Č. 6204.

Honební právo (Slezsko): I. * Pachtovní smlouva může býti dle § 28 č. 5 hon. zák. slezského zrušena jen pro přestoupení zákona, které nastalo po založení nájemního poměru. — II. * Zrušení pachtovní smlouvy podle § 28 č. 5 cit. zák. není podmíněno tím, že pachtýř pro přestoupení honebního zákona byl odsouzen.
(Nález ze dne 8. ledna 1927 č. 27.344/26.)
Věc: Čeněk H. v O. proti ministerstvu zemědělství stran zrušení nájmu obecní honitby.

Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Osp v O. prohlásila výměrem ze 17. listopadu 1921 nájem obecní honitby v M. st-li zadaný podle § 28 hon. zák. za zrušený.
Odvolání st-lovo bylo v pořadu stolic správních nař. rozhodnutím zamítnuto z těchto důvodů: »§ 28 č. 5 slez. hon. zák. ustanovuje, že každý nájem honitby může býti okr. pol. úřadem prohlášen za zrušený, proviní-li se nájemce opětovně přestupky tohoto zákona.
V jednacích spisech je zjištěna skutková povaha těchto přestupků: 1. Čeněk H. byl viděn dne 1. června 1919 lesníkem Jindřichem B., s puškou v ruce, nemaje hon. lístku (§ 41 hon. zák.). Tento mu byl
totiž i se zbrojním pasem zadržen purkmistrovským úřadem v O., když jej podle § 2, lit. d) nařízení zsp-é v Opavě z 31. března 1919 č. 26 z. z. sl. předložil k vidimování. Tyto dokumenty mu byly podle jeho tvrzení vráceny 31. srpna 1919. Podle tvrzení purkmistrovského úřadu
v Opavě stalo se tak »v roce 1919, pokud se týče 1920« (15. dubna 1920). Datum vidimační doložky na zbrojním pase ve smyslu řečeného nařízení jest 14. srpna 1919. Rozpor tento není ve spisech vysvětlen a
jeví se tudíž prokázanou jen skutková povaha přestupku, dne 1. června 1919. 2. Podle souhlasných svědeckých výpovědí odstřelil st-l v roce 1914 asi v měsíci červnu srnu, v jejímž vývrhu byla nalezena dvě kůzlata, dále pak v témže měsíci odstřelil kůzle (§ 45 hon. zák. č. 1.).
Tyto zjištěné přestupky jsou dostatečným důvodem, aby nájemní poměr mohl býti prohlášen za zrušený. Okolnost, že pro tyto přestupky nebylo zavedeno trestní řízení, nemění ničeho na stavu věci, neboť zákon nestanoví za podmínku pro zrušení nájemního poměru, aby nájemce
honitby byl pro přestupky hon. zákona odsouzen, nýbrž toliko, aby se jimi provinil, t. j. aby mu takové přestupky bylo lze přičísti. Spácháním přestupku sub 1. uvedeného ve spojení s dřívějšími přestupky sub 2. byl proto dán osp-é dostatečný podklad, aby mohla nájemní poměr ve smyslu § 28 č. 5 hon. zák. prohlásiti za zrušený.«
O stížnosti podané na toto rozhodnutí nss uvážil:
Stížnost uplatňuje především právní názor, že zrušení nájmu podle §u 28 č. 5 slez. hon. zák. může nastati jen tehdy, když byly dotyčné přestupky zjištěny trestním nálezem. Tato námitka jest bezdůvodná.
Podle uvedeného ustanovení zákona může každý nájem honitby okr. pol. úřadem býti prohlášen za zrušený, když nájemce opětovně se provinil jinými přestupky podle tohoto zákona, než jsou v dřívějších bodech tohoto paragrafu uvedeny. Jak z porovnání s ostatními body tohoto paragrafu (viz zejména č. 2, 3 a 4) patrno, nežádá zákon pro zrušení pronájmu, aby nájemce byl odsouzen trestním nálezem pro čin, pro který toto zrušení může býti vysloveno, nýbrž vyžaduje jen překročení určitých předpisů zákona. Nelze proto míti za to, že by pro zrušení
pronájmu z důvodu § 28 č. 5 bylo zapotřebí, aby nájemce byl trestním
nálezem pro zmíněné přestupky odsouzen, nýbrž stačí, že ony skutky, zakládající podstatu přestupku podle hon. zák., skutečně spáchal.
Stížnost namítá dále, že pro zrušení nájmu nemohlo býti použito trestních skutků, spáchaných před počátkem nájemního poměru. St-l tuto námitku sice ve svém instančním odvolání nečinil, nemohl však tak
učiniti, ježto teprve žal. úřad svůj výrok o zrušení nájmu výslovně opřel o fakt, nastalý v roce 1914. Musel se tedy soud touto námitkou stížnosti obírati a shledal ji důvodnou.
Ustanovení § 28 připouští zrušení pachtovní smlouvy, když pachtýř
spáchal činy tam uvedené. Leč pachtýřem lze rozuměti jen osobu, která z dotyčné pachtovní smlouvy jest oprávněna, z čehož plyne, že spáchání činů v § 28 č. 5 uvedených může vésti k zrušení nájmu jen tehdy, když nastalo v dotyčném pachtovním období. Nemůže tedy činu spáchaného před uzavřením dotyčné pachtovní smlouvy býti použito ke zrušení této smlouvy ve smyslu § 28 č. 5. To vyplývá i z účelu § 28.
Podle § 18 nemohou totiž osoby, kterým nelze podle § 43 vydati honební list, býti připuštěny k nájmu obecní honitby. Pokud jde o činy, kladené stěžovateli za vinu, stanoví § 43 lit. h) zák., že hon. list nesmí býti vydán osobě, která opětovně byla trestána pro porušení předpisu
o ochraně zvěře a o honebních listech. Bylo by protismyslné, kdyby úřadu mělo býti zákonem dáno právo zrušiti nájemní smlouvu, když měl již možnost z týchž důvodů znemožniti uzavření nájemní smlouvy.
Pokud by šlo o činy, jež úřadu v době uzavření smlouvy nebyly známy a které proto nemohly vésti k zakročení podle § 18 zák., dává odst. 6 § 28 úřadu možnost, aby jich použil k dodatečnému zrušení nájemní smlouvy, z čehož plyne a contrario, že úřad nemůže pro zrušení smlouvy použíti činů, spáchaných před uzavřením dotyčné smlouvy, pokud nevyšly teprve po uzavření smlouvy na jevo.
Vyloučení z možnosti ucházeti se o pacht obecní honitby pro trestný čin, uvedený v § 43 f, g, h, jest časově omezeno (na 5, 3, resp. 2 léta od výkonu trestu, pokud se týče od spáchání činu) a nelze míti za to, že v případě zrušení smlouvy podle § 28 by chtěl zákon toto zrušení umožniti bez časového omezení, tedy bez ohledu na to, kdy trestný čin
byl spáchán. Možno tedy § 28 č. 5 vykládati jen tak, že připouští zrušení nájmu pouze pro takové skutky, které se staly teprve po té, kdy dotyčný nájemní poměr byl s určitým nájemcem uzavřen.
V daném případě vychází z jednacích spisů na jevo, že dosavadní nájemní poměr byl založen koncem roku 1916. Nemůže tedy býti sporu o tom, že trestné skutky, spáchané podle nař. rozhodnutí v roce 1914, staly se před tím, než uskutečněn byl nájemní poměr, který byl nyní žal.
úřadem prohlášen za zrušený. Z toho, co bylo předem podotčeno, vyplývá však, že úřad nebyl oprávněn v daném případě k odůvodnění zrušení nájemní smlouvy poukazovati na skutky spáchané v roce 1914.
Zbývá tedy ze skutků žal. úřadem použitých pouze přestupek z 1. června 1919. Ježto však § 28 č. 5 zák. vyžaduje, aby nájemce se opětovně provinil přestupky proti hon. zákonu a žal. úřad se tedy podle
toho, co bylo řečeno, mohl opírati pouze o jeden trestní skutek, jest jeho výrok v rozporu s ustanovením § 28 čís. 5 zák. a bylo jej proto zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6204. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 188-190.