Č. 6202.

Školství. — Učitelstvo: * Zkušební komise pro školy obecné a občanské, která provedla zkoušku učitelské způsobilosti s kandidátem, okr. školním výborem ke zkoušce připuštěným, není příslušná připojiti dodatečně na vysvědčení o zkoušce té doložku, že vysvědčení nabude účinnosti teprve od pozdějšího termínu zkušebmího.
(Nález ze dne 8. ledna 1927 č. 18.608/26).
Prejudikatura: Boh. 3764 adm.
Věc: Karel L. v Č. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o jmenování definitivním učitelem bez
určení služebního místa. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-1 nabyl roku 1919 vysvědčení dospělosti na reálce, roku 1920 vysvědčení dospělosti na učitelském ústavě. V listopadovém
termínu 1921 nabyl vysvědčení učitelské způsobilosti »s právní platností od listopadového termínu 1922.« Ve školní službě působil od 15. září 1920 do konce školního roku 1920/1921 jako zastupující správce školy na jednotřídní škole obecné v Ž., pak od 1. září 1921 do konce školního
roku 1921/22 jako zastupující učitel na obecné škole v K., dále od 1. září 1922 jako zastupující učitel na obecné škole v N., odkud 1. října 1922 nastoupil 14měsíční službu vojenskou. Od 1. prosince 1923 do 15. ledna 1924 byl bez místa, načež od 15. ledna 1924 do 29. února 1924
působil jako zastupující správce školy v H., dále od 1. března 1924 do 31. října 1924 jako zastupující učitel v D. a konečně od 1. listopadu 1924 jako zastupující učitel na chlapecké škole obecné v Č.
Žádostí ze 7. května 1924 zažádal o jmenování def. učitelem bez určení služ. místa. Zšr v Praze rozhodnutím z 9. července 1924 nevyhověla této žádosti na základě § 17 výn. min. škol. ze 7. dubna 1923 č. 42105/1, poněvadž žadatel zastupoval onemocnělou sílu učitelskou a není ustanoven na volném místě definitivně nebo zatímně zřízeném.
Rekurs st-lův byl nař. rozhodnutím zamítnut z důvodu výnosu zšr-y vzhledem k ustanovení čl. VIII. odst. 1 zák. č. 251/22; při tom podotkl
žal. úřad k námitkám st-lovým, že doložka na jeho vysvědčení způsobilosti učitelské z 29. listopadu 1921 o právní platnosti vysvědčení od listopadu 1922 nabyla moci práva a že tudíž nutno nárok st-lův, týkající se definitivy bez určení místa posuzovati také již dle ustanovení zák. č. 251/22, jenž nabyl účinnosti 1. června 1922 a ne pouze podle zák.
č. 306/20.
O stížnosti nss uvážil:
Jádrem sporu jest otázka, zda případný nárok st-lův na jmenování def. učitelem bez určení služ. místa jest posuzovati podle nezměněného zák. č. 306/20 anebo již podle změny provedené článkem VIII. odst. 1.
zák. č. 251/22; kdežto totiž podle zák. z 9. dubna 1920 č. 306 Sb., článku II § 1. »učitelé, kteří ... konají službu počáteční, zastávajíce za odměnu zatímně, dočasně nebo výpomocně místa učitelská nebo takto zastupujíce jiné učitele, budou počátkem druhého roku služebního (§ 3) jmenováni definitivními učiteli bez určení služebního místa, jestliže vyhověli zákonitým podmínkám« a to — podle § 2 — »vykonají-li zkoušku způsobilosti ve stanovené lhůtě, ze zpětnou platností od počátku druhého školního roku«, ustanovuje čl. VIII. zák. ze 13. července 1922 č. 251 Sb. v odst. 1, že »ustanovení čl. I. až III. zák. č. 306/20 netýká se učitelů výpomocně ustanovených za zástupce učitelů na místech definitivně nebo zatímně zřízených, kteří pro nemoc nebo z jiných důvodů
nemohou dočasně zastávati svého místa.«
Nař. rozhodnutí má za to, že případ st-lův jest posuzovati již podle zák. 251/22, poněvadž st-lovo vysvědčení způsobilosti — třebas st-1
složil zkoušku již 29. listopadu 1921 — nabylo podle pravoplatné doložky na tomto vysvědčení právní platnosti až od listopadu 1922, tedy již za platnosti zák. č. 251/22; stížnost naproti tomu tvrdí, že st-lův případ jest posuzovati ještě podle nezměněného zák. 306/20, poněvadž st-1 složil zkoušku způsobilosti v listopadu 1921, doložka o právní účinnosti tohoto vysvědčení od listopadu 1922 je právně neúčinná, a poněvadž, i kdyby toho nebylo, st-1 splnil podmínky k def. jmenování ad pers. již před účinností zák. č. 251/22.
Nss neshledal stanovisko žal. úřadu správným.
St-1 nastoupil školní službu 15. září 1920, tedy již za účinnosti zák. č. 306/20; mohl tedy — za nezměněné platnosti zák. č. 306/1920 —
nabýti nároku na jmenování def. učitelem bez určení služ. místa »se zpětnou platností od počátku druhého roku školního« (zák. 306/20, čl. II § 2) čili od »zařadění do nejnižší třídy hodnostní« (čl. II. § 3), t .j. od 1. října 1921 jenom tehdy, jestliže »vykonal zkoušku způsobilosti .... ve stanovené lhůtě«. (čl. II. § 2 zák. 306/20). Není sporu, že st-1 fakticky vykonal zkoušku způsobilosti v listopadu 1921; stejně však není sporu a stížnost to sama přiznává, že vysvědčení o zkoušce
způsobilosti bylo opatřeno klausulí, že právní působnost jeho nastává až od listopadového termínu 1922.
Ze správních spisů vysvítá, že st-1 byl výměrem ošv-u v T. z 29. října 1921 (ve smyslu předpisu čl. II. odst. 2 min. nař. z 31. července 1886 č. 52 Věstníku min. kultu a vyuč.) připuštěn ke zkoušce způsobilosti. Úkolem zkušební komise bylo pak podle dalších ustanovení cit. čl. II. buďto zkoušku se st-lem provésti anebo — měla-li pochybnosti o tom, zda st-1 podmínky k připuštění splnil — vyžádati si rozhodnutí zšr-y. Podle spisů komise také skutečně předložila věc zšr-ě; nevyčkavši však jejího rozhodnutí, vykonala dne 29. listopadu 1921 se
st-lem zkoušku a vydala o výsledku této zkoušky pod datem 29. listopadu 1921 řádné vysvědčení.
Když pak dodatečně zšr výnosem z 30. listopadu 1921 vyslovila, že st-1 složil zkoušku dospělosti na střední škole v letním termínu 1919, dřívější složení této zkoušky že nebylo by bývalo možné, dále že vysvědčení dospělosti na učitelském ústavě dostal v roce 1920 a že ani
před zkouškou dospělosti ani po ní nebyl voj. službou zdržen o celý rok, takže nelze jeho žádosti za připuštění ke zkoušce učitelské způsobilosti po desetiměsíční službě školní ve smyslu výn. min. škol. z 10. července 1919 č. 26.550 vyhověti, připojila komise na uvedeném vysvědčení pod datem 29. listopadu 1921 a bez opětného datování poznámku tohoto znění: »Poněvadž shora jmenovaný by byl měl podle výnosu zšr-y ze 30. listopadu 1921 býti připuštěn ke zkoušce teprve v listopadu 1922, nabývá toto vysvědčení právní platnosti teprve v listopadovém termínu 1922.«
Výrok o tom, že vysvědeční z 29. listopadu 1921 o zkoušce toho dne vykonané, nabývá platnosti až od listopadového terminu 1922, pochází tedy od komise samé, nikoliv od zšr-y. K takovémuto výroku však komise příslušná nebyla, když není zákonného předpisu, obdobného
snad § 7 zák. č. 470/1919, který by opravňoval komisi k tomu, aby
vedle svého odborného posudku o kvalifikaci kandidáta rozhodovala také ještě o tom, od kdy vysvědčení jí vydané má působiti.
I kdyby tedy ona klausule na vysvědčení st-lově mohla vůbec býti považována za »rozhodnutí úřadu správního« a nikoliv snad jen za pouhé vyjádření odborného poradce školské správy, nebyla by tato klausule — pocházející od činitele nepříslušného — vůbec mohla nabýti právní moci. Neprávem tudíž žal. úřad v nař. rozhodnutí zastává stanovisko, že doložka ona nabyla moci práva. Naopak měl st-1 již dnem 29. listopadu 1921 složenu zkoušku způsobilost a splnil tedy shora zmíněný zákonitý předpoklad pro jmenování def. učitelem bez určení služ. místa ad personam podle čl. II. § 2 zák. 306/20 co do složení zkoušky způsobilosti ještě za platnosti nezměněného zák. č. 306/20, totiž před 1. červnem 1922, kterého dne teprve zák. 251/22 a předpis čl. VIII. odstavce 1 tohoto zákona jakož i prováděcí předpis k němu
(§ 17 výn. min. škol. ze 7. dubna 1923 č. 42105/1) nabyl účinnosti.
Nelze tedy vznesenou žádost st-lovu o jmenování def. učitelem bez určení služ. místa zamítnouti — jak úřady učinily — jenom z důvodu čl. VIII. odst. 1 zák. č. 251/22, resp. § 17 cit. min. výnosu a proto, že st-1 zkoušku způsobilosti složil teprve v listopadovém termínu 1922, tedy již za účinnosti zákona 251/22; naopak bylo žádost tuto bez ohledu na
čl. VIII. zák. 251/22 posuzovati v prvé řadě podle původních ustanovení zák. č. 306/1920.
Bylo tudíž nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6202. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 183-186.