Č. 6280.

Známky. — Administrativní řízení:* Popřel-li ve sporu podle § 3 známkové novely z r. 1895 žalovaný excipiendo registrační schopnost známky, o kterou žalobce opírá svůj nárok žalobní, z důvodu § 1 cit. zák., jest min. obch. povinno o takové námitce rozhodnouti věcně.
(Nález ze dne 5. února 1927 č. 1770).
Věc: Josef Fr. M. v B. (adv. Dr. Rob. Köcher z Litoměřic) proti ministerstvu obchodu (min. m. taj. Dr. Jos. Fák, za zúč. firmu »Solo« ve V. adv. Dr. Otto Gellner z Prahy) stran ochranné známky.
Výrok: Nař. rozhodnutí z 22. září 1925 zrušuje se pro vady řízení; stížnost do rozhodnutí z 23. září 1925 zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Žalobou podanou u min. obch. domáhala se firma »Solo« v L. opírajíc se o slovní známku »Blitz« č. 6241/Linec, zapsanou mimo jiné i pro leštidla, výmazu kombinované známky č. 14100/Liberec, zapsané pro st-le, z důvodu zaměnitelné podobnosti (§ 3 známkové novely z r. 1895) se známkou žalobkyně. V odpovědi proti této žalobě podané uvedl st-1 v pochybnost registrační schopnost známky č. 6241/Linec, poukazuje k tomu, že slovo »Blitz« zřejmě poukazuje na vlastnost chráněného zboží, totiž leštidel, pomocí nichž lze učiniti jimi cíděné předměty blýskavými. Mimo to popřel st-l jak totožnost zboží chráněného známkou č. 14100/Liberec s oním, jež chrání známka č. 6241/ Linec, tak i zaměnitelnou podobnost obou známek, o kteréž tu jde. Nař. rozhodnutím z 22. září 1925 žal. úřad, uznav jednak prioritu známky č. 6241/Linec, dále totožnost zboží oběma známkami chráněného a konečně i zaměnitelnou jejich podobnost, vyhověl žalobě fy »Solo«, nařídil výmaz známky čís. 14100/Liberec a uznal st-le povinným k náhradě útrat sporu. Stížnost vytýká opětně, že slovní známka »Blitz« firmy »Solo« vůbec není způsobilá, aby jí byla chráněna leštidla, poněvadž poukazuje na vlastnost výrobků pod touto známkou do obchodu uváděných, a dále, že zjištění žal. úřadu, že jde v obou případech o zboží totožné a že obě známky jsou si klamavě podobny, spočívá na řízení v podstatě vadném.
Rozhoduje o stížnosti té, musel se nss předem zabývati výtkou na prvním místě uvedenou. Této námitce lze s hlediska předpisů práva známkového rozuměti jen tak, že zápisem slovní známky firmy »Solo«, která jest podle názoru st-lky známkou deskriptivní podle § 1 novely z r. 1895 a která tudíž odporuje positivnímu zákazu zákonnému, nemůže býti omezena volnost st-le takového popisného označení užívati pro své zboží. Námitku toho obsahu jest oprávněn žalovaný proti žalobě podané podle § 3 známk. novely vznésti, a jest povinností úřadu, aby, když taková námitka byla vznesena, o ní věcně rozhodl. Nař. rozhodnutí se však otázkou, je-li slovní známka »Blitz« firmy »Solo« ve vztahu k zboží jí chráněnému povahy deskriptivní, vůbec nezabýval. V tom však musil nss spatřovati podstatnou vadu řízení správního. Nss nemohl se přikloniti k vývodům zástupce firmy »Solo«, předneseným při veř. úst. líčení, že výtka, o niž tu jde, nebyla st-lem v řízení adm. vznesena, shledav, že st-l již ve své odpovědi na žalobu vytkl, že slovní známka »Blitz« označuje vlastnost výrobku jí označeného. Bylo proto z důvodu shora vytčeného nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss. — — —

Citace:

č. 6280. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 316-317.