Č. 6267.

Pozemková reforma: * Zásada, že stpú nesmí do výpovědi z hospodaření pojmouti nemovitosti, o jichž propuštění vlastník dle § 11 zák. záb. žádal, aniž o žádosti té před výpovědí rozhodl, platí i když nss rozhodnutí o nároku dle § 11 zák. záb. zruší. Je proto stpú povinen, k žádosti strany odvolati výpověď, postihnuvší i pozemky podle § 11 zák. záb. reklamované, když nss rozhodnutí o reklamaci té vydané zrušil, a nesmí stranu odkázati až na dobu, kdy § 11 záb. zák. znova vyřeší.
(Nález ze dne 1. února 1927 č. 1724)
Prejudikatura: Boh. 1778/22, 1941/23, 2074/23, 3292/24 a 4716/ 25 adm.
Věc: Dr. Mikuláš O. v O. proti státnímu pozemkovému úřadu stran zpětvzetí výpovědi a řešení § 11 zák. záb.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud odsunuje zpětvzetí výpovědí z hospodaření daných výměry z 29. května 1924 až na dobu, kdy bude rozhodnuto o nároku st-lově dle §11 zák. záb., zrušuje se pro nezákonnost; v ostatním se stížnost odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Žádostmi de dato 29. května 1924 vypověděl stpú osobám hospodařícím na zabraném majetku st-lově hospodaření na nemovitostech v žádostech těch uvedených. Do výpovědí stěžoval si vlastník nemovitostí těch, nynější st-l, u nss, namítaje, že jsou nezákonné, poněvadž dříve již žádal, aby byly vypovězené nemovitosti dle § 11 záb. zák. ze záboru propuštěny. Nss stížnost tu nálezem z 18. února 1925 čís. 3176 zamítl a to proto, poněvadž v době daných výpovědí o oné žádosti bylo stp-em rozhodnuto a to zamítavým rozhodnutím z 15. března 1924. Že posléz cit. rozhodnutí bylo nálezem Boh. 4419/25 adm., pokud jím zamítnuta byla žádost uplatňující nárok dle § 11 záb. zák., 1. věty, zrušeno, nemělo dle názoru nss-u v nálezu č. 3176/25 vysloveného na zákonnost výpovědí vlivu. Podotkl však nss v nál. Boh. 4419 toto: »Ovšem je zůstaveno st-li, aby — pokud by žal. úřad z úřední moci neučinil žádného opatření stran výpovědi vzhledem na nález, zrušující výrok o zamítnutí žádosti za uznání nároků dle § 11 záb. zák., — domáhal se toho, aby i co do výpovědi zaveden byl stav, odpovídající stavu, který následkem citovaného nálezu vznikne.«
Žádostí de praes. 24. března 1925 žádal st-l, dovolávaje se cit. věty nálezu toho, aby stpú ohledně výpovědi zavedl stav odpovídající stavu právnímu a aby výpovědi vzal zpět. Žádostí de praes. 26. září 1925 urgoval st-l vyřízení své žádosti prvnější, dovolávaje se opět citované věty a toho, že i sedrie v Báňské Bystřici výpovědi částečně zrušila.
St-li dostalo se tohoto dnem 14. října 1925 datovaného vyřízení: »Vyřizuje Vaši žádost z 26. září 1925 vyzývá Vás stpú k bezodkladnému předložení definitivních seznamů nemovitostí, které požadujete do 150 ha, do 100 ha a nad tuto výměru, prostřednictvím obvodové úřadovny, a to stran nemovitostí, které požadujete ve smyslu § 11 záb. zák. prvé i druhé věty. Rozhodnutím o tomto nároku bude také vzata zpět výpověď z nemovitostí ze záboru propuštěných a tím stane se Vaše žádost o zpětvzetí bezpředmětnou. Nepředložíte-li žádané seznamy v neprodlužitelné lhůtě 14 dní od doručení tohoto výměru obv. úřadovně ve Z., bude o Vašem nároku, uplatněném ve smyslu § 11 záb zák. rozhodnuto, pokud se týče Vašeho subj. nároku na propuštění půdy dle zákona, na podkladě výsledků dosavadního řízení. Tyto nové seznamy buďte upraveny se zřetelem k výsledkům opravných prací měřických a provedení dohody t. zv. B-ské.«
Rozhoduje o stížnosti veden byl nss těmito úvahami: — — — —
Nss judikuje ustáleně, že není ve shodě se zákonem, jestliže stpú do výpovědi z hospodaření pojme i takové nemovitosti, stran nichž vlastník před danou výpovědí žádal o propuštění dle § 11 záb. zák., aniž bylo o žádosti té před výpovědí rozhodnuto. Rozhodnutí stpú-u z 15. března 1924, kterým o žádosti st-le o propuštění půdy dle § 11 záb. zák. bylo zamítavě rozhodnuto, bylo nss-em nálezem Boh. 4419/25 zrušeno pro nezákonnost, pokud zamítnuta i žádost uplatňující nároky dle 1. věty § 11 zák. záb. Zrušením tím byla zrušená část rozhodnutí toho odstraněna byl tu od vydání tohoto nálezu stav ten, že byla tu nevyřízená část žádosti st-lovy, aby mu dle 1. věty § 11 záb. zák. bylo propuštěno 150 ha půdy zemědělské a 100 ha půdy jiné. Ježto pak výpověď dle zákona nesmí býti vztažena na půdu dle § 11 záb. zák. reklamovanou, nebyla-li reklamace vyřízena, bylo povinností žal. úřadu, aby odvolal výpověď co do oné půdy, stran které po citovaném nálezu byla tu nevyřízená žádost. To st-l žádal a odepřel-li žal. úřad tak učiniti, nevyřídiv dříve onu žádost, nýbrž odkázav st-le až na její vyřízení, totiž vyřešení § 11 záb. zák., je postup ten nezákonný, ježto se příčí zásadě již opětně vytčené, že výpověď nesmí zasáhnouti půdu, na kterou vlastník uplatní nárok dle § 11 záb. zák., aniž úřad před danou výpovědí o nároku tom rozhodl. Zásada ta platí i když nss rozhodnutí o nároku dle § 11 záb. zák. zruší pro nezákonnost, poněvadž zrušením tím je rozhodnutí odstraněno na tak dlouho, pokud úřad nevydá rozhodnutí nové.
V tom směru tedy stížnost právem nař. výnosu vytýká nezákonnost a bylo jej tedy v tomto bodě zrušiti. — — — —

Citace:

č. 6267. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 292-293.