Č. 6278.Samospráva obecní. — Pošta: I. O užívání úředních názvů místních ve styku poštovním. — II. K praxi § 102 obecního zřízení českého.(Nález ze dne 4. února 1927 č. 26007/26).Věc: Městská obec Ch. proti ministerstvu vnitra stran zastavení usnesení městské rady.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Dne 14. prosince 1925 učinila městská rada v Ch. toto usnesení: »Proti výnosu min. pošt stran užívání nesprávných místních názvů na poštovních zásilkách, kterýmžto výnosem tudíž německý odesílatel má býti nucen udati při používání pošty své bydliště česky, vznáší městská rada nejrozhodnější protest. Německého obyvatelstva města Ch. zmocnilo se, když se o tomto opětně proti Němcům namířeném úkladu dovědělo, hluboké vzrušení. Měst. rada a s ní veškeré obyvatelstvo bez rozdílu stran je rozhodnuto, neslýchanému úkladu se postaviti co nejrozhodněji na odpor a ohrazuje se proti tomuto libovolnému, ústavě a mírové smlouvě odporujícímu, opětně proti Němcům namířenému zásahu do zákonem zaručených práv, co nejostřeji. Městská rada, zvedajíc varovně svůj hlas, prohlašuje, že odmítá každou zodpovědnost co do následků, které by při skutečném provádění tohoto násilného výnosu z rozhořčení lidu musely vzejíti, a očekává od parlamentních zástupců všech německých stran bez rozdílu směru, že se všemi možnými prostředky zasadí o to, aby zmíněný, práva Němců opětně hluboce porušující výnos na rozloučenou pana ministra pošt ... byl odvolán. Zároveň se měst. rada usnesla toto usnesení podati presidiu min. rady, min. pošt a parlamentním svazům něm. poslanců a senátorů.Výměrem z 2. června 1926 zastavila osp v Ch. na základě § 102 ob. zříz. toto usnesení, ježto překročuje obor působnosti obce. Toto rozhodnutí bylo zsp-ou v Praze potvrzeno podle § 102 ob. zř. a čl. XVI zák. z 5. března 1862 č. 18 ř. z., poněvadž jazyková úprava poštovních zásilek nespadá do oboru působnosti obce a poněvadž usnesení ob. rady obsahuje v sobě skutkovou povahu trestního skutku dle trest. zák.Další odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z těchto důvodů: »Podle § 117 úst. listiny může každý v mezích zákona projevovati své mínění slovy. Totéž platí i o právnických osobách, avšak s omezením, že projev ten se děje v mezích jejich působnosti. Ob. rada jest toliko výkonným orgánem obce. § 28 obec. zříz. vymezuje obor působnosti obce tak, že samostatná působnost, ve kteréž obec, šetříc zákonů, sama může se volně na všem ustanovovati a dle toho nařizovati a opatření činiti, obsahuje v sobě vše to, co se předem a nejprve prospěchu obce dotýče a v mezích její vlastními silami může býti opatřeno a provedeno. Jest především pochybno, zdali opatření v oboru poštovní správy, proti němuž resoluce měst. radou usnesená se odnáší, jest něčím, co náleží do onoho oboru zájmu obyvatelstva místního, který opatřovati náleží správě obecní. Kromě toho se tu měst. rada rozhořčuje nad něčím, co ve výnosu min. pošt řečeno není. Není pravda, že německý odesílatel bude nucen v pošt. styku udati své bydliště názvem českým; výnos požaduje jen, že to musí býti název »úřední« ve smyslu zák. č. 266/20; úředním názvem může býti i název německý. Specielně pro Ch. ustanoven je i úřední německý název, takže žádnému německému obyvateli obce Ch. nestane se nejmenší příkoří nebo dokonce násilí. Výnos min. pošt je pouhou aplikací § 4 zák. č. 266/20 na styk s pošt. úřady. Při tom obmezuje se požadavek, aby bylo užito úředního názvu, jen na onen údaj, který podle pošt. předpisů je určen také pro event. potřebu pošt úřadu a jímž tedy strana »vchází ve styk« s úřadem, resp. ústavem státním (§ 4 zák.). Měst. rada musela výnosu nejprve podložiti nepravdivý obsah, německé obyvatelstvo znepokojující, aby měla důvod k protestu. To musí vésti k úsudku, že se jí jednalo o demonstraci proti výnosu a nikoli o věcnou kritiku. Také zlehčující tón proti správě státní, jakým se resoluce nese, považovati nutno za nepřípustný způsob zákroku proti opatření stát. úřadu, jež bylo vydáno, aby byl prováděn zákon č. 266/20 o názvech měst a obcí, nepřípustný tím spíše, poněvadž měst. rada, povolána jsouc zákonem k vykonávání části správy veřejné, povinna jest zdržeti se všeho, co, překročujíc meze věcné kritiky, zlehčuje správu tuto. Jestliže se tudíž projev rady měst. ani nevztahoval k oněm zájmům obyvatelstva, jež opatřovati jest obec povolána, ani nebyl odůvodněn věcným obsahem aktu, proti němuž se obracel, a pouze bezdůvodně akt státní správy napadal a zlehčoval, nelze v něm spatřovati projev mínění, učiněný v mezích zákonné příslušnosti. Takovým projevem vybočila měst. rada z mezí působnosti obce a proto byl zákaz výkonu jejího usnesení z dozorčí pravomoci státní správy zákonem odůvodněn.«Stížnost podanou do tohoto rozhodnutí neshledal nss důvodnou.Žal. úřad neupírá obci právo zaručené v § 117 úst. listiny, aby v mezích zákona a své působnosti projevovala své mínění, má však za to, že obec v daném případě tyto hranice překročila, poněvadž projev rady městské ani se nevztahoval k oněm zájmům obyvatelstva, jež opatřovati obec jest povolána, ani nebyl odůvodněn věcným obsahem aktu, proti němuž se obracel, a pouze bezdůvodně akt státní správy napadal a zlehčoval, pročež nutno dospěti k úsudku, že se obci jednalo o demonstraci proti výnosu a nikoli o věcnou jeho kritiku. Žal. úřad staví tudíž, jak ze souvislosti celého odůvodnění patrno, své rozhodnutí hlavně na důvod, že vzhledem k tomuto usnesení, překročujícímu meze věcné kritiky, a vzhledem k úmyslně nesprávnému výkladu obsahu výn. min. pošt se jednalo o demonstraci vůči státní správě, v čemž spatřuie překročení působnosti obce, kdežto druhý důvod, že usnášení o takovém předmětu nespadá do působnosti obce, uvádí sice v konečném resumé, na počátku však označuje pouze za pochybné, zda opatření v oboru pošt. správy jest něčím, co náleží do onoho oboru zájmu obyvatelstva místního, který opatřovati náleží správě obecní. Stížnost naproti tomu brojí hlavně proti důvodu druhému, který však jest pouze důvodem podpůrným, proti prvnímu důvodu namítá pak pouze, že výklad výnosu, dle názoru úřadu nesprávný, nemůže tvořiti podklad sistování usnesení ob. rady, nýbrž může býti jen podnětem k tomu, aby úřad tento nesprávný výklad opravil, a že nemístný ton usnesení, resp. demonstrační úmysl může býti jen důvodem pro zahájení trest. řízení, nikoli však pro nař. zákrok. Těmto vývodům nelze dáti za pravdu.§ 117 úst. listiny nezaručuje volný projev mínění beze všeho omezení, nýbrž jenom »v mezích zákona« a u právnických osob nad to v »mezích jejich působnosti«. Měst. rada je sbor povolaný k tomu, aby vykonával veř. správu jí zákonem přidělenou, ať již v působnosti samostatné nebo přenesené. Tato funkce ukládá jí povinnost, aby, pokud na ní jest, přispívala k zachování a upevnění autority zákona a státní správy. Tím není snad řečeno, že by se měst. rada nesměla zabývati kriticky výnosy státní správy ii tangujícími a s hlediska zájmů obce (§ 28 ob. zř.) upozorňovati nadřízené orgány na nedostatky a vady výnosů těch. Projevy takové musí však býti věcné. Není slučitelno s postavením měst. rady jako článku ústrojí veř. správy ve státě, jestliže měst. rada, vybočujíc z mezí kritiky toho kterého výnosu, přechází na půdu politiky a »ohražujíc se proti libovolnému, ústavě a mírové smlouvě odporujícímu, opětně proti Němcům namířenému zásahu,« nazývajíc tento výnos neslýchaným úkladem« a ohlašujíc »nejrozhodnější odpor«, staví se ostentativně proti státní správě. Tím vybočuje z mezí působnosti, které jsou vytýčeny povahou její jako orgánu správy veřejné a vybočení to odůvodňuje zakročení dozorčího orgánu dle § 102 ob. zříz. Okolnost, že výroky v usnesení ob. rady užité mohou snad vedle toho zakládati ještě povahu trest. činu, nevylučuje kompetenci polit. úřadu k postupu dle § 102 ob. zříz. a jest námitka v tomto směru vznesená bezdůvodná. Proti tomu pak, že právě ze zúmyslně nesprávného výkladu obsahu výnosu, o který jde, lze usuzovati na demonstrační tendenci usnesení ob. rady, stížnost nebrojí, pokládajíc otázku, jaký byl skutečný obsah onoho výnosu, za nerozhodnou, protože tím právo na projev mínění nemůže býti zkráceno; tato námitka však je vyvrácena vývody shora uvedenými.Ježto tudíž námitky proti tomuto důvodu nař. rozhodnutí vznesené shledány bezdůvodnými, tento důvod však již sám o sobě dostačuje k udržení nař. rozhodnutí, bylo stížnost zamítnouti, aniž se nss musel zabývati otázkou, zda usnášení o sporném předmětu spadá do působnosti obci vyhrazené.