Č. 6350.

Honební právo (Morava): I. Na prodloužení dosavadního nájemního poměru stran obecní honitby podle § 29 mor. hon. zák. nemá — i když jsou splněny předpoklady tam uvedené —, ani hon. výbor ani dosavadní nájemce právního nároku. — II. Jednotliví majitelé pozemků k obecní honitbě náležejících jsou legitimováni — i když hon. výbor přivolil — rekurovati proti rozhodnutí polit. úřadu I. stolice, kterým tento podle § 29 mor. hon. zák. dosavadní nájemní poměr prodloužil.
(Nález ze dne 28. února 1927 č. 22005/25).
Věc: Josef B., Tomáš F. a obecní honební výbor v P. proti zemské správě politické v Brně stran prodloužení pronájmu obecní honitby.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Nař. výnosem rozhodla zsp v Brně takto: »Výměrem z 1. října 1924 prodloužila osp ve V. podle § 29 mor. zák. hon. z 26. července 1912 č. 4 z. z. ex 1914 nájemní poměr stran ob. honitby v P dosavadnímu nájemci Karlu A. na nájemní období ode dne 1. ledna 1925 do dne 31. prosince 1930 za roční nájemné 920 K. Odvolání, proti tomu podané obecním výborem v P., zamítla zsp slyševši zv mor., jakožto opožděné a tudíž nepřípustné, — — — pokud bylo odvolání podáno Josefem B. a soudruhy, zamítnuto po slyšení zv-u jakožto zákonem neodůvodněné, a to z těchto důvodů: Podle § 29 cit. zák. může polit. úřad za jistých tam vytčených předpokladů dle svého volného uvážení prodloužiti dosavadnímu nájemci náj. poměr stran ob. honitby; že tyto předpoklady nebyly splněny, st-lé ani ve svém podání na osp-ou z 30. ledna 1924 ani v odvolacím spisu netvrdí. — — — — Pokládají-li dále st-lé nájemné za nízké a domáhají-li se z důvodu toho zrušení náj. poměru, dlužno podotknouti, že jest věcí ob. výboru hon. dohodnouti se s nájemcem o výši nájemného, a okolnost tato není pro rozhodnutí politického úřadu směrodatnou.«
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami: — — — —
Stížnost namítá, že zůstala nevyšetřena rekursní námitka, že hon. výbor — nebera, jak byl povinen, zřetele na zájem majitelů pozemků jako účastníků hon. společenstva, — svolil k prodloužení dosavadního nájemního poměru, ač veř. dražbou bylo by se docílilo nájemného daleko vyššího. Žal. úřad reagoval na příslušnou rekursní námitku prohlášením, že podle § 29 hon. zák. prodloužení dosavadního nájemního poměru ohledně obecní honitby ponecháno je volnému uvážení polit. úřadu, a že dohodnouti se s nájemcem o výši nájemného je věcí hon. výboru, pro rozhodnutí polit. úřadu pak že výše nájemného je nerozhodna. V stížní námitce shora uvedené obsažena je výtka, že názor žal. úřadu právě zmíněný je nesprávný. Byl proto nss nucen meritorně jej přezkoumati, a uznal, že stížnosti dlužno přisvědčiti.
Žal. úřad má pravdu potud, že na prodloužení dosavadního nájemního poměru dle § 25 hon. zák., i když jsou splněny předpoklady tam uvedené, ani hon. výbor ani dosavadní nájemce ani kdo jiný nemá právního nároku. Tím není však řečeno, že by prodloužení to ponecháno bylo libovůli polit. úřadu. Zákon stanoví v § 8 jako zásadu zužitkování ob. honitby pronájem veř. dražbou. Připouští-li v § 29 z této zásady výjimku, činí tak dozajista jenom v úvaze, že za okolností prodloužení dosavadního náj. poměru z volné ruky vyhovuje těm zájmům, které hon. zák. chce míti chráněny, lépe nežli zadání veř. dražbou. Jaké zájmy to jsou, není sice v zákoně výslovně řečeno, ale podává se z jeho účelu a tendence: jsou to — stejně jako podle čes. hon. zák. — jednak zájem na racionelním provozu honitby, jednak zájem majitelů zúčastněných pozemků, aby ze svého hon. práva měli co největší hospodářský prospěch, tedy aby je co nejlépe zpeněžili, na druhé straně pak, aby škody na pozemcích zvěří a myslivostí působené byly co nejmenší. Této tendence zákona má si býti polit. úřad, když rozhoduje podle § 29 hon. zák., vědom, jinak řečeno, má úchylku od zásady § 8, t. j. prodloužení dosavadního pronájmu z volné ruky, dle § 29 povoliti jenom tehdy, když po uvážení daných poměrů shledá tento způsob zadání honitby pro ony zájmy, které zákon chce míti chráněny, prospěšnější nežli pronájem veř. dražbou. Jednotlivým majitelům pozemků k ob. honitbě náležejících nelze pak upírati legitimaci, aby — i když ob. hon. výbor k prodloužení pronájmu přivolil, — na ochranu svého zájmu na nejvýhodnějším zpeněžení honitby proti rozhodnutí polit. úřadu, kterým dosavadní nájemní poměr dle § 29 prodloužil, cestou rekursní nastupovali, mají-li za to, že pronájem veř. dražbou, jejž zákon uznává jako zásadu, byl by prospěšnější.
V daném případě st-lé v rekursu svém tvrdili, že prodloužení pronájmu je nevýhodné, poněvadž dražbou bylo by lze docíliti vyššího nájemného. Dle toho, co shora řečeno, byl tedy žal. úřad povinen k námitce této přihlédnouti a — vyšetřiv za účasti stran směrodatné okolnosti — uvážiti, zda prodloužení náj. poměru dosavadního z volné ruky celkově lépe hoví tendenci hon. zák., nežli normální zadání honitby veř. dražbou. Poněvadž — veden jsa mylným názorem, že výše sjednaného nájemného pro jeho rozhodování nepadá na váhu, — námitku st-lů nechal nepovšimnutu, bylo nař. rozhodnutí dle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 6350. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 457-459.