Č. 6409.

Známky: Je známka »Eternit« pro krytiny deskriptivní a tudíž k zápisu nezpůsobilá?
(Nález ze dne 17. března 1927 č. 5140.)
Věc: Firma Eternitové závody, společnost s ruč. obm. v Praze (adv. Dr. Otto Gellner z Prahy) proti ministerstvu obchodu (min. m. taj. Dr. Jos. Fák, za zúč. firmu adv. Dr. Jos. Herda z Hradce Král.) o ochrannou známku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: K návrhu firmy Eternitas, akc. továrny dehtových výrobků a krycích potřeb v H., aby slovní známka »Eternit«, zapsaná pro stěžující si firmu u obch. komory v Praze dne 17. července 1924 pro zboží skup. II, III, IV a VI (rozmanité asbestové výrobky) byla vymazána, ježto odporuje ustanovení § 1 zn. novely, rozhodlo min. obch. nař rozhodnutím, že známka ta neměla býti zapsána a nařídilo její výmaz ze známkového rejstříku obch. komory v Praze. — — — —
O stížnosti do tohoto rozhodnutí nss uvážil: Žal. úřad uznal spornou známku Eternit za deskriptivní ve smyslu § 1 známk. novely a tudíž za nezpůsobilou k zápisu, vycházeje v podstatě z úvahy, že známkové slovo Eternit jest obměnou latinského slova aeternus, resp. slov, která užívána jsouce i v jazycích moderních, jako na př. v jazyku francouzském a španělském, znamenají věčnost, a že toto slovo, označují-li se jím výrobky chranitelky, obsahuje údaj vlastnosti tohoto zboží.
Nss neshledal námitky stěžující si firmou proti tomuto úsudku žal. úřadu vznášené důvodnými.
Pokud st-lka vytýká především, že pojem věčnosti není vůbec způsobilý označovati vlastnost zboží, jest k tomu poznamenati, že nelze při posuzování této otázky vycházeti z filosofického neb náboženského pojmu věčnosti, nýbrž jest pokládati za rozhodné, v jakém smyslu tohoto a podobných slov se obecně užívá. V tom směru jest notorické, že slova věčný a slov podobných bývá skutečně zhusta užíváno (hyperbolicky) k vyjádření dlouhého trvání (trvanlivosti), a nelze proto po této stránce úsudek žal. úřadu, že v tomto smyslu bude pojímáno i slovo známkové ve spojení se zbožím, o něž jde, uznati za nelogický. Úsudku tomu není v cestě ani skutečnost, že slovo Eternit jest původu cizího, zejména uváží-li se, že jest to slovo převzaté z jazyků, z nichž právě obchodní výrazy často bývají přejímány, a které aspoň do jisté míry jsou i širším kruhům občanstva známy. Rovněž úsudek úřadu, že koncovka -it, připojená ke kmeni etern, nedodává slovu takto vytvořenému rázu slova uměle vytvořeného, nepříčí se požadavkům správného myšlení tak, aby nss mohl v úsudku tom shledati podstatnou vadu ve smyslu §u 6 zák. o ss (srovnej nál. Boh. 5166/25 adm. ohledně známky Torfol).
Jak nss již v četných svých nálezech vyslovil, jest úsudek o tom, zdali některé slovo známkové je deskriptivní a rovněž i o tom, zdali změna provedená na slově z řeči převzatém dodává takto vzniklému slovnímu útvaru povahu slova umělého, invencí chranitele nově vytvořeného, otázkou skutkového hodnocení, které nss může, pokud není zřejmo, že úřad vycházel z nesprávného výkladu neb použití zákona, přezkoumávati co do jeho správnosti jen potud, že uváží, není-li hodnocení to zřejmě logicky nemožné, takže závěr, k němuž úřad dospívá, kvalifikovati jest jako rozpor se skutkovým materiálem, daným obsahem spisů, a tudíž jako vadný ve smyslu § 6 zák. o ss.
Poněvadž nss v daném případě takového rozporu neshledal, musila býti stížnost jako bezdůvodná zamítnuta.

Citace:

č. 6409. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 568-569.