Č. 6211.


Cestovní pasy. — Administrativní řízení (Podk.
Rus
): * Civilní správa Podkarpatské Rusi není příslušná rozhodovati (místo ministerstva vnitra) jako stolice odvolací ve věcech cestovních pasů (§ 6 zák. čl. VI : 1903 a § 5 vlád. nař. ze 7. června 1923 č. 113 Sb.).

(Nález ze dne 11. ledna 1927 č. 25.636/26.)
Prejudikatura: Boh. 5514 adm.
Věc: Zoltán G. v M. proti civilní správě Podkarpatské Rusi o cestovní pas.

Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost
.
Důvody: Výnosem z 26. března 1925 sdělilo policejní komisařství v Mukačevě st-li, že v důsledku dosavadního šetření pokládá jej za cizího
státního příslušníka a vyzvalo jej tímto výnosem, aby ve smyslu § 3, resp. § 5 zák. čl. V : 1903 a § 3 nařízení č. 215 z r. 1921 prokázal do 26. března 1926 svoji státní a domovskou příslušnost a předložil řádný cestovní pas svého státu spolu se žádostí o povolení pobytu na zdejším území.
Podáním z 2. dubna 1925 řízeným na policejního ředitele v Užhorodě, žádal st-l za vydání prozatímního cestovního pasu do Evropy (případně jenom do Rumunska, Maďarska, Rakouska a Itálie) uváděje, že jeho státní občanství a domovská příslušnost jsou sporny, neboť čsl. státní úřady nechtějí jej uznati za čsl. státního občana, pokládajíce jej za občana rumunského. Podání toto postoupilo policejní ředitelství župnímu úřadu v Mukačevě.
Rozhodnutím z 5. května 1925 zamítl župní úřad st-lovu žádost za vydání prozatímního cestovního pasu, ježto st-l není čsl. státním občanem. Týmž rozhodnutím uložil župní úřad policejnímu komisařství v Mukačevě, aby vyzvalo st-le: 1. by jako cizinec obstaral si do 15. června 1925 řádný cestovní pas svého státu, jinak že bude z území republiky čsl. vypovězen jako cizinec žijící zde bez řádného cestovního průkazu a 2. by zažádal o povolení pobytu na dobu povolenou mu k obstarání cestovního pasu svého státu.
V odvolání z rozhodnutí župního úřadu brojil st-l jak proti zamítnutí žádosti za vydání prozatímního cestovního pasu, tak i proti zmíněným vyzváním. Nař. rozhodnutím zamítla civilní správa Podk. Rusi st-lovo odvolání a potvrdila rozhodnutí župního úřadu z jeho důvodů.
O stížnosti nss uvážil:
Maje rozhodovati o stížnosti na toto rozhodnutí musil nss nejprve zokumati, byl-li žal. úřad příslušným k vydání nař. rozhodnutí. V tom směru dospěl soud k těmto závěrům: Vydávaje nař. rozhodnutí vystupoval žal. úřad jako stolice odvolací a přezkoumával v této své funkci meritorně rozhodnutí, jež vydal v I. stolici župní úřad. Nař. rozhodnutí obsahuje — stejně jako rozhodnutí I. stolice — dva výroky a to: 1. výrok, kterým byla zamítnuta st-lova žádost za vydání prozatímního cestovního pasu, při čemž bylo zamítnutí odůvodněno tím, že st-l není čsl. státním občanem a 2. výrok, kterým bylo st-li — jako cizinci — uloženo, aby si v dané mu lhůtě opatřil řádný cestovní pas od státu, jehož jest příslušníkem, a aby zažádal za povolení k pobytu na území státu čsl. pro dobu povolenou mu
k obstarávání cestovního pasu. Výrok zmíněný sub 2. jest pouhým důsledkem výroku zmíněného sub 1. Pokud jde o otázku, zdali žal. úřad byl příslušným vydati výrok zmíněný sub 1., popírá stížnost kompetenci žal. úřadu k vydání tohoto výroku. Leč stanovisko stížnosti v této kompetenční otázce neshledal nss důvodným.
Stížnost totiž namítá, že o žádosti st-lově za vydání prozatímního cestovního pasu bylo příslušným rozhodovati toliko — a to v jediné
stolici správní — min. vnitra, ježto prý právě na min. vnitra řídil st-l svoji žádost za vydání prozatímního cestovního pasu, kterou, jak tvrdí, podal u župního úřadu. Naproti tomu dlužno konstatovati, že skutkové tvrzení, o něž stížnost své stanovisko opírá, totiž tvrzení, že st-l podal onu svoji žádost za vydání prozatímního cestovního pasu, o které v daném případě rozhodovaly v I. stolici župní-úřad a v II. stolici civ. správa Podk. Rusi, u župního úřadu a že tuto žádost řídil na min. vnitra, odporuje spisům správním, neboť podle spisů správních podal st-l onu žádost za vydání prozatímního cestovního pasu, o které jmenované úřady v pořadí stolic správních jediné rozhodovaly, totiž žádost z 2. dubna 1925, u policejního ředitelství v Užhorodě a řídil ji na policejní ředitelství, jež ji postoupilo k vyřízení župnímu úřadu.
Leč i kdyby st-l byl vskutku svoji žádost za vydání prozatímního cestovního pasu řídil na min. vnitra, nemohla by tato okolnost založiti kompetenci min. vnitra k rozhodování o této žádosti v prvé a poslední
stolici, když, jak patrno z ustanovení § 6 zák. čl. VI ; 1903, jest ve
věcech vydání cestovních pasů, pokud jde o Podk. Rus, min. vnitra přikázána vůbec toliko pravomoc stolice odvolací (druhé).
Nss musel však zkoumati otázku, byl-li žal. úřad kompetentním vydati výrok zmíněný svrchu sub 1. z povinnosti úřední, bez ohledu na stanovisko stížnosti. A tu dospěl k závěru, že žal. úřad — civ. správa Podk.
Rusi — nebyl příslušným, aby o věci vydání cestovního pasu rozhodoval jako stolice odvolací.
Zák. čl. VI : 1903 přikazuje v § 6 rozhodování ve věcech vydání cestovních pasů v I. stolici do kompetence podžupana, v II. stolici do
kompetence min. vnitra. Pokud jde o Podk. Rus, přešla podle § 1 vl. nař. ze 7. června 1923 č. 113 Sb. kompetence podžupana rozhodovati podle §u 6 zák. čl. VI : 1903 v I. stolici ve věcech cestovních pasů na župana. Naproti tomu nebyla však, pokud jde o Podk. Rus, cit. vl na.řízením dotčena kompetence, která ve věcech tohoto druhu náleží podle § 6 zák. čl. VI : 1903 min. vnitra jako úřadu II. stolice, neboť § 5 cit. vl. nařízení stanoví výslovně, že na působnosti ministerstev v případech, kdy tato podle správních předpisů v Podk. Rusi platných rozhodovala dosud v II. neb III. stolici, nemění se tímto nařízením ničeho. Z §u 5 cit. nař.
jest tedy patrno, že kompetence min. vnitra stanovená v § 6 zák. čl. VI :
1903
, nepřešla na civ. správu Podk. Rusi.
Z těchto úvah jest zřejmo, že civ. správa Podk. Rusi nebyla v daném případě příslušnou, aby rozhodovala jako II. stolice meritorně ve věci vydání prozatímního cestovního pasu. Jest tedy nař. rozhodnutí, pokud obsahuje výrok zmíněný svrchu sub 1, aktem úřadu nepříslušného, tudíž aktem zmatečným. Rovněž jest aktem zmatečným nař. rozhodnutí i pokud obsahuje výrok zmíněný sub 2, když tento výrok jest pouhým důsledkem výroku prv zmíněného. Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Citace:
č. 6211. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 200-202.