Č. 6277.

Samospráva obecní: K praxi opravného řízení stran obecního rozpočtu.
(Nález ze dne 3. února 1927 č. 1983).
Věc: Dr. Karel Jindřich St. v T. proti zemskému správnímu výboru v Praze o obecní rozpočet.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Do mimořádného rozpočtu obce T. pro 1924 vložena byla z celkového nákladu na stavbu městských dvoran per 24 500 000 Kč zbývající nekrytá dosud částka 8 653 000 Kč. Z rozpočtového usnesení ob. zastupitelstva z 12. května 1924, jímž položka ona schválena, st-l se odvolal, žádaje, aby nejprve bylo vyšetřeno, čím bylo způsobeno překročení při stavbě ob. dvoran, jež původně projektovány nákladem jen 14 milionů Kč, zjistí-li se pak nějaké zavinění zodpovědných osob, aby učiněn byl pokus dosáhnouti od nich náhrady, a aby teprve zbytek takto neuhrazený byl do rozpočtu obecního vložen. Osk rekurs zamítla. Další odvolání bylo pak zamítnuto nař. rozhodnutím s následujícím odůvodněním: Nař. rozhodnutím nevyhověla osk požadavku st-lovu stran výroku o povinnosti k náhradě škody, způsobené obci obecními funkcionáři při stavbě městské dvorany, ježto právo domáhati se takového výroku, nepřísluší jednotlivcům, nýbrž ob. zastupitelstvu. Rozhodnutí osk o povinnosti k náhradě škody podle § 5 fin. nov. jest opatřením, učiněným u vykonávání práva dohlédacího. Občané nemají právního nároku, aby právo dohledu bylo vykonáváno, nýbrž jsou k ochraně svých práv odkázáni na právní prostředky zřízením obecním dané proti rozhodnutím a opatřením orgánů správy obecní. Nemá-li st-l nároku, aby právo dozoru bylo vykonáno, nemůže se cítiti zkrácen ve svých subj. právech tím, že osk jeho požadavku nevyhověla.
Stížnost podaná do tohoto rozhodnutí v podstatě vytýká, že st-l v adm. řízení domáhal se nikoli dozorčího zakročení za účelem vymáhání náhrady škody způsobené obci obecními funkcionáři při stavbě měts. dvoran, nýbrž vyloučení shora uvedené položky z ob. rozpočtu, a že proto nadřízené stolice správní byly povinny o tomto jeho rekursním petitu meritorně rozhodnouti.
Rozhoduje o stížnosti byl nss veden těmito úvahami:
St-l svým rekursem proti rozpočtovému usnesení ob. zastupitelstva vznesl dva petity: jednak, aby obci bylo uloženo domáhati se náhrady škody způsobené překročením projektu stavby měst. dvoran na funkcionářích obce, kteří podle mínění st-lova překročení o své újmě zavinili, jednak, aby výdajová položka vložená na úhradu onoho překročení do mimořádného rozpočtu pro 1924 z rozpočtu byla vyloučena. Osk skutečně také oba tyto petity rozlišila a vyřídila. V prvním bodě v podstatě odepřela st-li legitimaci, uvádějíc, že nároky náhradní proti funkcionářům obce uplatňovati přísluší nikoliv jednotlivcům, nýbrž toliko obci, obecní zastupitelstvo pak nějakého usnesení v tom směru ještě neučinilo. V druhém bodě vyslovila, že do rozpočtu zařaditi lze pouze výdaje a příjmy již stanovené neb aspoň pravděpodobné, na eventuelní příjmy z regresních nároků, které snad obec uplatní, že nelze pak při rozpočtu pro 1924 bráti zřetele, kdyžtě nejen o nich nebylo ještě příslušnými úřady rozhodnuto, nýbrž dokonce nebyly obcí dosud ani uplatněny.
V odvolání z tohoto rozhodnutí podaném opětoval st-l petit svého prvního rekursu, při tom však — zdůrazňuje druhý bod tohoto petitu — docela jasně domáhal se toho, aby sporná položka byla z rozpočtu pro 1924 vyloučena, a odůvodňoval to hlavně tím, že veškery zadávky a objednávky, které přesahují náklad 16 milionů Kč, jsou neplatny a nestaly se jménem obce, takže zařaděním do rozpočtu teprve jako vydání obecní mají býti uznány.
Žal. úřad zamítl rekurs v podstatě z důvodu, že st-li nepřísluší nárok na to, aby osk vykonala své právo dohlédací přiznané jí v § 5 ob. fin nov. V tom směru má žal. úřad arciť pravdu potud, že osk jest povolána rozhodovati o povinnosti ob. funkcinářů k náhradě škody podle § 5 ob. fin. nov. toliko k návrhu obce, která před ní své náhradní nároky uplatnila, nikoli pak k návrhu jednotlivých občanů-poplatníků. Pokud tedy stížnost směřuje proti tomuto výroku, jest bezdůvodná.
Avšak pravdu má stížnost potud, pokud namítá, že žal. úřad nevyčerpal petitu rekursu k němu podaného. St-l domáhal se výslovně, aby sporná položka 8 653 000 Kč byla z rozpočtu pro 1924 vyloučena, poukazuje zejména na to, že veškery zadávky a objednávky, které přesahují náklad 16 milionů Kč, jsou neplatny a nestaly se jménem obce. Uplatnil tedy nárok, aby určitá rozpočtová položka byla z rozpočtu vyloučena, protože vydání v položce této zahrnutá nejsou výdaji obce a nepatří do obecního rozpočtu. Tím nedovolával se dozorčího zákroku nadřízeného úřadu, nýbrž instančního rozhodnutí jeho o otázce, patří-li sporná položka do ob. rozpočtu, po případě je-li přípustno a v zájmu obce, aby obec dobrovolně vydání v položce oné zahrnutá přejímala. Tento petit žal. úřad nemohl vyříditi poukazem na to, že st-li nárok na výkon dozorčího práva nepřísluší, nýbrž byl povinen instančně o něm rozhodnouti ve věci samé. Poněvadž tak neučinil a nevyčerpal tím tedy rekursního petitu, bylo nař. rozhodnutí v základě §u 6 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 6277. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 311-312.