Č. 6208.

Scelování pozemků. — Administrativní řízení: Je
zapotřebí zvláštního místního šetření v každém případě, když jde o změnu scelovacího plánu?
(Nález ze dne 10. ledna 1927 č. 76).
Výrok: Jan P. v V. proti ministerské komisi pro agrární operace v Praze o scelování pozemků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem zem. komise pro agrární operace v Brně z 30. června 1909 bylo na základě mor. zák. scelovacího ze 13. února 1884
č. 30 z. z. zahájeno scelování hospodářských pozemků ve V. Vyhláškou této komise z 29. března 1910 ustanoven byl k provedení tohoto scelování místní komisař, jenž po předběžném řízení sestavil scelovací plán.
Rozhodnutím této komise z 11. července 1913 bylo na základě § 97, odst. 4 mor. zák. scelovacího ve znění zák. ze 14. května 1910 č. 53 z. z. vysloveno, že všichni účastníci scelování mají převzíti — s výhradou všech právních prostředků — náhradní pozemky podle scelovacího plánu zjištěné a vytýčené prozatím v užívání.
Do scelovacího plánu podali mezi jinými námitky také Antonín Č. a Ladislav R. Antonín Č. stěžoval si námitkami svými 1. proti odhadu náhradného pozemku parc. č. 171 v trati »Panské« a proti menšímu přídělu hluboké půdy, 2. žádal za úpravu břehu potoka T. podél náhradného pozemku pare. č. 171, Zem. komise pro agrární operace nálezem z 19. února 1923 zamítla námitku sub 1. proti odhadu parc. č.
171 jako neodůvodněnou, poněvadž odhad byl uznán hospodářským znalcem zem. komise za správný. Námitce sub 2. vyhověla zem. komise rozhodnutím o námitkách Jana N. a společníků, v němž rozhodla, že břeh potoka T. podél náhradného pozemku p. č. 171 Antonína Č. bude
upraven, jelikož úprava břehu jest nutná.
Ladislav R. podal proti scelovacímu plánu tyto námitky: 1. proti odhadu náhradného pozemku parč. č. 173 v trati »Nádvoří«, 2. žádal za odebrání části štěrkovité půdy parc. č. 173 a za přidělení hluboké půdy, které dostal při scelování méně, 3. proti vzdálenosti náhradných pozemků jemu přidělených. Zem. komise nálezem z 19. února 1923 vyhověla námitce sub 1. a snížila odhad pare. č. 173 na ploše 10 a 80 m2 ze IV. třídy odhadní do V. třídy o částku 43 Kč 20 h. Odhad byl změněn na základě posudku úředního znalce. Námitku sub 2. zamítla zem. komise jako neodůvodněnou, poněvadž poměr plochy k ceně pozemků v novém stavu jest téměř týž, jako byl ve stavu starém; z toho vyvodila zem. komise, že st-1 Ladislav R. obdržel pozemky ve stejné průměrné jakosti jako měl dříve, a že nebylo by proto zákonem odůvodněno změniti mu špatnější půdu jeho pozemků za půdu lepší. K tomu podotkla ještě zem. komise, že Ladislav R. obdržel sice v I.—III. třídě
rolí o 32 a 51 m2 méně, avšak v II. třídě luk obdržel o 27 a 77 m2 více. Námitku sub 3. zamítla zem. komise jako neodůvodněnou, ježto průměrná vzdálenost nových pozemků Ladislava R. jest o 32 m menší než byla průměrná vzdálenost starých pozemků, takže R. na vzdálenosti
není poškozen.
Oba jmenovaní účastníci podali z nálezu zem. komise odvolání na min. komisi pro agrární operace. Tato komise rozhodla o odvoláních těch nálezy ze 3. prosince 1924. K odvolání Antonína Č. přidělila min. komise Antonínu Č. část náhradného pozemku p. č. 149 Jana P. v trati
»Dvoulysná«, a to pruh ve výměře 20 a 02 m2 v ceně 658 Kč 24 h podél náhradného pozemku p. č. 148 Antonína Č. Janu P. byla za to přidělena část náhradného pozemku p. č. 174 Antonína Č. v trati »Nádvoří«, a to pruh ve výměře 20 a 64 m2 v ceně 561 Kč 92 h podél hranic náhr. pozemku p. č. 173 Ladislava R.
K odvolání Ladislava R. přidělila min. komise Ladislavu R. východní část náhr. pozemku p. č. 149 Jana P. v trati »Dvoulysná«, a to část ve výměře 81 a 45 m2 v ceně 2.651 Kč poděl nové hranice parc. č. 148 Antonína Č. Janu P. byla za to přidělena západní část náhr. pozemku p. č. 173 Ladislava R. ve výměře 1 ha 03 a 20 m2 v ceně 2.783
Kč; tato plocha spojena byla v jeden náhr. pozemek s plochou 20 a 64 m2 přidělenou Janu P. z náhr. pozemku č. p. 174 Antonína Č.
Proti těmto nálezům směřuje stížnost na nss podaná. V ní se v podstatě namítá, že nebyly náležitým způsobem, zejména dotazem u st-le, prozkoumáním půdy a slyšením znalců zjištěny takové okolnosti, jež by mohly odůvodniti výrok o změně náhradných pozemků st-li prozatímně přidělených, a nebyly vyvráceny námitky, které proti odvoláním
Antonína Č. a Ladislava R. vznesl. Takového šetření o speciální jakosti každého jednotlivého vyměňovaného pozemku bylo dle názoru stížnosti třeba, poněvadž v jakosti půdy jednotlivé třídy bonitní jsou rozdíly a zejména pojem řepné půdy, za kterou nálezy považují I. až IV. třídu
bonitní, iest velmi labilní, takže o těchto třídách jako povšechně dobrých nelze mluviti bez specielního posouzení a prozkoumání každého jednotlivého pozemku. St-1 vytýká, že opomenutím tohoto šetření byly mu přikázány pozemky, které jsou označeny jako řepná půda, avšak jsou kamenité a pro zdárné pěstování řepy se nehodí.
O této stížnosti uvážil nss toto:
O odvoláních, která podali Antonín Č. a Ladislav R. z rozhodnutí zem. komise pro agr. operace, pokud jím byly jejich námitky proti scelovacímu plánu obce zamítnuty, konáno bylo šetření a na základě výsledku jeho nařídila min. komise, aby byly vypracovány návrhy na částečnou změnu náhr. pozemků Antonína Č. a Ladislava R., ježto jest
nutno přiděliti jim o něco více lepší půdy. Místní komisař pro agrární operace navrhl změny náhradných pozemků p. č. 174 Antonína Č. a p. č. 173 Ladisl. R. za'část náhr. pozemku p. č. 149 Jana P. O navržených změnách byli tito účastníci scelování u obecního úřadu ve V. vyslechnuti a o jejich vyjádřeních sepsány zápisy, a to se st-lem Janem P. dne 31. ledna 1924. Dle tohoto zápisu vyjádřil se st-1 proti navrženým změnám, avšak jeho námitky byly nař. rozhodnutím zamítnuty a zmíněné
změny scelovacího plánu nařízeny.
Vytýká-li st-1, že námitky jeho nebyly dotazy na něho řízenými, prozkoumáním jakosti půdy a slyšením znalců na místě samém vyvráceny, dlužno za vylíčeného stavu věci námitce té rozuměti tak, že podle názoru st-lova ministerská komise byla povinna před vydáním nař. rozhodnutí naříditi o námitkách st-lových proti změně scelovacího plánu místní jednání za účasti znalců a že nedostačilo, stalo-li se sdělení
o zamýšlené změně scelovacího plánu prostřednictvím obce, a byla-li jen tímto způsobem st-li poskytnuta možnost k této změně scelovacího plánu satnovisko zaujati a o ní se vyjádřiti. Žal. úřad stojí naproti tomu na stanovisku, že zvláštního místního šetření nebylo v daném případě
třeba. Jest tedy především rozřešiti otázku, je—li v každém případě, když jde o změnu scelovacího plánu, s níž některý touto změnou dotčený účastník scelování nesouhlasí, potřeba místního šetření o námitkách proti zamýšlené změně vznesených.
Výslovné ustanovení o této otázce není obsaženo ani v zákoně ani v min. nař. k jeho provedení vydaném, a st-1 sám se v tom směru žádné právní normy nedovolává. Dlužno proto zkoumati, nelze-li takovou povinnost úřadu dovoditi snad z intencí a podstaty norem o scelování platných.
Dle § 107 min. nař. z 30. listopadu 1911 č. 13 mor. z. zák. o scelování pozemků má místní komisař přijímati přání jednotlivých účastníků o přikázání náhrad za pozemky do scelování pojaté, a k těmto přáním má býti dle možnosti přihlíženo, pokud je lze srovnati s účelem scelování. Návrh vyšetření náhrad má býti účastníkům vysvětlen, a dbáno oprávněných přání účastníků za změnu polohy jejich projektovaných
náhrad. Z tohoto ustanovení neplyne pro úřad povinnost o projevených přáních zaváděti se stranami zvláštní jednání za účasti znalců. Kdyby bylo bývalo úmyslem zákonodárce neb ministerstev, jež byla zákonem
(§ 26) zmocněna vydati nařízením zevrubnější ustanovení o působnosti scelovacích úřadů, uložiti úřadu takovou povinnost, byl by do zákona, po případě min. nařízení býval pojat výslovný předpis o tom, jako se
stalo na př. v § 46 dílčího upravovacího zákona zemského ze 13. února 1884 č. 31 mor. z. z., jenž byl současně vydán se scelovacím zákonem
zemským, a s ním souvisí, pak § 253 cit. min. nař., kdež jest místnímu komisaři uloženo o stížnostech na data zjištěná v rejstříku práv podílných se stranami vyjednávati. Za tohoto stavu norem platných o scelování nutno vycházeti z toho, že nebylo úmyslu uložiti úřadu povinnost jednati se stranami o přáních účastníků o přikázání náhrad za pozemky
do scelování pojaté. Není-li v tomto stadiu řízení uložena úřadu zmíněná povinnost, není podkladu pro závěr, že jest nutno zvláštní jednání se stranami v každém případě, když některá zúčastněná strana nesouhlasí se změnami scelovacího plánu v řízení odvolacím navrženými a nařízenými.
Zbývá ještě zkoumati, zdali v daném případě se zřetelem k podstatě námitek st-lem vznesených proti změnám zcelovacího plánu nebylo dle povahy věci potřeba provésti místní jednání za účasti znalců. St-1 namítá, že měla býti prozkoumána specielní jakost každého jednotlivého pozemku, a že se neměl úřad spokojiti se zařaděním pozemků do bonitních tříd, ježto v jakosti pozemků každé jednotlivé bonitní třídy jsou stupně a rozdíly. Dle § 27 mor. zák. scelovacího má každý vlastník, jehož pozemky jsou do scelování pojaty, dle hodnoty těchto pozemků
nárok na náhradu z pozemků do scelení pojatých, a nepatrné rozdíly mohou býti vyrovnány penězi. Hodnota pozemků stanoví se buď vzájemnou dohodou neb nálezem znaleckým. Ocenění na základě dobrozdání znalců děje se dle § 79 odhadem bonity půdy, t. j. zařazením jejím v bonitní třídy a to tím způsobem, že se sestaví odhadní schéma výnosnosti pozemků v scelovacím obvodu ležících, že se pozemky klasifikují, t. j. určí a místně ohradí tyj díly scelovacího obvodu, které mají
býti zařaděny do téže třídy, resp. do jednotlivých tříd odhadního schématu, a konečně že se pozemky tarifují, t. j. vyšetří čistý výnos každé jednotlivé třídy odhadního schématu.
Nějaké další rozlišování při ocenění pozemků, zejména odstupňování uvnitř jednotlivých bonitních tříd zákonu známo není. Při odhadu pozemků má býti dle § 80 cit. zák. vzat zřetel na to, aby každý pozemek, resp. každý dílec pozemku byl oceněn podle výnosu, který poskytovati může při náležitém, místním poměrům přiměřeném hospodářském vzdělání každému majiteli dle své přirozené neb trvalou úpravou dosažené jakosti pozemkové, dle své plochy a stavu v době odhadu.
Druh plodin, který se na pozemcích pěstuje, nepřichází při oceňování v úvahu.
Z toho jest patrno, že okolnosti, jimiž se st-1 snaží dovoditi, že
před vydáním nař. rozhodnutí bylo potřeba místního jednání za účasti znalců, jsou pro rozhodnutí o změnách scelovacího plánu irelevantní, a již se zřetelem k tomu nemohl nss shledati ani nezákonnost, ani vadu řízení v tom, že žal. úřad o okolnostech ve stížnosti uvedených místní jednání neprovedl.

Citace:

č. 6208. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 194-197.