Č. 6375.

Učitelstvo. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em (Slovensko): I. * Předpis § 2, odst. II. vl. nař. z 22. prosince 1922 č. 380 Sb. o drahotní výpomoci učitelů škol obecných a občanských na Slov., vydržovaných obcemi nebo náboženskými společnostmi, že nárok na výpomoc »může se týkati toliko učitelů, jichž působení školní shledáno bylo státními orgány dozorčími alespoň uspokojivým«, neodporuje zákonu. — II. školská stolice církevní školy není legitimována k stížnosti do rozhodnutí min. škol., kterým byla učiteli církevní školy odepřena výpomoc podle nař. č. 225/20.
(Nález ze dne 8. března 1927 č. 4435).
Prejudikatura: Boh. 5379/26 adm.
Věc: Židovská náboženská obec orth., školská stolice této náboženské obce v N. a Ludevít H. v N. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o drahotní výpomoc.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: — — — — —
Předmětem stížnosti je výnos referátu min. škol. v Bratislavě, jímž byla st-li přiznána drah. výpomoc dle vl. nař. z 22. prosince 1922 č. 380 Sb. jen v 50% výměře.
Nss vyslovil však a odůvodnil již v nál. Boh. 5379/26 adm. právní názor, že školská stolice církevní školy ludové není legitimována ke stížnosti na nss do rozhodnutí školského úřadu, kterým učiteli takové školy byly odňaty drah. výpomoci podle nařízení č. 225/20, 380/22 a následujících. Na názoru tom trvá soud i v tomto případě a odkazuje co do odůvodnění jeho dle § 44 jedn. řádu svého k uvedenému nálezu s tím, že co vysloveno v nálezu tom o školské stolici a o odnětí výpomoci, platí ovšem i o nábož. obci samé a o pouhém částečném odnětí výpomoci. Pokud tedy byla stížnost podána také škol. stolicí žid. nábož. obce v N., jest stížnost ta pro nedostatek legitimace (§ 2 zák. o ss) této st-lky nepřípustná.
Pokud stížnost byla podána učitelem H., jest přípustná a uvážil o ní nss takto:
Zákonem z 23. května 1919 č. 274 Sb. byla provedena v mezích, jež zákon ten vytkl, parifikace učitelstva obecných a občanských škol s úředníky státními co do hmotných poměrů a to zatím, pokud šlo o učitelstvo v Čech., na Mor. a ve Slez. (čl. II. a IV. ve spojení s 1. odst. čl. I.). Druhý odstavec čl. I. ustanovil, že bude určeno zvláštním nařízením, kdy mají ustanovení zák. toho platnost i v ostatních částech státu čsl. Čl. V. téhož zák. ustanovil pak výslovně, že osobní náklad na učitelstvo veř. škol ob. a obč. hraditi budou až do konečné úpravy posavadních poměrů nynější vydržovatelé. Z toho plyne, že učitelstvu uvedených škol v t. zv. historických zemích nárok na úpravu zákonem č. 274/1919 stanovenou nevzešel proti státu, nýbrž toliko proti dosavadním vydržovatelům škol těch.
Nařízením vlády z 26. března 1920 č. 181 Sb. bylo sice podle čl. I. zák. č. 274/1919 vysloveno, že ustanovení tohoto zák. nabývají od 1. září 1919 účinnosti na Slov., ale výslovně toliko pro učitelstvo působící tam na státních obecných a občanských školách. Vzešel tudíž učitelstvu ob. a obč. škol na Slov. nárok na úpravu jejich hmotných poměrů dle zák. č. 274/1919, ale jen pokud bylo učitelstvo to ustanoveno na školách státních. Ostatnímu učitelstvu na Slov. působícímu, zejména tedy také učitelstvu círk. škol ob. a obč., nevzešel nárok na úpravu podle zák. č. 274/1919 ani z tohoto zák. ani z nař. č. 181/20 a to ani proti vydržovatelům škol, tím méně pak proti státu.
O úpravě hmotných poměrů učitelstva škol ob. a obč. na Slov., vydržovaných církvemi a obcemi, pokud požívaly státní podpory podle § 12 zák. čl. XXVII z r. 1907, vydáno bylo vl. nař. ze 7. dubna 1920 č. 225 Sb. původně pro dobu od 1. září 1920 do konce roku 1920. Toto nařízení stejně jako nařízení, jímž byla platnost jeho postupně prodlužována (č. 695/20, 219/21, 455/21, 380/22 a násl.) dovolávají se sice zák. č. 274/1919. Nařízeními těmi nebyl však zák. č. 274/1919 prohlášen za účinný také pro učitelstvo ob. a obč. škol vydržovaných církvemi a obcemi na Slov., nýbrž záležela úprava hmotných poměrů tohoto učitelstva uvedenými nařízeními stanovená v tom, že stát z vlastních prostředků poskytl učitelstvu výjimečně drah. výpomoc, záležející v rozdílu mezi dosavadními jeho požitky a mezi požitky, jež by tomu kterému učiteli příslušely, kdyby působil na školách státních. Bylo tedy nařízeními č. 225/20 a dalšími učiněno opatření zcela jiného obsahu, než má na mysli druhý odstavec I. článku ve spojení s čl. V. zák. č. 274/ 1919.
Poněvadž pak ze zák. č. 274/1919 nelze vyčísti, že by byla bývala státu uložena povinnost k poskytnutí výpomocí, jichž se dostalo učitelstvu na nestátních ob. a obč. školách na Slov. nařízením č. 225/1920 a následujícími, je patrno, že vláda, poskytujíc dobrovolně tyto výpomoci, mohla také neomezeně stanoviti podmínky nároku učitelů škol na výpomoc, zejména, že mohla jednotlivé z učitelů z nároku toho za určitých okolností zcela nebo z části vyloučiti.
Je proto nesprávný názor stížnosti, že vláda mohla podle zák. č. 274/1919 ustanovení tohoto zák. jen rozšířiti na ostatní území republiky, že však nemohla stanoviti jiná pravidla, zejména vyloučiti z nároku na výpomoc učitele círk. škol na Slov., jehož školské působení nebylo státními orgány dozorčími uznáno aspoň uspokojivým, že je proto nař. č. 380/1922, pokud tak ustanovilo, neplatné a že tedy také nař. rozhodnutí, pokud se opírá o toto ustanov, nař. č. 380/22, odporuje zákonu. Je-li však tento názor stížnosti nesprávný, netřeba se nss-u už zabývati dalšími vývody, jež stížnost z tohoto nesprávného názoru svého činí.
Stížnost namítá však dále, že nař. rozhodnutí odporuje také samému vl. nař. č. 380/22, poněvadž nař. to, mluvíc v § 2 odst. 2 a v § 5 o stát. orgánech dozorčích (v množném čísle), má pravděpodobně na mysli instituci obdobnou kvalifikační komisi dle služ. pragmatiky č. 15 z r. 1914 a chce postiženému učiteli poskytnouti možnost obrany proti nepříznivému ocenění jeho školního působení, školní působení st-le bylo však shledáno méně uspokojivým toliko škol. inspektorem S. v T. a neodpovídá tedy tento postup ani vl. nař. č. 380/22. K tomu sluší uvésti: Nelze přece pochybovati, že vládě, která vydala nař. č. 380/22, byla známa jak ustanovení služ. pragmatiky č. 15/1914 o kvalifikačních komisích a o řízení před nimi, tak ustanovení čl. XVI/1913, podle kterých podléhají kvalifikaci také círk. učitelé na Slov. Jestliže vl. nař. č. 380/22 přes to nepoukázalo na ustanovení těchto zákonů o kvalifikaci, nýbrž výslovně v § 2 odst. 2 učinilo nárok na výpomoc závislým na školním působení, jež bylo shledáno stát. orgány dozorčími aspoň uspokojivým a jestliže § 5 nař. toho rovněž výslovně dovolil poskytnouti aspoň sníženou výpomoc učitelům, jejichž působení školní bylo uznáno stát. orgány dozorčími méně uspokojivým, aniž učiteli postiženému nepříznivým posudkem těchto orgánů poskytlo zvláštní obranný prostředek, pak nelze ustanoveními těm rozuměti jinak, než že rozhodným pro nárok na výpomoc, resp. pro poskytnutí částečné výpomoci (§ 5) je jedině posudek příslušného orgánu dozorčího, t. j. škol. inspektora a že není třeba, aby před tím, než se výpomoc odepře, byl dotyčný učitel o posudku tom za účelem obrany zpraven. Bude na postiženém učiteli, aby ve stížnosti k nss proti výroku o odepření výpomoci provedl event. též své výtky proti onomu posudku.
V tomto případě je ze správních spisů patrno, že st-lovo školní působení bylo ve zprávě škol. inspektorátu v T. ze 14. března 1923, podané k provedení nařízení č. 380/22 označeno původně jako »dostatečné« a že byla tato známika dodatečně změněna na »méně uspokojivé«, aby odpovídala terminologii uvedeného nařízení. Má tedy nař. rozhodnutí, pokud se opírá o to, že působení st-lovo bylo jen méně uspokojivé, dostatečnou oporu ve správních spisech a je tedy i uvedená námitka stížnosti bezdůvodná.
Námitka stížnosti, že důvodem, proč byla st-li odepřena výpomoc, bylo zahájení disc. řízení proti němu, je lichá, když žal. úřad svůj výrok neopřel o tento důvod, nýbrž výslovně jen o méně příznivé školské působení.
Stížnost nemůže se konečně dovolávati právem ani toho, že st-li nemůže býti odepřeno 50% výpomoci, když lze učiteli na plat sáhnouti jen po řádném disc. řízení a i to maximálně jen na 10% zákl. platu, poněvadž nař. č. 380/22 je specielní normou, jež dovoluje za podmínek v ní stanovených výpomoc jí poskytnutou odepříti zcela neb z části.

Citace:

č. 6375. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 504-506.