Č. 6338.Učitelstvo (Slovensko): * Předpis § 8 vl. nař. č. 226/23, kterým se za podmínku přiznání zaopatřovacích požitků učitelským osobám tam uvedeným stanoví výkon služby, neodporuje zák. č. 269/20.(Nález ze dne 24. února 1927 č. 3569).Věc: Julius Š. v N. (adv. Dr. Alex. Meisl z Prahy) proti ministerstvu zemědělství (Dr. Bedř. Šimek) stran pensionování.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: V N. byla za uh. vlády státní ludová škola hospodářská, jejímž správcem st-l byl. Za války nebylo na škole vyučováno, poněvadž její místnosti sloužily k voj. účelům. Ani po převratu nebyla škola ta znovuzahájena. Podáním z 20. ledna 1924 obrátil se st-l na min. pro Slov. ve smyslu vlád. nař. č. 226/23 se žádostí, aby jako ředitel, státní odborný učitel hospodářský, býv. uh. samostatné hospodářské ludové školy v N. v tomto postavení byl převzat, jmenován, pokud se týče, poněvadž tento typ hospodářských škol byl zákonem č. 75/20 zrušen, aby byl dán na odpočinek. Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. zeměd. st-lově žádosti za ustanovení na některé hospodářské škole, poněvadž nemá na těchto školách volných míst. Pokud se týká st-lovy žádosti o eventuelní pensionování, vyslovilo min. zeměd., že st-l nevykonával ve smyslu § 8 vlád. nař. č. 226/23 včas účinnosti cit. nař. státní službu a nesplnil tudíž podmínky pro možnost pensionování uvedeným paragrafem výslovně kladené.O stížnosti nss uvážil:Nař. rozhodnutí nevyhovuje a) st-lově žádosti za ustanovení na některé hospodářské škole a b) jeho žádosti za pensionování. Stížnost brojí jenom proti výroku ad b).Nař. rozhodnutí opírá se v tomto směru o to, že st-l nesplňuje podmínku stanovenou § 8 vl. nař. č. 226/23, že totiž včas účinnosti tohoto nařízení službu nekonal. Stížnost uznává sice, že podle § 8 vl. nař. č. 226/23 jest dáti na odpočinek »učitelské osoby ..., které na školách neb ústavech .... včas účinnosti tohoto nařízení službu vykonávají ...« tvrdí však, 1. že tento předpis nař. č. 226/23 odporuje zákonu č. 269/ 20, a 2. že i kdyby toho nebylo, týká se předpis jen těch osob, které — ač k tomu měly možnost — úmyslně služby nevykonávaly.Námitky tyto nelze shledati důvodnými.Ad 1. Zákon z 15. dubna 1920 č. 269 Sb., o úpravě poměrů úředníků a zřízenců u stát. úřadů a ústavů býv. státu uh., zmocnil v § 10 výkonnou moc, aby »poměry osob učitelských ... býv. státu uherského ... upravila obdobně nařízením. Zákonem byla tedy výkonné moci jenom uložena povinnost, aby úprava tato se stala obdobně, není však ve znění zákona opory pro názor, jakoby výkonná moc byla bývala povinna vydati uvedené nař. do určité lhůty, tím méně že by byla povinna (anebo i jen oprávněna), aby, až ono nařízení vydá, pojala do něho ustanovení odchylná od ustanovení zákona.Podle § 6 zák. č. 269/20 jest podmínkou pro dání na odpočinek a pro poskytnutí zaopatř. požitků, aby 269/1920 sb., § 6 Podle § 10 zák. byla tedy vláda povinna pojmouti »obdobné« ustanovení také do nař. podle § 10 vydaného, t. j. do nař. č. 226/23. Nelze proto shledati nezákonnost již v tom, že § 8 vl. nař. č. 226/23 podmínku výkonu služby stanovil; při tom ovšem by mohla po případě nastati otázka, zda podmínka akt. služby má ve smyslu § 10 zák. č. 269/20 býti splněna včas účinosti zák. č. 269/20, t. j. 1. května 1920 anebo až včas účinnosti nař. č. 226/23, t. j. 13. prosince 1923; s touto otázkou však neměl nss v daném případě příčiny se zaměstnávati a nemohl tudíž také ani zkoumati zákonitost cit. nař. po této stránce, jelikož zodpovědění této otázky je pro daný případ lhostejným, když přece je jisto, že st-l službu nekonal ani v onom ani v tomto terminu.Na tom nemůže nic měniti okolnost, že od vydání zák. 269/20 do vydání nař. č. 226/23 uplynula delší doba, poněvadž, jak již uvedeno, zákonem č. 269/20 nebylo výkonné moci uloženo, aby nař. podle § 10 zák. vydala do určité lhůty. Stejně na tom nemění nic ta okolnost, že § 9, odst. 2. a 3. zbavují nároku na zaopatř. požitky osoby tam uvedené; neboť tím je jenom řečeno, že osoby, proti nimž jsou námitky ve smyslu odst. 2. a 3. § 9, jsou nároků svých zbaveny, třebas by jinak podle § 8 nárok na zaopatř. požitky měly. Proti výkladu shora podanému nelze se také důvodně dovolávati toho, že v § 2 nař. č. 226/23 je řečeno, že 226/1923 sb., § 2; neboť předpis § 2 týká se pouze povinnosti podávati žádost tam uvedenou, kdežto odchylná od toho otázka nároku na zaopatř. požitky je právě upravena v § 8.Ad 2. Pro názor stížnosti v této námitce projevený, neposkytují zák. 269/20 ani nař. 226/23 podkladu, když přec předpis § 5 zák. a § 8 nař. zní zcela všeobecně a váže nárok na zaopatř. požitky mimo jiné podmínky na výkon služby v určité době, aniž rozeznává, z jakého důvodu po př. služba je nebo není konána. Nelze tu přehlédnouti, že školští zaměstnanci býv. státu uherského (a tedy též st-l) mohou ze svého služ. poměru ve státě vyvozovati nároky jen proti býv. státu uherskému po př. proti příslušným pens. fondům, nikoliv však bez dalšího proti státu čsl. a že proti státu čsl. mohou nabýti nároků na zaopatř. požitky jenom výslovným ustanovením ve státní službě čsl. anebo mimořádně bez takového ustanovení za podmínek stanovených nař. 226/23.Poněvadž pak st-l ani nebyl ustanoven v čsl. státní službě školské ani nesplňuje podmínky § 8 cit. nař., nelze shledati nezákonnost v nař. rozhodnutí.