, zejména získání věcí oněch prvovýrobou ať již na vlastním nebo spachtovaném pozemku.
V tomto případě jde o lámání žuly a její prodej, pokud se týče o výrobu dlažebního kamene ze žuly získané z lomu, připsaného jednou polovicí J. Kovi, jednou čtvrtinou Bovi a jednou čtvrtinou manželce Bově, tudíž z části společníkům a z části osobě stojící mimo společnost. Aby tedy z lomu toho mohla těžiti společnost jako taková, musila ho získati buď jako součást společenského jmění nebo nabýti práva k lámání v kamene.
Že by šlo o přínos společníci výslovně popírají, netvrdí však ani, že by oni neb manželka Bova své podíly na lomu byli společnosti za účelem provozu lámání kamene propachtovali, neb kámen jinak úplatně přenechali. Naopak z výpovědí společníků, jmenovitě J. Ka a manželky Bovy vyplývá, že všichni po čas trvání společnosti své podíly na lomu bezplatně věnovali společenským účelům. Pak ale schází podstatná známka obchodu t. j. úplatné zjednání věcí movitých (kamene) za účelem dalšího jich zcizení (čl. 271 č. 1 obch. z.). Nejde-li však o obchod, není společnost obchodníkem podle obch. zákona (čl. 4, 5, 85 obch. z.), není oprávněna vésti firmu a nemůže býti zapsána do obchodního rejstříku. (§ 7 uvoz. z. k obch. z., čl. 85 obch. z.).
Byl-li přes to zápis povolen, jest to ve zřejmém odporu se zákonem a jest dovolaní rekurs v ustanovení § 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854 č. 268 ř. z. odůvodněn.
er

Citace:

Provozování kamenného lomu a výroba dlažebního kamene v něm. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1925, svazek/ročník 7, číslo/sešit 2., s. 20-20.