Č. 6326.

Státní zaměstnanci (Slovensko): O předpokladech nároku soudce na Slov. exponovaného na substituční diety.
(Nález ze dne 21. února 1927 č. 3369).
Věc: Dr. Jiří B. v Bratislavě proti ministerstvu spravedlnosti (odb. r. Dr. Kar. Vodstrčil) stran diet.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Min. sprav. nař. rozhodnutím zamítlo stížnost st-lovu do výměru soudní tabule v Bratislavě z 9. května 1925, kterým st-li ve smyslu odst. VIII. usnesení min. rady z 27. července 1920 byly za dobu od 8. září 1924 do 5. října 1924 poukázány diety denních 23 Kč a vysloveno, že za dobu od 6. do 23. října 1924 mu diety nepříslušejí. — — — —
O stížnosti uvážil nss toto:
St-l odvozoval v řízení a odvozuje i ve stížnosti právní nárok na sporné diety jednak z dvor. dekr. z 28. března 1828 č. 2332 sb. zák. soud., po případě z dekretu dvor. kanceláře z 15. dubna 1835 č. 14488, zachovaných v platnosti §em 58, odst. 2 služ. pragmatiky z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z., jednak z § 29, odst. 3 služ. pragmatiky.
Dekret dvor. kanceláře z 15. dubna 1835 obsahuje jedině směrnice dané úřadům, aby stát byl při substitučních opatřeních ušetřen zbytečného nákladu, neupravuje však nárok úředníků na substituční poplatky. Takovéto materielně-právní předpisy obsahuje dvor. dekret z 28. března 1828, uveřejněný ve sbírce »Gesetze und Verfassungen im Justizfache« pod č. 2332. Podle tohoto předpisu má se dostati diet všem úředníkům, kteří jsou vysílání k zatímnímu obstarávání uvolněného služ. místa mimo své působiště.
Není sporu o tom, že v daném případě jedná se o zatímní obstarávání soudcovské služby mimo řádné působiště st-lovo, a jsou proto splněny dvě z předepsaných náležitostí. Cit. dekret činí však přiznání nároku na diety závislým ještě na dalším předpokladu, že se jedná o obstarávání uvolněného místa služebního. Uvolněným místem služebním rozuměti však lze jedině takové místo, které skutečně jako systemisované místo existuje a jest dočasně uprázdněno (srovnej i nál. býv. říš. soudu z 26. října 1871 č. 147 a nál. Boh. 6100/26 adm.).
Žal. úřad v nař. rozhodnutí zjistil, že v daném případě nejde o takovýto pravidelný substituční poměr, jenž předpokládá pravidelnost organisačních úprav a zvláště řádnou systemisaci míst, nýbrž o dočasný poměr přidělení. Zjištění to potírá st-l námitkou, že služ. pragmatika a zákonné předpisy služ. pragmatikou v platnosti ponechané takového rozenávání nečiní, že st-l jako exponovaný soudce substituje soud. sílu na Slov. právě scházející a že jeho nárok na diety z důvodu exponování je týž, jako nárok na diety z důvodu substituce. Netvrdí však, že by v jeho případě šlo o obstrávání uprázdněného místa systemisovaného, jehož — jak shora dovozeno — cit. dvor. dekret se jedině týká. Není-li tu však předpokladu cit. dvor. dekretu, není nezákonným, když žal. úřad odepřel posouditi případ st-lův dle normy té. St-l svůj nárok ještě opírá o odst. 3. § 29 sl. pragmatiky. Předpisu toho se však nemůže dovolávati již proto, že předpis ten se na soudce vůbec nevztahuje (čl. I, odst. 3 sl. pragm.).
Dále dovozuje stížnost, že usnesení min. rady z 27. července 1920, na němž jest založeno nař. rozhodnutí, nemá závaznosti zákona, a jest proto neplatným, pokud odporuje platným zákonům, jakými jsou cit. dvor. dekrety, zachované v platnosti §em 58, odst. 2 sl. pragm., a předpisu § 29, odst. 3 služ. pragm.
Nemůže-li st-l — jak shora dovozeno — z těchto norem odvoditi svůj sporný právní nárok, jest stížnost již z toho důvodu bezdůvodnou a proto odpadá pro nss důvod zabývati se těmito námitkami, jež ztratily půdu tím, že se cit. normy na daný případ vůbec nehodí a nemohou právě in concreto s usnesením min. rady kolidovati. Nss však jest povolán zkoumati otázku zákonitosti jen v mezích konkrétního případu.

Citace:

č. 6326. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 408-409.