Č. 6382.Závodní výbory: I. Zákon nevyhrazuje záv. výboru jako takovému právo spolupůsobení při udílení dovolených zaměstnancům v závodě. — II. Rozhodčí komise je příslušná rozhodovati ve sporu mezi záv. výborem a správou závodu stran postupu při udílení dovolených. — III. O rozsahu spolupůsobení předsedy záv. výboru při udílení dovolených.(Nález ze dne 9. března 1927 č. 4717.)Věc: Firma C. St. synové, akc. spol. v H. (adv. Dr. Frt. Wien-Claudi z Prahy) proti rozhodčí komisi dle zák. o záv. výborech ve St. (za zúč. záv. výbor adv. Dr. Otto Sommer z Prahy) stran spolupůsobení záv. výboru při udílení dovolených.Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.Důvody: Záv. výbor, zřízený v závodě st-lčině, podal k rozhodčí komisi, zřízené podle zák. o záv. výborech ve St., stížnost, v níž uvedl, že správa závodu poskytuje mnohým dělníkům dovolenou tím způsobem, že jim za práci, konanou během dovolené, dává dvojnásobný plat, takže dělníci tito ve skutečnosti dovolené vůbec nemají, a žádal, aby bylo uznáno 1. že správa závodu má dovolené udíleti jen se souhlasem záv. výboru, 2. že dovolené jest udíleti jen v době od 1. května do konce září, 3. že bez souhlasu záv. výboru nesmí během dovolené v závodě býti pracováno.Rozh. komise nař. nálezem zamítla stížnost, pokud domáhala se výroku, že dělnictvu má býti udělována dovolená jen od 1. května do 30. září, naproti tomu však uznala právem, že veškeré dovolené jest udíleti jen po předchozím slyšení záv. výboru a ve shodě s ním a že bez svolení záv. výboru nesmí v závodě místo dovolené býti pracováno.Stěžující si firma béře v odpor nál. rozh. komise jen potud, pokud bylo jím rozhodnuto, že dovolené lze dělnictvu udíleti ve shodě se záv. výborem a že bez souhlasu záv. výboru nesmí na místo dovolené býti v závodě pracováno. Stížnost vznáší především námitku nepříslušnosti žal. rozh. komise, poněvadž tato neměla před sebou spor z důvodu činnosti záv. výboru (§ 26 zák. o záv. výb. z 12. srpna 1921 č. 330 Sb.), nýbrž spor z důvodu činnosti předsedy záv. výboru, která byla upravena v § 12 zák. z 3. dubna 1925 č. 67 Sb. Nss nemohl námitce této přisvědčiti. Otázku kompetence dlužno posuzovati podle obsahu nař. nálezu. Obsah výroku rozh. komise jest však ten, že záv. výboru jako takovému přísluší oprávnění při udílení dovolených dělnictvu určitým způsobem spolupůsobiti. Výrok rozh. komise vymezuje tedy rozsah působnosti záv. výboru v určitém směru a kryje se ostatně co do obsahu úplně s petitem, který záv. výbor před rozh. komisí vznesl. Rozh. komisi byl tedy předložen k rozhodnutí spor, který vzešel z důvodu činnosti záv. výboru a rozh. komise o sporu tomto skutečně rozhodla. Podle § 26 zák. o záv. výborech jest však rozh. komise povolána rozhodovati ve sporech mezi záv. výborem a podnikatelem z důvodu činnosti záv. výboru. Že k těmto sporům náleží i spor o rozsah spolupůsobení záv. výboru v příčině dovolených dělnických, jest mimo pochybnost, a není tedy odůvodněna námitka, že rozh. komise nebyla příslušna k rozhodování.Stížnost popírá dále legitimaci záv. výboru, vznésti dotčený spor před komisi rozhodčí, poněvadž podle zák. vyhrazeno jest spolupůsobení při udílení dovolených nikoliv záv. výboru, nýbrž toliko jeho předsedovi. Ani tuto námitku nemohl nss uznati případnou, neboť byl to právě záv. výbor, který činil si nárok na určité spolupůsobení při úpravě dělnických dovolených. Uplatňuje-li záv. výbor takovýto nárok jako nárok svůj vlastní, nelze pochybovati, že právě záv. výbor je legitimován spor o to na rozh. komisi vznésti. Jiná jest ovšem otázka, zdali záv. výboru oprávnění, jehož uznání se domáhal, po zákonu vskutku přísluší. To však není již otázka procesní legitimace, nýbrž otázka, zdali oprávnění záv. výborem reklamované po právu existuje. — — —Ve věci samé namítá stížnost, že v zákoně č. 67/25 jest toliko předepsáno, že dovolené mají se udíleti po slyšení předsedy záv. výboru, nikoli však ve shodě se záv. výborem, jehož předsedovi zákon vyhradil toliko hlas poradný. Namítá se dále, že zákon nemá ustanovení, podle něhož ani se souhlasem zaměstnancovým nesmí se místo dovolené pracovati. Stížnost zdůrazňuje, že zaměstnanec, i když mu přísluší právní nárok na dovolenou, může se nároku tohoto i bez souhlasu záv. výboru vzdáti. Žal. rozh. komise vycházela ovšem z opačného právního názoru, majíc za to, že v obou směrech jest souhlasu záv. výboru zapotřebí, ježto zákon ustanovuje, že dovolené mají se povolovati po úřadě se záv. výborem, čímž dává se záv. výboru na udílení dovolených vliv, jímž má se zameziti obcházení zákona a zneužívání dovolených na prospěch jedné a na škodu jiné skupiny dělníků.Na sporu jest tedy otázka, zdali záv. výboru ve příčině úpravy dovolených přísluší právo na spolurozhodování. Při řešení této otázky nemohou ovšem padati na váhu úvahy žal. úřadu de lege ferenda snad případné, podle nichž zájmy zaměstnanců jsou chráněny lépe, jestliže úprava dovolených jest vázána na souhlas záv. výboru. Rozhodovati může jediné, zdali zákon udílení dovolené vskutku na souhlas záv. výboru váže. Ze zák. o záv. výb. nelze však ani této vázanosti, ani oprávnění záv. výboru z ní plynoucího dovoditi. Podle § 3 lit. e) zák. o záv. výb. z 12. srpna 1921 jest záv. výbor ovšem povolán dozírati, aby zachována byla zákonná ustanovení o ochraně zaměstnanců, k nimž zajisté náleží i zák. č. 67/25, dále upozorňovati správu závodu na shledané nedostatky a dovolávati se příslušných stát. úřadů dozorčích. Avšak z tohoto ustanovení neplyne ani, že povolování dovolených, upravených pozdějším zákonem č. 67/25, jest vázáno na souhlas záv. výboru, ani že záv. výbor jest oprávněn přidržovati zaměstnavatele k tomu, aby tento souhlas si opatřil. Rovněž ze žádného jiného ustanovení zák. o záv. výborech nelze nic takového vyvoditi. Slušelo tedy zkoumati, zdali oprávnění, jehož se záv. výbor domáhá, nebylo snad založeno zákonem č. 67/25. V úvahu přichází jediné ustanovení § 12, odst. 2. tohoto zák., jenž ustanovuje, že rozvrh dovolené určuje správa závodu (zaměstnavatel) po úřadě s předsedou záv. výb. (jeho zástupcem), není-li záv. výboru, s důvěrníkem zaměstnanců, není-li ani tohoto, s nejstarším zaměstnancem se zřetelem na nerušený provoz, povahu závodu a způsob práce. Z těchto ustanovení plyne především, že k udílení dovolených nepožaduje se spolupůsobení záv. výboru jako sboru, nýbrž toliko spolupůsobení jeho předsedy. Plyne z nich dále, že toto spolupůsobení nezáleží ve spolurozhodování předsedově, nýbrž toliko v úřadě, kterou s ním správa závodu má konati. Lze snad žal. úřadu potud přisvědčiti, že v ustanovení § 12 zák. č. 67/25, pokud se týká předsedy záv. výboru, uvede-li se v náležitou souvislost se zákonem o záv. výborech, obsažen jest další krok ve vybudování závodní organisace, a to v tom směru, že se jím oprávnění záv. výboru v § 3 zák. o záv. výborech vypočítaná rozmnožují o oprávnění další, jež však záv. výbor nevykonává v plném sboru, nýbrž podobně jako v případech § 3 lit. b) a e) zák. o záv. výborech toliko jedním svým členem, totiž předsedou, pokud se týče jeho zástupcem. Z toho by plynulo, že záv. výbor jest ovšem povolán toto oprávnění i před rozh. komisí podle § 26 zák. o záv. výborech uplatňovati. Avšak nárok záv. výboru mohl by podle zcela jasného znění § 12 zák. č. 67/25 býti uznán jenom v tom smyslu, že majitel závodu jest povinen umožniti spolupůsobení předsedy záv. výboru v zákoně stanovené. Záv. výbor nemůže se však s úspěchem domáhati tohoto spolupůsobení pro sebe jakožto sbor. Nař. nález rozh. komise není tedy se zákonem ve shodě, pokud řečené spolupůsobení přiznává záv. výboru jako takovému.Bylo tedy ještě zkoumati, v čem záleží podstata tohoto spolupůsobení při udílení dovolených a jaké obmezení disposičního práva zaměstnavatelova se z něho podává. Zákon č. 67/25 mluví zcela jasně o úřadě. Podle svého obyčejného významu má výraz tento jedině ten význam, že o dotčeném předmětu sluší se uraditi. Zákon nemá však ustanovení, že zaměstnavatel jest názorem svého poradce vázán. Není také žádného předpisu o tom, jak by případný rozpor mínění mezi zaměstnavatelem a zástupcem dělnictva (předsedou záv. výboru) se odklidil, čehož bylo by však nutně zapotřebí, kdyby zákon vskutku měl na mysli spolurozhodování. Ustanovení takové není obsaženo ani v předpisu § 26 zák. o záv. výborech, neboť předpis tento míří na spory ze vzájemného poměru mezi podnikatelem a záv. výborem a nedává žádné opory pro výklad, že by rozh. komise po případě měly věcně rozhodovati i o dovolených. Není-li v závodě zřízen záv. výbor, nebylo by ostatně vůbec žádného orgánu rozhodčího a nelze za to míti, že postavení zaměstnanců v příčině dovolených mají podle vůle zákona být různá podle toho, zdali záv. výbor jest v závodě zřízen čili nic.Leč i kdyby výraz »úrada«, jehož zákon použil, byl méně určitý, nebylo by možno, jak nss již ve svých nál. Boh. 4083/24 a 5554/25 adm. vyložil, vykládati výraz neurčitý ve smyslu dalekosáhlejšího obmezení zaměstnavatele. Jestliže tedy žal. úřad vykládá spolupůsobení při udílení dovolených v § 12 zák. č. 67/25 stanovené ve smyslu spolurozhodování dvou rovnocenných činitelů, nedá se výklad tento ze zákona odvoditi, i bylo proto nař. rozhodnutí na tomto mylném výkladu zákona založené uznati nezákonným.Pokud však žal. rozh. komise přiznala záv. výboru ještě další oprávnění tohoto obsahu, že případná ujednání mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci, podle nichž tito po dobu dovolené mají za zvláštní odměnu pracovati, vázána jsou na souhlas záv. výboru, není možno pro takovéto obmezení, které ostatně postihovalo by stejně jak zaměstnavatele, tak i zaměstnance, nalézti v zákoně sebe menší opory. Nař. nález není tedy ani v tomto bodě možno zákonem ospravedlniti, pročež slušelo jej podle § 7 zák. o ss zrušiti.