Č. 6405.

Školství. — Administrativní řízení: * Všeobecný studijní řád pro rakouské university z 1. října 1850 č. 370 ř. z. nebyl §em 2 vl. nař. z 11. srpna 1921 č. 276 Sb. rozšířen na universitu Komenského v Bratislavě.
(Nález ze dne 16. března 1927 č. 5047).
Věc: Karel R. v Nitře proti profesorskému sboru právnické fakulty university v Bratislavě stran nepřipuštění k immatrikulaci.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Alexandr R. nabyl 20. června 1925 vysvědčení dospělosti na 4třídní stát. obch. akademii v Bratislavě. Dne 23. září 1925 podrobil se s úspěchem doplňovací zkoušce podle výn. min. škol. z 26. února 1924 č. 148479/III-1923 a ze 7. srpna 1924 č. 80964/111 (Věstník 1924 č. 29 a 91). Počátkem stud. roku 1925/26 přihlásil se na právn. fakultě university Komenského k zápisu. Prof. sbor této fakulty nař. usnesením odmítl podle § 10 všeob. stud. řádu přihlášku Alexandra R. k imatrikulaci na universitě Komenského z důvodu, že neprokazuje dospělost universitní stanovenou v § 9 všeob. stud. řádu. Tomuto rozhodnutí bylo připojeno poučení, že proti němu není řádného opravného prostředku.
O stížnosti uvážil nss takto:
Nař. usnesení odvolávajíc se na §§ 9 a 10 všeob. stud. řádu a připojujíc svému usnesení právní poučení shora uvedené, má zřejmě na mysli všeobecný studijní řád vydaný výnosem býv. rak. min. kultu a vyuč. z 1. října 1850 č. 370 ř. z., jak ostatně v odv. spise je také výslovně uznáno. Podle § 9 cit. výnosu z roku 1850 pokládá se za dostatečný doklad zralosti universitní vysvědčení o vykonané zkoušce maturitní ....; podle § 10 dále »v pochybných případech rozhodne příslušný profesorský sbor, zda jest studujícího imatrikulovati ....« a podle § 12 konečně není rekursu proti rozhodnutí prof. sboru o tom, ze studující nemá zralosti universitní.
Aby bylo lze posouditi, zda jsou dány předpoklady příslušnosti s hlediska § 5 zák. o ss, bylo nejprve zkoumati, zda uvedený výnos býv. rak. min. vyuč. z roku 1850, podle kterého žal. úřad sporný případ jedině posoudil, může vůbec býti podkladem rozhodování stran imatrikulace na universitě Komenského v Bratislavě.
Uvedený výnos z roku 1850 byl podle svého nadpisu a úvodu vydán pro fakultní studia na universitách ve Vídni, v Praze, Lvově, Krakově, Olomouci, Štýrském Hradci a Inšpruku, tedy pro university na území býv. království a zemí na říšské radě zastoupených (podle nomenklatury pozdějších ústavních zákonů rakouských) a měl povahu právní normy platné ne-li jen pro jmenované university, tož aspoň jen pro university na právě uvedeném území. Normy, která by řečeného výnosu rozšiřovala (před převratem r. 1918) i na území býv. Uherska, není možno nalézti. Všeob. stud. řád (čl. II. zák. z 28. října 1918 č. 11 Sb.) stal se ovšem součástí právního řádu československého, avšak jen v ten způsob, že zůstal prozatím v platnosti, takže platí jenom v těchže územních mezích, v jakých platil již před 28. říjnem 1918. Neplatí tedy podle zák. č. 11/18 na území Slov. Zbývá tedy zkoumati, zdali snad účinnost všeob. řádu 1850 nebyla na území Slov., pokud se týče na čsl. universitu v Bratislavě anebo aspoň na její právn. fakultu rozšířena některým předpisem pozdějším.
Československá universita v Bratislavě byla zřízena zákonem z 27. června 1919 č. 375 Sb.; o organisaci university této stanovil cit. zákon jenom tolik, že universita má čtyři fakulty a že přednášky konají se buď česky nebo slovensky. Mimo to obsahuje zákon již jen ustanovení, že »provésti tento zákon se ukládá vládě« a že zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Zákonem samým nebyla tedy vůbec rozřešena otázka, jakým způsobem má býti organisováno studium na této universitě ani podle jakých norem působnost nové university má se rozvíjeti.Zejména neposkytuje zákon sám o sobě žádného podkladu pro názor, že by pro universitu Komenského měly platiti předpisy kdysi rakouské. Že opačné stanovisko nelze prostě opříti o tu okolnost, že zákon označuje bratislavskou universitu jako »československou«, je patrno již z toho, že na území státu čsl. bylo recipováno právo jak rakouské, tak uherské. Nss neměl v daném případě příčiny zkoumati, zda všeobecné zmocnění udělené vládě v § 2 zák. č. 375/1919 stačí s hlediska § 14 a násl. prozatimní ústavy z 13. listopadu 1919 č. 37 Sb., resp. s hlediska § 58 úst. listiny k tomu, aby vláda mohla cestou nařizovací rozšířiti na universitu bratislavskou účinnost norem vydaných a platících pro university na území kdysi rakouském. Neboť až do doby vydání nař. rozhodnutí nebylo vládou vydáno nařízení, kterým účinnost řečeného výnosu z roku 1850 na universitu Bratislavskou neb na právn. fakultu university té se rozšiřují. Vláda ovšem již před vydáním nař. rozhodnutí použila ve věcech university v Bratislavě dvakráte moci nařizovací. Nařízení tato týkají se však jen specielních otázek. Je to nař. z 11. listopadu 1919 č. 595 Sb., kterým byl stanoven název university, a pak již jen nař. z 11. srpna 1921 č. 276 Sb. o zřízení právn. fakulty university Komenského v Bratislavě.
Nařízení toto dovolává se jako svého zákonného podkladu cit. zák. z 27. června 1919 č. 375 Sb. o zřízení čsl. stát. university v Bratislavě, dále zák. z 27. května 1919 č. 290 Sb., o prozatímní úpravě studia a stát. zkouškách na fakultách věd právních a státních, a konečně zák. z 15. dubna 1920 č. 269 Sb., o úpravě poměrů úředníků a zřízenců u stát. úřadů a ústavů býv. státu uherského. V § 2 tohoto nařízení ustanovuje se toliko, že pro studium a státní zkoušky na této fakultě (sr. právn. fak. v Brat.) platí studijní a zkušební řád, vydaný zákonem z 20. dubna 1893 č. 68 ř. z. a z 27. května 1919 č. 290 Sb., s nařízeními a instrukcemi, provádějícími oba tyto zákony. I kdyby tedy slušelo připustiti, že tento předpis cit. nař. má podklad zákonný, jehož podle ústavy je zapotřebí, není předpisem tímto stanovena recepce všeob. stud. řádu z roku 1850 pro universitu Bratislavskou, ježto výnos z r. 1850 není součástí uvedených zákonů č. 68/1893 a 290/1919 a nemá ani povahy »nařízení a instrukce, oba tyto zákony provádějící«, kdyžtě zákony ty vydány byly teprve po dotčeném výnosu a mohly tedy býti »provedeny« jenom nařízeními a instrukcemi po nich vydanými (srovnej zejména min. nař. z 24. prosince 1893 č. 204 ř. z., min. výnos z 23. září 1896 č. 183 ř. z. a vl. nař. z 18. září 1919 č. 510 Sb.).
Z uvedeného se podává, že v době vydání nař. rozhodnutí výnos býv. rak. min. vyuč. z 1. října 1850 č. 370 ř. z. nebyl normou platnou pro právn. fakultu university bratislavské.
Je ovšem pravda, že vl. nařízením ze 17. února 1927 č. 8 Sb., § 1, odst. 2. byla platnost nařízení toho vztažena též na universitu Komenského a to podle § 2 s účinností zpětnou na dobu před vydáním nař. rozhodnutí; poněvadž však nss vykonává jen správní justici a posteriori, povolán jsa jen zkoumati, zdali nař. rozhodnutí neb opatření v době, kdy bylo vydáno, st-le nezákonně v jeho právech zkrátilo, může býti pro zkoumání zákonitosti nař. aktu správního rozhodným jen právní a skutkový stav, který tu byl v době, kdy akt tento byl vydán. Nss neměl proto příčiny zkoumati (§ 102 úst. list.), zdali nařízení posléze dotčené bylo vydáno »ku provedení určitého zákona a v jeho mezích« (§ 56 úst. list.).
Opřel-li tudíž žal. prof. sbor svoje zamítavé vyřízení žádosti st-lovy, resp. žádosti jeho syna toliko o cit. výnos, dovolal se normy v době vydání nař. rozhodnutí neplatné, která nemohla založiti jeho kompetenci; proto bylo nař. usnesení zrušiti podle § 7 zák. o ss., aniž se nss mohl zabývati meritem věci, zejména otázkou, zda výnosy min. škol. v úvodě citované (č. 29 a 91 Věstníku z roku 1924) zakládají pro absolventa obch. akademie s doplňovací zkouškou v nich zmíněnou právní nárok na přijetí za řádného posluchače fakulty právnické.
Bude tedy věcí žal. prof. sboru, aby o žádosti st-le, resp. syna jeho ve smyslu § 7 zák. o ss znovu rozhodl podle normy pro právn. fakultu university Komenského platné.

Citace:

č. 6405. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 559-561.