Č. 6414.

Pozemková reforma: Propuštěním půdy ze záboru podle 1. věty § 11 záb. zák. zaniká nárok vlastníka podle § 73 náhr. zák. na osvobození 250 ha od hektarového příspěvku.
(Nález ze dne 19. března 1927 č. 5635).
Věc: Dr. Ladislav S. v M. (adv. Dr. Alex. Čižinský z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu (Dr. Jos. Gregor) stran hektarového příspěvku. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. výměrem potvrdil stpú podle § 13 vl. nař. z 8. února 1923 č. 29 Sb. úbytek a změny ve výměře st-lova zabraného majetku a prohlásil: »Ježto na majetku strany vyřešen byl definitivně § 11 záb. zák., nemá strana více nároku na osvobození 250 ha od placení hektarových příspěvků.«
Proti tomuto výroku směřuje stížnost námitkou, že osvobození výměry 250 ha od příspěvku dle § 73 náhr. zák. jest absolutní, a že tudíž má vlastník zabraného majetku nárok na osvobození to i tehdy, když byl jeho nárok dle § 11 záb. zák. vyřešen a byly mu nemovitosti o výměře § 2 záb. zák. propuštěny ze záboru.
O stížnosti té uvážil nss takto:
Všechny zákony o reformě poz. jsou vybudovány na myšlence, že se nemá reformou poz. sáhnouti na onu půdu, která má býti vlastníku podle § 11 záb. zák. ponechána, že má býti majetnost ta vlastníku nezkráceně zachována, a proto akcí související s reformou poz. nedotčena. Myšlenku tu lze vyčísti z ustanovení § 11 záb. zák. i z řady předpisů zákonodárství o reformě poz. (§§ 18, 19, 63 příd. zák., § 3 náhr. zák. a j.), které vesměs sledují účel, aby právo plynoucí vlastníku z § 11 záb. zák. nebylo poz. reformou dotčeno. Toto právo vlastníkovo na ponechání půdy dle § 11 záb. zák. dáno jest jeho první větou, podle níž jest vlastníku z majetku zabraného propustiti majetnost nepřesahuji výměry v § 2 záb. zák. uvedené, to jest nejvýše 250 ha půdy vůbec.
Stejnou myšlenku, aby nemovitosti, na jichž propuštění má vlastník dle § 11 záb. zák. nárok, zůstaly nedotčeny akcí související s reformou půdy, sleduje i 8. odst. § 73 náhr. zák. z 8. dubna 1920 č. 329 Sb., praví-li, že část majetku zabraného do 250 ha jest osvobozena od příspěvku k fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatku, a byl tento princip převzat i do novely k zák. náhr. ze 13. července 1922 č. 220 Sb., která v odst. 9. § 73 opět osvobozuje část majetku do 250 ha od placení příspěvků.
Z toho jde, že zabraný majetek do 250 ha jest osvobozen od povinnosti platiti příspěvky do té doby, než stpú vlastníku nárok jeho dle § 11 záb. zák. vyřeší, nemovitosti o výměře té mu propustí a tak dokumentuje, že majetek ten zproštěn byl záborového nexu a tím i obmezení ze zákonů o poz. reformě plynoucích. Realisací nároku dle § 11 záb. zák. odpadá důvod, aby majetek, jenž má zůstati nedotčen obmezeními plynoucími ze zákonů o reformě poz., byl vyloučen z povinnosti, jíž jinak každý hektar zabrané, dosud nepřevzaté půdy podléhá, a nemůže proto vlastník důvodně žádati, aby přes to, že s nárokem svým dle § 11 záb. zák. byl již propuštěním 250 ha úplně uspokojen, zůstala mu i nadále od placení příspěvků osvobozena výměra 250 ha půdy.
Tkví-li názor ten přímo v kořenech zákonodárství o poz. reformě, nelze nic dovozovati z toho, že zákon výslovného omezení ve smyslu shora uvedeném neobsahuje, ani že materiálie k náhr. zákonu neobsahují nic, z čeho bylo by lze souditi na takový úmysl zákonodárcův.

Citace:

č. 6414. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 574-575.