Č. 6254.Honební právo (Morava): I. Soukromá cesta nebo tok spojující svým délkovým směrem dva pozemkové komplexy téhož majitele, netvoří dle § 7, odst. 4. mor. hon. zák. z 26. července 1912 č. 4 z. z. z r. 1914 součást jeho honitby a nesjednává honebně-právní souvislosti mezi oběma komplexy ani tehdy, náleží-li témuž majiteli. — II. * Soukromými cestami, silnicemi a tekoucími vodami ve smyslu cit. předpisu dlužno rozuměti takové soukromé cesty, silnice a tekoucí vody, které jsou ve vlastnictví uchazeče o vlastní honitbu. — III. K výkladu pojmu »enklava« podle § 13 hon. zák. mor.(Nález ze dne 27. ledna 1927 č. 19771/26).Věc: Vintíř St. v P. (adv. Dr. L. Krupka z Vyškova) proti zemské správě politické v Brně o honební věc. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Osp v Místku vyslovila výměrem ze 3. září 1923, že st-li přísluší ve smyslu § 4 mor. zák. hon. pro hon. období od 1. ledna 1924 do 31. prosince 1929 právo vlastní honitby na jeho souvislých pozemcích v celkové výměře 498 ha 53 a 35 m2 a dále, že mu přísluší právo přednájemní na enklavy v celkové výměře 87 ha 42 a 53 m2. Nař. rozhodnutím bylo odvolání obecní rady v P., pokud jde o pozemkové částice tvořící rybník J. a enklavu označenou II zamítnuto; pokud jde o enklavy označené I, III a IV, bylo odvolání vyhověno a prohlášeno, že plochy tyto příslušejí k obvodu ob. honitby spolu s pozemky st-lovými, pokud probíhají pozemky jednotlivců náležejícími k obecní honitbě. Pokud bylo odvolání vyhověno, jest výrok odůvodněn tím, že soubory pozemků označených jako enklava I, III a IV nejsou úplně obklíčeny vlastní honitbou st-lovou, neboť soukromé cesty st-lovy a soukromý tok netvoří části vlastní honitby, ježto dle § 7, odst. 4 hon. zák. nedocílí se souvislosti mezi pozemky od sebe ležícími pro vlastní honitbu délkovým směrem veř. neb soukr. cest, silnic neb tekoucích vod, pokud vedou přes cizí pozemky, z čehož dlužno usuzovati, že soukr. cesty a tekoucí vody, mezi cizími pozemky položené, nepatří k vlast. honitbě, nýbrž k honitbě obecní.Stížnost poukazuje k tomu, že o věci, o kterou jde, rozhodl býv. ss nálezy z 24. ledna 1894, č. 4399 ex 1893 a z 2. dubna 1901 č. 2564, tvrdí, že se poměry od té doby ani v ohledu skutkovém, ani v ohledu právním nijak nezměnily, a dospívá k závěru, že jde o věc pravoplatně rozsouzenou.Námitka ta není důvodná. V § 9 mor. hon. zák. jest nařízeno, aby pokaždé pro příští období nájemní byly okr. úřadem politickým stanoveny obvody honební. Dle § 10 téhož zák. dlužno nárok na vlastní honitbu pro každé jednotlivé nájemní období ve stanovené lhůtě ohlásiti, okr. úřad pol. má došlé přihlášky zkoumati, vykonati potřebná šetření a stanoviti území vlastní honitby podle §§ 4 a 5 cit. zák. Toto stanovení vlastní honitby platí toliko pro dotyčné nájemní období. Nezmění-li se pro budoucí hon. období poměry, stačí sice pouhé vznesení nároku na vlastní honitbu a oznámení, že se poměry obvodu vlastní honitby nezměnily, není potřeba, byl-li průkaz o vlastní honitbě již jednou podán, znovu průkaz podávati, avšak i v takovém případě úřad stanoví území vlastní honitby pro toto nájemní období. Rovněž enklavy stanoví úřad dle § 13 cit. zák. toliko pro dotyčné nájemní období. Při úplně obklíčených enklavách, které byly před platností tohoto zákona pravoplatně uznány, není třeba podávati průkaz způsobilosti obkličujících pozemků k účelnému vykonávání honitby, nýbrž stačí pouhé oznámení, že se poměry nezměnily, avšak i v takovém případě rozhodnutí úřadu o uznání enklavy platí pouze pro dotyčné období nájemní.Vzhledem k těmto ustanovením nového zákona hon., podle nichž je kategoricky nařízeno nové stanovení hon. obvodů pro každé pachtovní období, není možno rozhodnutím před účinností tohoto zák. vydaným —i kdyby podle svého obsahu, což v daném případě ze spisů zjistiti nelze, chtěla utvořiti určitý právní stav bez omezení časového — přiznati právní účinky rei iudicatae i pro dobu účinnosti nového zákona. Pokud stížnost namítá, že nový zákon obsahuje, pokud se týká řešení otázek, o něž jde, v podstatě táž ustanovení, jako právní normy, na základě nichž byly cit. nál. vídeňského ss-u vydány, dlužno konstatovati, že ustanovení nového zákona liší se svým zněním podstatně od ustanovení norem, na nichž se nálezy ty zakládají. K jakým odchylným důsledkům změna textu vede, jest patrno z následujícího výkladu zákona, pokud se týká věci samé.Jde především o rozřešení otázky, zdali délkovým směrem soukromé cesty neb tekoucí vody, jež je ve vlastnictví majitele vlastní honitby, nedocílí se potřebné souvislosti pro vlastní honitbu.Za souvislou jest dle ustanovení § 7, odst. 1 mor. hon. zák. pokládati pozemnost o výměře nejméně 115 ha, opravňující jejího majitele k výkonu vlastní honitby tehdy, jsou-li jednotlivé pozemky tak spojeny, že jest možno dostati se s jednoho dílu na druhý bez překročení pozemku cizího. Předpokladem souvislosti pozemku dle zák. hon. není tedy nic jiného než taková vzájemná poloha, jež umožňuje přechod s jednoho pozemku na druhý bez překročení cizího pozemku. V 2. odst. tohoto paragrafu se stanoví, že veř. neb soukr. cesty, silnice, toky atd., které protínají plochu vlastního hon. obvodu, souvislost neruší. Ustanovení toto má zřejmě na mysli jen takové komunikace, toky, atd., které nenáležejí majiteli jimi protnuté vlastní honitby, neboť jinak nemohlo by býti o přerušení souvislosti s hlediska hon. zákona řeči. Dle 3. odst. náleží zvěř »na pozemnostech těchto« padlá tomu, kdo jest k honbě na nich oprávněn. V odst. 4 jest pak stanoveno, že délkovým směrem veř. neb soukr. cest, silnic neb tekoucích vod, pokud vedou přes cizí pozemky, nedocílí se pro vlastní honitbu potřebné souvislosti mezi »pozemky od sebe ležícími«, čili veř. a soukr. komunikace a tekoucí vody souvislost hon. obvodu nezjednávají. Tento 4. odst. může míti na mysli jen takové soukromé cesty a toky, jež jsou ve vlastnictví uchazeče o právo na vlastní honitbu, neboť cizí soukromé cesty a toky, tedy takové, jež nejsou ve vlastnictví žadatele o právo vlastní honitby, již podle 1. odst. § 7 nemohou zjednati potřebnou souvislost mezi jednotlivými od sebe ležícími pozemky. Ve 4. odst. § 7 jest tedy obsažena výjimka ze zásady vyslovené v odst. 1 tohoto paragrafu, dle něhož za souvislé ve smyslu hon. zákona pokládají se pozemky tehdy, když možno dostati se s jednoho na druhý bez překročení pozemku cizího.Tento výklad má oporu v tendenci, kterou zákonodárce při vydání tohoto zákona sledoval, a jež došla výrazu v osnovách tohoto zákona a v debatě při jeho projednávání, totiž zameziti, aby majitel pozemností od sebe ležících mohl si zjednati souvislost jejich tím, že zakoupí pruh pozemku za účelem dosažení spojení mezi pozemky od sebe ležícími.Tvrdí-li tedy stížnost, že soukr. cestami a toky ve smyslu 4. odst. § 7 dlužno rozuměti jen takové soukr. cesty a toky, jež nenáležejí uchazeči o vlastní honitbu, nýbrž osobě třetí a že »mezi pozemky od sebe ležícími jest souvislost potřebná pro vlastní honitbu« dána i délkovým směrem soukr. cest, silnic neb toků nalézajících se ve vlastnictví majitele vlastní honitby, i pokud vedou přes pozemky cizí, nemá pravdu. Právní názor žal. úřadu, že 4. odst. § 7 má na mysli takové soukromé cesty a toky, jež se nalézají ve vlastnictví uchazečů o právo na vlastní honitbu, a že délkovým směrem takových cest a toků nedocílí se souvislosti mezi pozemky od sebe ležícími potřebné pro vlastní honitbu, jest tedy ve shodě se zákonem.Kromě toho namítá stížnost toliko, že parcela č. k. ... (soukromý tok) nespojuje snad dva od sebe ležící komplexy pozemků, nýbrž že pozemkový komplex, uzavírající s pozemkem p. č. ... enklavu IV., jest jednotným a úplně arondovaným, nepřetržitým komplexem pozemkovým.Tato námitka nepostihuje podstatu věci. Nejde o to, je-li tu arondovaný komplex pozemků čili nic, nýbrž o to, zda soubor pozemků označený jako enklava IV. jest vskutku enklavou, t. j. je-li dle § 13, odst. 1 hon. zák. obklíčen v celém svém objemu jedním nebo několika obvody vlastní honitby. Nař. rozhodnutí stojí na stanovisku, že soubor pozemků označený jako enklava IV. vůbec enklavou není, poněvadž tento soubor pozemků obkličuje z části soukr. tok, nalézající se ve vlastnictví st-lově, a ten jde v té části, jež přichází v úvahu, délkovým směrem přes cizí pozemky, není tudíž v této části součástkou vlastní honitby; proto není soubor pozemků označený jako enklava IV. v celém svém objemu obklíčen vlastní honitbou st-lovou, nýbrž z části honitbou obecní. Že by tento skutkový předpoklad nař. rozhodnutí byl nesprávný, stížnost vůbec netvrdí.Dlužno tedy vycházeti z toho, že soubor pozemků označený jako enklava IV. není v celém svém objemu jedním nebo několika obvody vlastní honitby obklopen. Pak ovšem není nezákonnosti v tom, když žal. úřad neuznal tento soubor pozemků za enklavu ve smyslu § 13 hon. zák. — — —