Č. 6359.Vojenské věci: K praxi propočítání služební doby voj. gážistů (mimo hodn. třídu) podle vl. nař. č. 10/1924.(Nález ze dne 3. března 1927 č. 4032). Věc: Jan T. v P. (adv. Dr. Lad. Wopršálek z Prahy) proti ministerstvu národní obrany (kap. Dr. P. Schmied) o propočtení služební doby.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: St-l sloužil v býv. válečném námořnictvu rak.-uh. 1. od 21. června 1905 do 24. března 1912 jako arsenální dělník a 2. od 24. března 1912 do 28. října 1918 jako arsenální mistr, resp. arsenální vrchní mistr a byv do čsl. armády převzat, byl dne 1. listopadu 1919 jmenován zrojním poručíkem.Arsenální mistr a vrchní arsenální mistr byli gážisty mimo hodn. třídu, gážistou v hodn. třídě zařazeným byl teprve dílovedoucí (Werk- führer).Podáním ze 16. března 1921 žádal st-l, aby mu byla do časového postupu započtena doba prvá na základě výn. mno z 5. února 1921 č. 672886 s. o. pož. a doba druhá (a sice až do 1. listopadu 1919) podle § 6 bodu 3 zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb., poněvadž dne 24. března 1922 vykonal mistrovskou zkoušku.Výnosem z 27. září 1921 povolilo mno st-li propočítání doby, kterou ztrávil v arsenálu v Puljji jako dělník a mistr jednou třetinou započítatelné služ. doby a zamítlo žádost o propočtení doby ode dne vykonání mistrovské zkoušky plně do důstojnických let z důvodu, že mistrovská zkouška nebyla zkouškou na důstojníka (úředníka), nýbrž na gážistu mimo hodn. třídu.Odvolávaje se na tento výnos z 27. září 1921, žádal st-l podáním z 9. července 1924, jež doplnil a opravil podáním z 22. listopadu 1924, aby mu ve smyslu § 30 vl. nař. z 20. prosince 1923 č. 10 Sb. ex 1924, byla započtena a propočtena prvá doba pěti měsíci za jeden rok odečtení 2 let a doba druhá plně, uváděje, že mistrovská zkouška opravňovala k postupu na voj. úředníka až do VIII. hodn. třídy. Nař. rozhodnutím zamítlo mno tuto žádost o započtení doby, kterou st-l ztrávil od 21. června 1905 do 31. prosince 1918 v nám. arsenále v Pulji, protože tato služba mu byla již započtena dle dříve platných směrnic zvláštním adm. aktem a poněvadž podle směrnic vl. nař. čís. 10/1923 § 40-B-c žádost nevyhovuje.O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:§ 30 vl. nař. z 20. prosince 1923 č. 10 Sb. ex 1924 obsahuje předpisy pro propočtení služ. doby u důstojníků vyšlých z gážistů mimo hodn. třídy nebo poddůstojníků z povolání a připouští započtení jak služby voj., tak i služeb jiných nevoj., ve kterémž směru odkazuje na § 40.Nař. rozhodnutí jest opřeno o dva důvody: Prvý, který se týče otázky započítání obou období st-lovy služ. doby (od r. 1905 do konce r. 1918), odkazuje na rozhodnutí ve věci dříve učiněné, t. j. na výnos z 27. září 1921 a tím i na jeho právní moc a nerozhoduje ve věci samé znovu. Při důvodu druhém, dovolávajícím se § 40 nař. č. 10/1924, může míti na mysli jen dobu, po kterou st-l sloužil do 24. března 1912 jako dělník, neboť § 40 jedná jen o započtení služeb nevojenských; nař. rozhodnutí tu zamítá žádost z důvodu, že služba ona nevyhovuje ustanovení § 40 lit. B c), dle něhož se služba dělníka ve státní službě zaměstnaného ani gážistům mimo hodn. třídu do postupu nezapočítává. Proti tomuto důvodu druhému uplatňuje stížnost, kterou se jinak st-l domáhá pouze plného započtení doby druhé, od 24. března 1912, tedy doby služby vojenské, námitku jedinou, že totiž poukaz na § 40 není případným, poněvadž v době od 24. března 1912, o jejíž plné započítání jde, byl st-l již mistrem, resp. vrch. mistrem a nikoliv dělníkem. Tato námitka jest lichá, neboť přehlíží, že st-l svými podáními, o nichž bylo nař. výnosem rozhodnuto, žádal též o započtení a propočtení doby prvé, do 24. března 1912, a to vzhledem k ustanovení § 30 nař. č. 10/1924, takže žal. úřad, vyřizuje tím část st-lovy žádosti, právem podrobil svému zkoumání i tuto žádost ve smyslu § 40 cit. nař.Důvodu prvému vytýká stížnost, že jím bylo neprávem odkázáno na dřívější výnos z 27. září 1921 a odůvodňuje tuto výtku tím, že tento dřívější výnos je věcně nesprávný, poněvadž mistrovská zkouška byla dle tehdy platných služ. předpisů zkouškou, na jejímž základě se dělo jmenování dílovedoucím, tedy gážistou v hodn. třídě zařazeným. Také tato námitka je lichá, neboť i rozhodnutí věcně nesprávné, nezákonné, může vejíti v právní moc, pokud není absolutně zmatečným. — — —