Č. 6390.

Pozemková reforma: Které námitky nemůže vlastník zabraných nemovitostí s hlediska § 3 a) zák. o ss uplatňovati proti výpovědi z hospodaření ve stížnosti na nss?
(Nález ze dne 12. března 1927 č. 4845).
Prejudikatura: Boh. 4290/25 adm.
Věc: Ludvík K. a spol. v M. (adv. Dr. Fil. Löwy z Nitry) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (sen. pres. v. v. Rud. Vyšín) stran výpovědi z hospodaření.
Výrok: Stížnost se jednak odmítá jako nepřípustná, jednak zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Žádostí z 27. července 1925 podanou u okr. soudu v N., vypověděl stpú dle §§ 12 a násl. zák. náhr. hospodaření všem, kdož hospodaří na nemovitostech označených v žádosti té čísly parcel, vložek a uvedením katastr. obcí. Navrženo, aby výpověď ta byla doručena i býv. vlastníku, resp. držiteli svěřenství Ludvíku K., býv. čekalcům svěřenství Alexandru a Alici K. a opatrovníku svěřenství a potomstva Šimonovi R.
Tito všichni stěžují si do výpovědi pro nezákonnost a vady řízení a uvážil nss o jejich stížnosti toto:
Dle § 20 zák. náhr. přísluší proti výpovědi osobě hospodařící do 14 dnů ode dne doručení nebo vyhlášení výpovědi stížnost k nadřízenému soudu z důvodů, že nebylo šetřeno ustanovení části I c) náhr. zák. Dle názoru nss-u, opětně již vysloveného, míní zákon osobou hospodařící nejen toho, na jehož účet se na nemovitosti hospodaření vede, nýbrž i vlastníka vypovězených nemovitostí (srovnej nál. Boh. 4290/25 adm.) Proto nemůže ani vlastník ve stížnosti u nss-u podané proti výpovědi namítati, že nebylo šetřeno ustanovení §§ 12—25 náhr. zák., jež obsažena jsou v části I c) náhr. z. Kognice nss-u o těchto námitkách je s hlediska § 3 a) zák. o ss vyloučena.
Proto odmítl nss jako nepřípustné tyto námitky: 1. že na vypovězených nemovitostech nebylo posud poznamenáno zamýšlené převzetí a nedostalo se vlastníku vyzvání dle § 3 náhr. zák., aby se vyjádřil, uplatňuje-li na ně svůj nárok dle § 11 záb. zák., ježto námitkou tou vytýká se nešetření ustanovení § 23 náhr. z., 2. že výpověď nebyla doručena těm osobám, které vzhledem k zákonu o zrušení fideikomisu representují vlastníky vypovězených nemovitostí, v čemž stížnost sama spatřuje nešetření ustanovení § 18 náhr. zák., 3. že výpovědi příčí se dohodě se stpú-em uzavřené, dle níž do konce roku 1927 neměl stpú vypovězené nemovitosti převzíti, neboť touto námitkou se tvrdí, že dohodou modifikována byla zákonná ustanovení o tom, kdy je možno dáti výpověď, která opět jsou obsažena v části I c) náhr. zák. Přípustnou, avšak bezdůvodnou shledána námitka, že výpověď nešetří práv vlastníkových, plynoucích z ustanovení § 3 a) a 11 záb. zák., pak § 20 příd. z. Neboť touto výtkou nevytýká stížnost pouhé nešetření předpisu části I c) náhr. zák., nýbrž porušení práv plynoucích z jiných zákonných ustanovení. Leč dle ustálené judikatury nss-u byla by výpověď nezákonnou jen tehdy a potud, kdyby a pokud by žal. úřad byl do ní pojal i nemovitosti, ohledně nichž již před výpovědí bylo tvrzeno, že jsou dle § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučeny, nebo na které vlastník, ať již dle § 11 záb. zák. nebo § 20 př. z. nároky uplatnil, aniž o žádostech těch před výpovědí bylo rozhodnuto (srovnej nál. Boh. 1778/22 adm.). Že by se tak bylo stalo, stížnost netvrdí, vycházejíc z názoru, že úřad je povinen ex officio starati se o formalisování nároků vlastníka dle § 11 záb. zák. a § 20 příd. zák. a o vyloučení objektů dle § 3 a) záb. zák. Názor ten však dle stálé judikatury nss-u je mylný. Bylo proto tuto námitku jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 6390. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 531-532.