Č. 6407.

Řízení před nss-em: I. Tím, že úřad nař. rozhodnutí odvolá s výhradou vydání nového rozhodnutí, není dán předpoklad pro zastavení řízení před nss-em podle § 44 zák. o ss.
Vývozní poplatky: II. K praxi předepisování vývozních poplatků podle zák. č. 418/20. —. III. Vybírání poplatků vývozních je s hlediska § 111 úst. listiny kryto zákonem č. 418/20. — IV. Podmínkou vybírání těchto poplatků je slyšení komise pro zahran. obchod.
(Nález ze dne 17. března 1927 č. 4556/26).
Věc: Firma »Szolyva« v Praze (adv. Dr. Pavel Steindler z Prahy) proti ministerstvu obchodu stran poplatků za vývozní povolení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. platebním rozkazem předepsán byl st-lce na základě § 3 odst. 1 zák. z 24. června 1920 č. 418 Sb. a § 12, odst. 1 vl. nař. ze 13. července 1920 č. 442 Sb. dodatečně poplatek za udělená povolení k vývozu dříví č. — — — úhrnnou částkou 1066176 K 06 h.
Tuto částku vypočetl úřad tak, že vyšetřil »docílenou cenu vývozní«, odečetl od ní limitovanou cenu domácí a z rozdílu těchto cen vyměřil 75 % jako poplatek; z rozdílu cen — — — 50% jako poplatek.
Současně bylo dalším výnosem z téhož dne st-lce sděleno, že ve smyslu 4. odst. směrnic vydaných pod č. 51341 limitovala revisní komise směrné ceny bukového řeziva ve stejné výši, jako byly směrnicemi těmi stanoveny pro vývoz řeziva měkkého. Stanovení cen vyšších není odůvodněno, ježto se zřetelem na nízké ceny nabývací vypadne cena bukového řeziva pařeného i nepařeného právě tak, jako po započtení zvýšených nákladů a odpadků při výrobě frýzků a po započítání všech provisí komisionářům a do zahraničí vyplacených, — vždy ještě hluboko pod směrnou cenou řeziva měkkého. Podotknuto, že kromě provisí byly uznány veškeré výlohy, pokud byly prokázány, kdežto výlohy, pokud o nich nebyly předloženy doklady, odečteny nebyly.
St-lka podala na tato rozhodnutí stížnost k nss, o níž se konalo veř. ústní líčení dne 6. března 1926. Přípisem ze 4. března 1926, jenž dodán byl judikujícímu senátu teprve po skončení veř. úst. líčení, zaslalo min. obch. opis svého rozhodnutí z téhož dne, dle něhož odvolalo nař. rozhodnutí a jeho součást tvořící platební rozkaz s tím, že ve věci bude provedeno nové šetření a na základě jeho výsledku poplatek buď odepsán neb znovu upraven. Dodáno bylo, že tímto rozhodnutím se stala stížnost k nss-u podaná bezpředmětnou.
Nss nemohl uznati, že odvoláním nař. rozhodnutí s výhradou vydání nového rozhodnutí bylo nároku, pro který byla stížnost podána, v ohledu materielním vyhověno a že by byl dán předpoklad, aby řízení o podané stížnosti na základě § 44 zák. o ss mohlo býti zastaveno. Se zřetelem k tomu neuznal nss za potřebno otázati se st-lky, pokládá-li svoji stížnost za bezpředmětnou, nýbrž usnesl se, aby v řízení bylo pokračováno.
Stížnost na nss podaná obsahuje dvě skupiny námitek: I. Vytýká, že pro požadování poplatku není zákonitého podkladu; II. než i kdyby se uznalo, že takový podklad tu je, pak že nebyly poplatky vypočteny správně.
Ad I. Stížnost obsahuje jen námitky proti dodatečnému předpisu poplatků a vytýká: 1. že dodatečné poplatky jsou jiné právní povahy než poplatky původní; 2. že úřad nebyl oprávněn dodatečně poplatky předepisovati; 3. že předepsané poplatky nejsou poplatky podle zák. z 24. června 1920 č. 418 Sb., neboť a) byly vyměřeny jako podíl státu na zisku, b) výše jejich je závislá na době efektuování obchodu a nikoli na době vydání povolení, c) úřad žádá od strany revers, jímž se strana zavazuje k zaplacení poplatků, d) vyměřují se podle jiného měřítka, než se zřetelem k nákladu úředního výkonu, e) zásady, podle nichž se vyměřují, nebyly vyhlášeny ve Sbírce zákonů a nařízení a f) nebyly vydány po slyšení poradních sborů.
O těchto námitkách uvažoval nss takto:
Ad 1. Poplatky, o něž jde, byly předepsány plat. rozkazem z 29. prosince 1923. Z tohoto plat. rozkazu jest nade vši pochybnost patrno, že jde o konečnou úpravu prozatímního předpisu poplatků, neboť úřad v plat. rozkaze uvádí na jedné straně peníz, který při vydání povolení byl prozatímně předepsán, na druhé straně částku, která měla býti na poplatcích předepsána. Vychází tedy úřad z toho, že jde o jediný poplatek, jehož výše byla cit. plat. rozkazem dodatečně a konečně upravena.
Ad 2. Pokud jde o námitku, že úřad nebyl oprávněn po vydání vývozního povolení a efektuování dodatečně předepisovati poplatky za vývozní povolení, uvádí st-lka sama ve své stížnosti, že zavázala se při udělení povolení zvláštním prohlášením, že zaplatí poplatek stanovený určitým procentem z exportního zisku. Když úřad toto prohlášení od strany žádal, dal tím na jevo, že předpis poplatku při vydání jednotlivých povolení vývozních nepokládá za definitivní, nýbrž vyhrazuje si upraviti jej dodatečně po efektuování a vyúčtování dotyčného obchodu.
Ad 3. Rovněž bezdůvodné jsou veškery námitky obsažené v bodu 3, lit. a) až d).
Dle § 3 odst. 1 zák. z 24. června 1920 č. 418 Sb. je úřad pro zahr. obchod, resp. nyní min. obch. oprávněno vybírati za povolení dovozu, vývozu a průvozu zboží poplatky. Ani tento zákon, ani vl. nař. ze 13. července 1920 č. 442 Sb., jímž byly vydány předpisy k provedení tohoto zákona, neustanovují o způsobu vybírání tohoto poplatku nic bližšího, ponechávajíce úpravu způsobu vybírání poplatku úřadu, jenž k vybírání je oprávněn. Nss vyvodil z této úpravy v nál. Boh. 1753/22 adm., že z rámce tohoto zmocnění se nevymyká, když poplatek se stanoví určitým procentem docíleného zisku. Uváží-li se, že poplatek z docíleného vývozního zisku nemůže býti podle povahy věci vypočten a vybrán, dokud není jisto, jak skončil obchod, zejména že nemůže se tak státi již při vydání vývozních povolení, jest patrno, že se nepříčí povaze poplatku toho, když konečná výše poplatku stanoví se později, než při vydání vývozního povolení, totiž po efektuování vývozu a konečném súčtování obchodu. Ani výše poplatku nemění jeho právní podstatu. Poplatek vybíraný za správní činnost nepřestává míti povahu správního poplatku, když je vyšší, než náklad na úřední činnost, za niž se poplatek vybírá.
Rovněž nelze nic dovoditi z okolnosti, že Úřad pro zahran. obchod požadoval při udílení výv. povolení od žadatelů za výv. povolení revers, v němž se zavazovali platiti poplatky z exportního zisku. Určil-li úřad, že poplatek bude vybírati určitým procentem docíleného exportního zisku, stanovil tím pro vyměřování poplatku měřítko, které se nedalo aplikovati již při vydání vývozního povolení, nýbrž teprve později, totiž po provedení a vyúčtování obchodu. Vyžadovalo tedy toto měřítko dle povahy věci, aby si úřad vyhradil def. vyměření poplatku na pozdější dobu. Zmocnil-li zákon č. 418/1920 svým širokým zněním Úřad pro zahr. obchod vybírati poplatky beze všeho omezení rozsahu a základu jejich, nelze tvrditi, že by byl porušil ustanovení § 111 odst. 1 úst. listiny, dle něhož daně a veř. dávky mohou se ukládati jen na základě zákona. Vybírání poplatků za výv. povolení jest kryto zákonem č. 418/20, jak právě žádá cit. předpis úst. listiny, a nelze tvrditi, že by úřad požadováním reversu obcházel zákon. Rozhodno jest jedině, zdali poplatky jsou vybírány v mezích zákona.
Jak původně předepsané, tak nař. rozhodnutím konečně upravené poplatky byly požadovány podle zák. č. 418/20. V tomto zákoně jest úplata za vydání výv. neb dov. povolení kvalifikována jako poplatek. Pak ovšem nemůže býti rozhodno, zdali Úřad pro zahrn. obchod neb min., pověřený správou tohoto úřadu při různých příležitostech kvalifikoval tuto úplatu jinak než jako správní poplatek. Rovněž nemůže zákonitost těchto poplatků tangovati okolnost, jak byly v mezích státního rozpočtu zúčtovány a jak jich bylo použito. V těchto směrech má místo zodpovědnost politická, po případě náleží kontrolnímu úřadu, aby zjednal nápravu. Zákonitosti správního aktu, jímž na základě zák. č. 418 z roku 1920 byly správní poplatky předepsány, okolnosti ty se dotknouti nemohou.
Ad 3 lit. e). Pokud stížnost namítá, že nebylo zákonného podkladu pro vyměření poplatků, poněvadž zásady, dle nichž se poplatky vyměřují, nebyly vyhlášeny ve Sb. z. a n., vychází zřejmě z právního názoru, že podmínkou, aby podle cit. zák. mohly býti poplatky předpisovány, jest, aby byly dotyčné zásady ve Sb. z. a n. vyhlášeny. Než ani v zák. č. 418/20, ani v prov. nař. není publikace předpisů, upravujících vybírání poplatků za povolení vývozu a dovozu předepsána. Teprve min. vyhláškou z 28. prosince 1922 č. 411 Sb. bylo nařízeno, že zásady a sazby poplatků za povolení vývozu a dovozu zboží mají býti uveřejňovány v Úředním listě čsl. republiky, resp. ve Věstníku min. obch. Zásady, na základě nichž byly v daném případě poplatky vyměřeny, byly vydány dávno před vydáním cit. min. vyhlášky, takže ani o publikaci ve smyslu této vyhlášky v daném případě nejde.
Ad 3 lit. f). Ovšem podmínkou vybírání těchto poplatků jest, aby byly vyměřeny po slyšení poradních sborů. Stížnost namítá, že při stanovení sazby, dle níž byl st-lce nař. plat. rozkazem poplatek za vývozní povolení předepsán, tato podmínka splněna nebyla. Pokud jde o období od 10. července 1920 do 28. února 1921, namítá stížnost, že o směrnicích, na nichž nař. rozhodnutí spočívá, nebyla a nemohla býti slyšena komise pro zahr. obchod, resp. příslušný její skupinový odbor (§ 7, odst. 2, bod a). Nař. rozhodnutí nezmiňuje se, o kterou úpravu předpis poplatků za toto období opírá, a ani ze správních spisů to patrno není. Pokud pak jde o období od 1. března do 15. září 1921, tvrdí stížnost, že o směrnicích zmíněný poradní sbor slyšen nebyl.
Zákon č. 418/20 stanoví, že výši poplatků za povolení vývozu a dovozu stanoví úřad po slyšení odborných poradních sborů. Těmito por. sbory jest dle prov. nař. č. 442/20 komise pro zahr. obchod. V tomto ustanovení nelze spatřovati pouhý předpis o formálním postupu, který jest zachovati pro stanovení zásad a směrnic pro vybírání poplatků, nýbrž omezení kompetence úřadu k vybírání poplatků oprávněného v tom směru, že tyto zásady a směrnice beze slyšení zmíněné komise vydati nesmí. Že nejde snad pouze o nějaký instrukcionelní předpis, na jehož zachování strana vůbec nemá vlivu, usuzuje nss zejména z toho, že členy skupinových odborů komise pro zahr. obchod a jejího odbornického sboru jsou mimo jiné zástupci producentů a konsumentů, z čehož jest usuzovati, že těmto zástupcům přímých interesentů měla býti poskytnuta jistá ingerence na úpravu zásad a směrnic pro vybírání poplatků, poněvadž před zřízením Úřadu pro zahr. obchod měli zástupci výroby, obchodu a spotřebitelů alespoň v některých hospodářských komisích jako jejich členové přímý vliv na stanovení zásad a směrnic pro vybírání poplatků za povolení vývozu a dovozu některých druhů zboží, tak na příklad dle vl. nař. z 11. března 1920 č. 213 Sb. v komisi dřevařské, dle vl. nař. z 24. července 1919 č. 426 Sb. v komisi pro hospodaření s ovocem a zeleninou, dle vl. nař. ze 23. září 1919 č. 519 Sb. v komisi cukerní, dle vl. nař. ze 14. listopadu 1919 č. 610 Sb. v komisi melasové. Ovšem Úřad pro zahr. obchod, resp. nyní min. obch. není vyjádřením poradního sboru vázáno, než přece není nutkavé příčiny usuzovati, že zákon č. 418 z roku 1920 chtěl tomuto orgánu vtisknouti povahu pouhého přezvědného orgánu, když před vydáním tohoto zákona zástupci výroby, obchodu a spotřebitelů jako členové hospodářských komisí měli bezprostřední vliv na stanovení zásad a směrnic pro vybírání poplatků za povolení vývozu a dovozu některých s hlediska národohospodářského velmi důležitých druhů zboží.
Nss stojí proto na stanovisku, že Úřad pro zahr. obchod resp. min. obchodu jest povinno slyšeti o výši poplatků za povolení dovozu a vývozu odborné poradní sbory a že zásady a směrnice poplatků, vydané s pominutím tohoto výslechu, příčí se zákonu. Vznikne-li pochybnost o tom, zdali před vydáním takovýchto úprav byl o nich slyšen poradní sbor, jest povinností min. obch., aby splnění tohoto zák. požadavku prokázalo.
Nař. rozhodnutí ani neudává na jaké konkrétní úpravě spočívá, ani neodvolává se na slyšení poradního sboru o výši předepsaných poplatků a žal. úřad, ač byl opětovně požádán, aby zaslal úpravy, které platily v době od 10. července 1920 do 15. září 1921 o poplatcích vybíraných za vývozní povolení ve formě podílu na exportním zisku, pak spisy o slyšení poradního sboru před vydáním každé jednotlivé úpravy, jakož i výnosy, jimiž byly jednotlivé úpravy odvolány, žádané doklady nezaslal. Za tohoto stavu věcí jest nss-u odňata možnost přezkoumati, zdali úpravy, na nichž nař. rozhodnutí jest založeno, byly vydány po slyšení odb. por. sboru (§ 3, odst. 1 zák. č. 418/20 a § 7, odst. 2 písm. a) vl. nař. 442/20) a zdali je tedy splněna podmínka pro předpis poplatku. Bylo proto jak nař. plat. rozkaz, tak s ním související a doplněk jeho tvořící rozhodnutí žal. úřadu zrušiti dle § 6 zák. o ss, aniž bylo třeba zabývati se ostatními námitkami stížnosti.

Citace:

č. 6407. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 562-566.