Č. 6364.

Živnostenské právo: O nutnosti »opětného« průkazu způsobilosti při opětné opovědi řemeslné živnosti, kterou žadatel dříve již provozoval, jíž se však později vzdal.
(Nález ze dne 4. března 1927 č. 4245).
Věc: Jindřich N. v L. proti ministerstvu obchodu stran opovědi živnosti portrétní fotografie.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Osp v L. výměrem z 9. prosince 1924 nevzala opověď st-lovu, že bude provozovati živnost portrétní fotografie se stanovištěm v L., na vědomí a zakázala mu další provozování této živnosti, poněvadž nepodal průkaz způsobilosti k nastoupení a samostatnému provozování této živnosti v § 14 živn. řádu předepsaný. Výměr tento byl v pořadu instančním nař. rozhodnutím potvrzen z důvodu právě uvedeného. Námitku st-lovu, že se zřetelem k ustanovení odst. 5. § 14 c) ž. ř. nepotřebuje podávati průkazu způsobilosti, zamítlo žal. min. s odůvodněním, že tento předpis zprošťuje od opětného podání průkazu způsobilosti jen tenkráte, byl-li průkaz již dříve podán.
Nss uznal názor žal. úřadu správným. Dle ustanovení odst. 5 § 14 c) ž. ř. jsou osoby, které znova chtějí provozovati živnost řemeslnou, kterou dříve provozovaly a jíž se pak vzdaly, zproštěny opětného průkazu způsobilosti. O »opětném« průkazu způsobilosti však lze mluviti jen tehdv, když průkaz již dříve byl podán. Že tento výklad jest správný vysvítá ze srovnání ustanovení toho s ustanovením posl. odst. § 14 d) ž. ř., kde zákon majitelky oděvnické živnosti omezené na šití ženských a dětských šatů, které živnost provozovaly před působností novely k živn. řádu z 5. února 1907 č. 26 ř. z. a pak se jí vzdaly, zprošťuje při opětném nastoupení této živnosti dodatečného podání průkazu způsobilosti. Zde zákon — na rozdíl od posl. § 14 c) — nemluví o »opětném«, nýbrž o »dodatečném« průkazu způsobilosti. To znamená, že při této, ale právě jen při této kategorii živnosti — nepožaduje vůbec průkaz způsobilosti od osob, které živnost tu již před zavedením obligatorního průkazu způsobilosti provozovaly. Ustanovení to bylo by zbytečné, kdyby již v § 14 c), odst. 5 ž. ř. byla vyslovena — jak za to má stížnost — všeobecně zásada, že průkaz způsobilosti nelze v žádném případě požadovati od toho, kdo provozoval živnost na průkaz způsobilosti nevázanou, a jí se vzdal, hodlá-li znovu nastoupiti živnost tu po té, kdy pro ni průkaz způsobilosti byl zaveden.
Stížnost jest na omylu, má-li za to, že ustanovení odst. 5 § 14 c) nemá při výkladu, jaký mu dává žal. úřad, praktického významu; tento význam záleží v tom, že při opětné opovědi živnosti již dříve provozované není třeba prováděti řízení upravené v § 14 f) ani event. nového udělení dispense.
Námitku, že nemá býti od st-le žádán průkaz způsobilosti se zřetelem na ustanovení § 43 ž. ř., poněvadž šlo o přesídlení, st-l v celém řízení správním nevznesl. Námitku tuto vznáší teprve ve stížnosti na tento soud. St-l má za to, že úřad byl povinen přihlédonuti k faktickému přenášení živnosti s jednoho místa na druhé z povinnosti úřední. V tom st-l se mýlí. Při nastoupení živnosti řemeslné musí strana s opovědí předložiti průkaz způsobilosti, aneb udati, po případě prokázati okolnosti, z nichž dovozuje, že jest zproštěna průkazu způsobilosti.
V daném případě opíral st-l v řízení správním svůj nárok, aby mu byl živn. list vydán bez průkazu způsobilosti, výslovně o ustanovení § 14 c), odst. 5 ž. ř. a nemohl nss proto uznati důvodnou námitku stížnosti, že úřad neposuzoval spornou otázku také s hlediska § 43 ž. ř.
Ježto pak stanovisko žal. úřadu, že st-l povinnosti podati průkaz způsobilosti ve smyslu posl. odst. § 14 c) ž. ř. zproštěn není, když pro ohlášenou živnost nikdy dříve průkaz způsobilosti nepodal, jest ve shodě se zákonem, bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 6364. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 483-484.