Č. 6335.

Samospráva obecní. — Administrativní řízení (Slovensko): Za platnosti zák. č. 126/20 a před zřízením senátů župních přísluší rozhodovati o povinnosti orgánů obce k náhradě škody podle § 5, odst. 4. zák. č. 329/21 úřadu župnímu jen ve druhé a poslední stolici.
(Nález ze dne 23. února 1927 č. 3200.)
Věc: Cyril S. a Dr. Eduard B. v T. proti župnímu úřadu v Turč. Sv. Martině o povinnosti k náhradě škody.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud obsahuje výrok o povinnosti st-lů k náhradě škody, zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Manželé Jan a Julie K. prodali smlouvou trhovou ze 7. srpna 1922 nemovitosti ležící v obvodu města T. manželům Alexandru a Josefině W. Z tohoto převodu vyměřil starosta města T. plat. rozkazem z 18. července 1924 dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí — částkou 2943 Kč 75 h — manželům W. jako nabyvatelům. Zcizitelům nebyla dávka ta vůbec předepsána, ježto se v roce 1923 odstěhovali do Maďarska. Zmíněný platební rozkaz byl potvrzen ob. zastupitelstvem i okres. úřadem v Trenčíně. Nař. rozhodnutím vyslovil župní úřad v Turč. Sv. Martině I. že k odvolání Alexandra W. zrušuje rozhodnutí okr. úřadu i rozhodnutí nižších stolic, a že osvobozuje Alexandra W. od placení dávky; II. že »ustáluje« pro případ, že by dávka byla na zcizitelích nedobytnou, »osobní hmotnou zodpovědnost« starosty města T. a členů měst. rady, — působivších u města v roce 1922; zároveň uložil župní úřad okr. úřadu, jako bezprostřednímu dohlédacímu úřadu, aby dbal toho, by město, v případě nedobytnosti dávky na zcizitelích, vymáhalo částku 2493 Kč 75 h na osobách za to »zodpovědných«. V důvodech nař. rozhodnutí, týkajících se výroku sub II. se uvádí, že zodpovědnost starosty a členů měst. rady zakládá se na tom, že liknavost těchto činitelů měst. správy způsobila, že dávka nebyla včas a zákonitě vyměřena. Na rozhodnutí župního úřadu podali stížnost k nss Cyril S., býv. starosta města T. a Dr. Eduard B., býv. člen měst. rady, kteří, jak tvrdí, zastávali svůj úřad v roce 1922. O této stížnosti uvážil nss:
Stížnost směřuje jedině proti oné části nař. rozhodnutí, v níž se »ustáluje« osobní hmotná zodpovědnost starosty a členů rady města Trenčína, tedy proti výroku, který byl svrchu označen číslem II. — —
Nss-u bylo nejprve zkoumati, byl-li žal. župní úřad příslušným vydati onen výrok, proti němuž stížnost směřuje. V tomto směru dospěl nss k těmto závěrům:
V době, kdy bylo vydáno nař. rozhodnutí — dne 26. června 1925, — bylo město T. velkou obcí ve smyslu § 1 zák. čl. XXII : 1886 (arg. §§ 4 a 10 vl. nař. z 21. září 1922 č. 275 Sb.). V téže době byl na Slov. již v platnosti jak zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. o přechodné úpravě fin. hospodářství obcí a měst s právem municipálním (arg. § 59 tohoto zák.), tak i zák. z 29. února 1920 č. 126 Sb. o zřízení žup. a okr. úřadů (arg. čl. 1 a 2 tohoto zák. a §§ 1 a 2 vl. nař. z 26. října 1922 č. 310 Sb.). Žal. úřad neuvádí sice v nař. rozhodnutí vůbec, o kterou právní normu opírá svůj výrok o povinnosti starosty města T. a členů měst. rady k náhradě škody, jež by případně vzešla tomuto městu. Z vývodů odv. spisu jde však na jevo, že žal. úřad posuzoval otázku povinnosti zmíněných funkcionářů obecních k náhradě této škody výhradně s hlediska ustanovení § 5 zák. č. 329 z r. 1921.
V odstavci 4 § 5 tohoto zák. jest obsažen předpis o kompetenci úřadů správních k rozhodování o povinnosti určitých funkcionářů obecních nahraditi obci škodu v případech upravených v tomto zák. (vide odst. 3 a 4 § 5, odst. 7 § 16 a odst. 2. § 18). Podle odst. 4 § 5 tohoto zák. rozhoduje o této povinnosti k náhradě škody v první stolici bezprostřední dohlédací úřad, t. j. onen úřad, který jest bezprostředním dohlédacím úřadem ve smyslu tohoto zák. (§§ 48, 56 a 58).
Jak patrno z ustanovení § 58 cit. zák. č. 329 z r. 1921, není však — pokud jde o velké a malé obce na Slov. — župní úřad za účinnosti zák. župního (č. 126 z r. 1920) bezprostředním dohlédacím úřadem ve smyslu cit. zák. č. 329 z r. 1921, pročež může župní úřad rozhodovati za účinnosti zákona župního v první stolici o povinnosti k náhradě škody podle odst. 4 § 5 zák. č. 329 z r. 1921, pokud jde o tyto obce.
Jak jde na jevo ze srovnání první věty odst. 2 § 58 posléz cit. zák. s druhou větou odst. 2 téhož §, jest župní úřad za účinnosti župního zákona — dokud nebudou zřízeny župní senáty podle zák. z 9. března 1920 č. 158 Sb., k čemuž však dosud nedošlo — povolán rozhodovati o povinnosti k náhradě škody podle odst. 4 § 5 zák. č. 329 z r. 1921, pokud jde o velké a malé obce, jedině jako stolice druhá a zároveň poslední, tudíž jedině jako stolice odvolací.
V daném případě rozhodl však župní úřad o povinnosti k náhradě škody podle odst. 4 § 5 zák. č. 329 z r. 1921 jako stolice první, k čemuž, jak plyne z hořejších úvah, nebyl kompetentním. Jeho výrok o povinnosti k náhradě škody jest tedy aktem úřadu nepříslušného — tudíž aktem zmatečným.

Citace:

č. 6335. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 432-433.